Cítím, že v tomto domě opravdu není něco v pořádku. Když jsem dostal dopis, který popisoval hrůzné události uvnitř, téměř jsem nevěřil. Přesto jsem si ze zvyku přizval dva svoje obvyklé kolegy a vyrazili jsme. Už zdálky nás uvítal vysoký tón, doprovázený blikáním oken v celém horním patře. Jak jsme se přibližovali k domu, vítr zcela ustal a na nás padla hluboká mlha. Trvalo další hodinu, než jsme dorazili k domu, ale v tu chvíli už jsme si byli jistí: v mlze něco je. Číhá to na každé naše zaváhání. Začíná nás ovládat nejistota a strach, co za zlo se ukrývá uvnitř těchto zdí..
Jenže vyšetřovatelé sami to nezjistí, budou k tomu potřebovat vaši pomoc v deskové hře Mansions of Madness, kterou vydala už v roce 2011 firma Fantasy Flight Games. Jejím autorem je oslavovaný Corey Konieczka. Ilustracemi celé hře dodali temnou náladu Christopher Burdett, Anders Finér a Henning Ludvigsen. U nás ji můžete pořídit v distribuci firmy ADC Blackfire, ovšem tentokrát v angličtině na rozdíl od hry ze stejného světa – Arkham Horror (recenze). A jak už jistě víte, v češtině dorazí na naše stoly také další pecka na motivy H.P. Lovecrafta a to Eldritch Horror.
Hře s obrázkem jednoho takového strašlivého panství na krabici vévodí kartonové archy. V nich se ukrývají části mapy, které budou sloužit k vytvoření všech příběhů. Jejich popis nenajdete v samotné brožuře s pravidly, ale v samostatné knížce s názvem Keeper Guide. Tato kniha bude náležet tomu z hráčů, který se nechá svést na scestí a stane se temným pánem.
A bude k tomu používat hromadu krásných figurek příšer, které dostanou svoje černé stojánky. Ty slouží současně jako místo, kam lze vložit žeton příšery i s jejími statistikami tak, že jsou snadno viditelné zvenčí. Mezi plastovými miniaturami nemohou chybět ani postavy hrdinů, vyšetřovatelů. S nimi také poprvé nakoukneme mezi karty, protože každý z nich má jednu svoji, popisující jeho základní vlastnosti – život, příčetnost a navíc počet bodů šikovnosti do začátku.
Karet je ale mnohem víc, a dohromady jejich počet přesahuje tři stovky. Představují předměty (ať už do začátku nebo ty, které lze naleznout), schopnosti vyšetřovatelů i jejich cíle. Především se ale zaměřují na to, co se hrdinům postaví do cesty, tedy události, karty mýtu a traumatu a překážek. Pro samotného Dozorce strašidelného sídla pak jsou k dispozici karty akcí. Ve hře nemůže chybět ani řada žetonů, které umožňují hráčům sbírat stopy, ale také evidovat zranění, čas nebo hrozbu. Jsou zde i malé dílky, kterými označí strážce domu důležitá místa.
Protože Mansions of Madness jsou hrou, která je založena na scénářích, příprava jednotlivých příběhů se od sebe odlišuje. Vždy to ale znamená, že Dozorce (kterého je třeba nejdřív vybrat ze svých řad) vezme svoji knihu a podle jejich instrukcí připraví celé dobrodružství rozložením desek prostředí a tím vytvoří mapu pro vyšetřovatele i svá monstra. Vedle plánu se připraví všechny figurky příšer a také hromádky různých žetonů. Poté vytvoří ochránce panství balíček pěti událostí pro daný scénář a ostatní karty jsou rozděleny podle zadní strany a položeny na dosah.
Zbytek přípravy partie probíhá pro každou stranu zvlášť. Zatímco vyšetřovatelé si vyberou svoje postavy a k nim přiřadí nějaké vlastnosti. Dostanou také nějaké začínající předměty podle zvolené karty charakteru a postaví svoji figurku na startovní pole. To Dozorce si vybere nejen svůj cíl, ale také zaplní herní mapu (podle pokynů k přípravě v jeho knize) zámky nebo překážkami a připraví podle pokynů některé upravitelné balíčky, například mýty.
