Vesmír je volným černým plátnem, které je třeba zaplnit. Naším štětcem je vesmírná loď Sian a základní barvou jsou zlaté penízky. Jenže na vykreslení obrazu potřebujete těch barev mnohem víc – modrou vědu, zelený mír i rudou válku. Každá rasa do obrazu přispěje svým poselstvím, až nakonec kompletní plátno řekne, kdo je opravdovým vládcem galaxie!
A celý vesmír bude vaším hřištěm i v deskové hře Master of Orion, kterou si pro nás připravila dvojice designérů Igor Skljujev a Jekatěrina Gornová. Svoje dílo světu poprvé představili pod hlavičkou firmy Hobby World v roce 2016. Pro lokalizaci do češtiny si ji vyhlédla společnost MindOK. To vše pak za dohledu ilustrací, které vytvořili Alexandr Šaldin a Wargaming.net.
Černá krabice nemá ty úplně největší rozměry a samozřejmě nám má připomenout vesmír, stejně jako nás k tomu navádí vesmírné lodě na víku. Uvnitř pak hráči najdou bodovací plán, který současně slouží i pro ukazování aktuálního pořadového čísla kola. Tuto desku položí do středu, a jakmile si jednotliví hráči zvolí barvu, položí sem také na počítadlo svoji kostičku. Zbývajících čtrnáct si nechají před sebou. Pod tento plán vyloží pět karet rádců.
Jsou tu oboustranné hráčské plány, které mají vždy na jedné straně naprosto totožnou lidskou rasu (bitva o galaxii se může odehrávat klidně i mezi několika lidskými koloniemi). Právě ty si jednotliví hráči vyberou a položí před sebe. Kromě jednoho typického zástupce rasy se na něm objevují čtyři stupnice (tři vodorovné pro zdroje – potravu, nástroje a kosmické lodě) a jeden sloupeček nalevo počítající loajalitu. Startovní stavy jednotlivých prvků (zakroužkované) si označí opět s pomocí svých barevných kostiček. Na závěr zbývá ještě zamíchat devadesát karet zařízení a každý účastník dostane do ruky pět zařízení.
Celá partie se může skládat až z osmi kol. A na začátku každého z nich dostanou hráči nový příděl surovin ze svých vyložených zařízení. Ty bude hráč postupně překrývat a vytvářet z nich své soustavy. Ale to zatím trochu předbíháme, protože nejdříve hráči musí provést případné efekty pro start kola a především ještě zjistit stav své mobilizace. Ten je určený nejvýše (nejvíce vpravo) postavenou kostičkou zdroje. Může tak mít k dispozici pět, čtyři nebo tři akce. V případě extrémů se patřičně posouvá také loajalita nahoru (nízká mobilizace) nebo dolů (vysoká mobilizace).
Právě tyto akční body hráči využijí hned v další části kola. Základem je stavba zařízení z ruky, kde je třeba zaplatit patřičné množství surovin. Stavět je možné do čtyř sousedních soustav, kde hráči kombinují karty libovolně, ale musí se vždy udržet v rámci maximálního limitu pěti karet v každé soustavě.
Místo postavení zařízení je možné kartu odhodit a získat za to suroviny uvedené v levém dolním rohu každé karty. Akcemi lze ale také získávat nové karty do ruky, měnit zdroje, vylepšovat situaci loajality, ale také hráči dostanou šanci najmout jednoho z nabídky rádců. To stojí tři karty z ruky, které musí hráči zahodit a pouze tak získá pomoc postavy, která nabízí speciální efekt.
Hráči ale mohou také aktivovat schopnosti svých zařízení. Vždy to ale platí pouze pro horní kartu (plně viditelnou) z každé soustavy. To je také hlavní smysl, proč jsou ve hře hned tři soustavy a hráči je budou využívat. Tady jsou v nabídce různé dovednosti, které občas donutí hráče využívat jejich kostičky jako značky.
Ale jak loajalita může v důsledku akcí stoupat, lze také zaútočit na některou ze znepřátelených rodin a snížit tak jejich loajalitu. Některé karty na tuto akci navazují svojí schopností a umožní reagovat. Za útok ale hráč zaplati dvojicí kosmických lodí. Pro úspěšné napadení ale hráč musí mít více lodí než cíl útoku. Pro označení svého napadení hráči využijí kostičky svých barev.
Na konci každého kola hráči musí zahodit karty tak, aby měli maximálně pět zatím nepoužitých zařízení na ruce. Souboj pak pokračuje dalším kolem až do odehrání osmého kola v pořadí. Partie ale může skončit i předčasně, pokud loajalita rasy některého hráče klesne na nulu, nebo někdo naplní své soustavy dvacítkou karet. K již nastřádaným bodům z průběhu partie si nyní hráči přičtou další bonusy za karty a úroveň loajality. Ten, kdo má bodů nejvíce, se stává vítězem.
Master of Orion je tedy takovým zajímavým mixem mezi sbíráním karet a surovin. Tyto dva prvky hry se dobře doplňují a vytváří kombinaci, která funguje dobře. Hra úspěšně těží ze svojí počítačové předlohy, ačkoliv původní Master of Orion je už více než 20 let stará hra, kterou zase tolik z dnešních hráčů deskových her nepamatuje.
Jenže právě tady je asi první zklamání. Obsahem sice dostanete známé rasy i některé prvky, ale z hlediska průběhu partie je hra úplně jiná. Stále jde o nadvládu nad galaxií, ale hráči jen hromadí karty, body a není tu vůbec žádná politika nebo další možnosti, které vesmírné dobývání tak nějak naznačuje.
Naštěstí alespoň ty boje zůstaly na svém místě. Tedy do určité míry, protože hra nechává účastníky na sebe útočit. Jenže ani dopad těchto útoku není nějak významný. Navíc samotné použití surovin k rozhodnutí o výsledku je možná zbytečně jednoduché. Na druhou stranu se alespoň tady hra vyhnula nařčení ze spoléhání se na náhodu. Ostatně, tak dobře si zase Master of Orion nepamatuji, ačkoliv patřil mezi mé hodně oblíbené hry v té době – byl tam vůbec boj?
Ve hře je spousta prvků, které mění vývoj. Ta první je samozřejmě náhoda v dobírání karet zařízení, které jsou čistě založené na štěstí. Tím jsou současně určené možnosti hráče ve chvíli, kdy si dané vybavení může dovolit a vyloží jej do některé ze soustav.
Jedním z nejdůležitějších taktických prvků je ale právě to překrývání karet. Hráč se totiž obvykle snaží si zachovat odkryté ty nejvýhodnější části vybavení po co nejdelší dobu. To společně s variabilitou karet a rádců je tím hlavním, co hru opravdu odlišuje a zaručuje, že vám bude připadat zajímavá a nová.
Druhou zajímavou a těžkou úrovní voleb jsou suroviny. Hráči by měli neustále udržovat dostatečnou zásobu, aby měli hodně akcí k dispozici v rámci třetí fáze. Jenže současně potřebují nakupovat a utrácet, takže není vůbec jednoduché oboje vyvážit.
Hra ale nevsází na nějaké 4X prvky. Jde cestou jednoduchosti a to se jí daří. Pravidla jsou jasné a hra jako taková je dostatečně variabilní. Ras sice není záplava, ale do začátku jich je určitě dost. Souboje jsou zajímavé ve všech počtech a nemáme žádného favorita.
Partie jsou dostatečně rychlé, aby vás její honba za body nezačala nudit. Na druhou stranu začátek je pomalejší, než se hráči