Partie probíhá tak, že nejdříve mají všichni vyšetřovatelé šanci provádět nějaké akce a teprve po nich se dostane na řadu pán temnot. Ve svém tahu se mohou hrdinové dvakrát pohnout po plánu na sousední políčko, ale především provádět akce. Ty zahrnují použití karet, prohledávání oblasti, možnost dalšího pohybu nebo pak také boj s příšerou. Každý z vyšetřovatelů má pouze jednu takovou akci ve svém tahu.
Jednotlivé dílky mapy jsou rozděleny na pole, po kterých se mohou vyšetřovatelé pohybovat, pomocí bílých čar, dveří a zdí. Tak i velké plochy mají hned několik částí. Dveřmi pak lze obvykle procházet bez omezení. Výjimkou jsou dveře zamčené nebo zapečetěné, které jsou ale vždy označeny patřičnou kartou. Ta je odhalena ale až ve chvíli, kdy se vyšetřovatel pokusí do dané místnosti vstoupit, do té doby o ní hráč neví.
Zajímavý je také průzkum místností, který je opět založený na kartách. Ty rozmístil Dozorce na začátku partie, a jakmile hráč zvolí průzkumnickou akci, může si je všechny vzít. Mezi nimi mohou být třeba i klíče nebo nápovědy přibližující hráče ke konci partie. Ovšem kromě předmětů na něj může v místnosti čekat nějaká překážka. Kromě požadavku na klíč je to především nějaká hádanka. Ta může mít tři typy – od spojování drátů až po sestavování run. Vždy k tomu hráči budou potřebovat intelekt svůj, ale také svého hrdiny. Ten jim určí, kolik akčních bodů mohou využít, aby nalezli řešení. K tomu se dopracují manipulací s jednotlivými, na začátku náhodně pospojovanými, dílky – přehození, otočení nebo přidání nového.
Boj není hlavní náplní Mansions of Madness. Přesto se po plánu potulují příšery, kterým se budou muset časem postavit čelem. Někdy napadne jedna strana druhou a jindy to bude zase opačně. K tomu samozřejmě využijete statistiky vytištěné na destičkách uvnitř podstavců. Následky boje jsou určeny vždy hned na začátku a to v závislosti na kartě tažené z odpovídající hromádky podle typu příšery (lidé, zvířata a tajemní). Karta určí, jakou schopnost je třeba otestovat a pokud uspěje, uštědří nepříteli tolik zranění, kolik udává použitá zbraň.
Podobně jako v Arkham Horroru, i zde budou hráči dělat spoustu testů svých dovedností a to nejen za účelem soubojů. Každá z postav má svoje hodnoty, které udávají, jak pokročilá v které schopnosti je. K úspěchu potřebuje na desetistěnné kostce hrdina hodit číslo nižší, než udávají karty vlastností, které si vybral na začátku partie. Odevzdáním žetonů zručnosti lze šance vylepšit.
A protože se budou vyšetřovatelé potýkat s nemyslitelnými hrůzami, jejich zděšení je třeba prověřit pokaždé, když se dostanou do místnosti s nějakou příšerou. A aby mohl vůbec provádět nějaké akce v oblasti, kde se obluda pohybuje, musí s pomocí šikovnosti překonat test plížení.
Teprve jakmile všichni hrdinové odehrají svůj tah, přichází ke slovu Dozorce a jeho snažení o zastavení postupu. V jeho rukou zlo oživne a všechno to začne ziskem žetonů hrozby, jejichž počet pro každé kolo odpovídá množství vyšetřovatelů ve hře. Ty pak hned začne utrácet za hraní akčních karet, které mu daný scénář nadělil.
Může tak přesunovat příšery a umisťovat na plán nové, ale také získat karty mýtů a traumatu. Takové karty lze následně použít, ale až v průběhu tahu vyšetřovatelů a to například po jejich pohybu. Mnoho z nich má také požadavky na to, kde se mohou odehrávat a kde se tedy musí nacházet i cíl nečekané události. Poté zaútočí monstra a přidá jeden žeton času na balíček událostí. Horní karta je odhalena ve chvíli, kdy počet žetonů dosáhne čísla na její zadní straně.
Na začátku každé partie si samotný Dozorce vybere kartu cíle, kterou zpočátku hrdinům neukazuje. Teprve ve chvíli, kdy splní ve hře některou z podmínek (například odhalení první stopy) ji musí přečíst a nechat ležet. Od té chvíle vyšetřovatelé vědí, jak mohou partii vyhrát. Hrdinům hrozí ale nejen smrt z rukou příšer, ale i šílenství, které navyšuje temný pán také s pomocí karet traumatu (lze hrát poté, co je vyšetřovatel zraněn). Hrdinové vítězí, pokud se jim podaří splnit jejich cíl, ke kterému vede cesta nalézání nápověd. Temnota zahltí vše, pokud jsou všichni vyšetřovatelé mrtví nebo ve chvíli, kdy Dozorce splní svůj vlastní úkol.
Mansions of Madness je hra plná horrorových zážitků. Tedy ne úplně, jen pokud máte dobrou představivost, protože filmové sugestivity dosáhnout ani nemůže. Je plná soupeření dvou skupin hráčů – jednoho Dozorce a ostatních hrdinů, kteří se z toho všeho snaží vyváznout živí. Ale není to jednoduché, protože ze všech stran se na ně hrne nebezpečí a strach.
Celkově nám hra připadá výrazně zábavnější v roli ochránce panství, který má hru pod kontrolou a může se snažit ovlivňovat lidské návštěvníky. To právě vyšetřovatelé mají už zpočátku jasně nalajnovanou trasu a řeší pouze události, které vzniknou na zvolené cestě. Jinak se obvykle při svých volbách nezapotí.
Scénářů je v základním balení pouhých pět, ovšem jejich počet je naštěstí částečně vynahrazen tím, že každý z nich může vypadat pokaždé jinak. Celkem jsou zde pro každé dobrodružství tři varianty, takže vyšetřovatelé na začátku nikdy neví, co přesně budou hledat. Obohacení hratelnosti pak leží především v hádankách, které jsou zajímavě vymyšlené a občas vám dají zabrat. Velkým obohacením každé partie jsou také náhodné karty, které přichází do hry.
V souvislosti s tématem tu ale je jeden zásadní problém. Ačkoliv jsou hráči označeni za vyšetřovatele, nemají pocit, že by vlastně něco objevovali nebo vyšetřovali. Na začátku už je většina informací veřejná a nenajdete tak zde atmosféru opravdové explorace. To je naštěstí nahrazeno samotným příběhem a soupeřením dvou stran.
Do hry ale v průběhu příběhu vstupují také další prvky, jako třeba truhlice, ve které se může průzkumník schovat před útokem příšery. Útěky samotné jsou velmi důležitou možností, kterou budete často využívat. Pohyb mezi úrovněmi usnadňují na některých místech žebříky nebo oheň pro Dozorce a znesnadnění postupu vyšetřovatelů. A náhoda. Kostky jsou zde opět kvůli testům, které budete používat neustále.
Role Dozorce je od začátku do konce výborná. Jeho hlavní živinou je bezmoc hrdinů, protože po celou hru ničí jejich psychiku a postupně je dovádí k šílenství. Přesto se nemůžeme zbavit dojmu, že má oproti vyšetřovatelům znatelnou výhodu a vyšší šanci na vítězství. Možná se jedná o úmysl, který je daný tím, že má výhodu „domácího prostředí“. Každopádně to ruší, protože hrdinové pak nevstupují do partie s takovým odhodláním (nebo naopak ano, pokud mají rádi výzvy). Zajímavé také je, že jeho příšery jsou mnohem cennější než v Arkhamu, protože jich má méně a hrdinové se jich více bojí.
Z řádků výše jasně plyne, že Mansions of Madness nejsou hra pro každého. Pokud vám nesedne jejich malá kontrola, nechcete si navzájem škodit nebo neumíte budovat atmosféru kolem plánu pouze za pomoci karet, pak vás asi nezaujme. Stejně tak může ležet ve vztahu ke hře problém v tom, že hráči nějak nečekají, že dostanou od Dozorce nakládačku. Je to dáno typem hry, protože nejsou žádní hrdinové, kteří by neohroženě kráčeli vstříc vítězství od začátku do konce.
Herní doba je vyšší a přibližuje se obvykle ke dvěma hodinám. V souvislosti s tím je třeba zmínit také náročnější a delší přípravu, především pro roli Dozorce. Ten musí věnovat pozornost instrukcím, aby neudělal chybu. Taková hra by pak byla chybná a hůře hratelná pro jednu nebo druhou stranu. Počet hráčů se rozhodně podepisuje nejen na atmosféře, ale i na šancích, protože podle počtu postav dostává Dozorce množství akcí.
Pravidla jsou tradičně bohatá na informace, ovšem některé nejsou dostatečně zdůrazněné nebo nejsou na správném místě. Proto je dobré dohledat si archiv často kladených dotazů a errata na internetu, kde najdete i několik opravených karet s nepřesným textem. Je škoda, že takové drobnosti kazí dojem z jinak výtečně zpracované hry, jejíž vzhled je obohacen o miniatury. Ty přidávají na atmosféře a zážitku, ačkoliv také zvyšují cenu. Přitom samotná hra je poměrně jednoduchá a poté, co se ji jeden naučí, snadno ji vysvětlí ostatním.
Mansions of Madness jsou především zajímavým zážitkem. Na trhu už je spousta oficiálních i neoficiálních rozšíření, které ze hry dělají opravdový skvost. V krabici samotné ale dostanete jen pět scénářů, které jsou naštěstí dostatečně variabilní. Hra je zajímavá, ale nesedne zdaleka každému. Přesto stojí za zkoušku kvůli pocitu, že stojíte proti obrovské a nezdolné síle, kterou se snažíte porazit. Výborné zpracování podtrhuje hluboký zážitek ze světa, který je mnohem temnější než nás. Mansions of Madness jsou opravdovou doménou šílenství.
Druhá strana mince: Mansions of Madness je příběhem o bezmoci a jako takový si ho budete užívat. Především jako Dozorce, který chrlí na vyšetřovatele jedno neštěstí za druhým. Pokud vám vadí, když cítíte, že s něčím nemůžete nic udělat, pak tuhle hru nehrajte. Hra je částečně nevyvážená a je v ní spousta náhody a nedostatek kontroly pro vyšetřovatele. Přesto je zajímavé prožívat celý příběh, který je navíc vždy náhodný, takže hrdinové na začátku neví, co přesně musí udělat. Většina problémů byla v průběhu času vychytána, ať už se jedná o chyby v pravidlech nebo různá vylepšení a rozšíření. Dnes je tedy už Mansions of Madness opravdu výbornou hrou, ale v základní krabici si s sebou nese stále nedostatky. Proto doporučuji si ji nejdříve vyzkoušet, než ji koupíte. HODNOCENÍ: DOBRÁ
Více o hře.
+ zpracování
+ výtečná atmosféra
+ výborná role Dozorce
+ scénáře jsou dostatečně variabilní
+ délka partie umožňuje ponořit se do hry
+ možnost (nutnost) utíkat před příšerami
+ hra není o boji
- cena
- Dozorce má větší šanci na vítězství
- důrazem na bezmoc může odradit některé hráče
- drobné chyby v pravidlech
- chybí pocit opravdového vyšetřování
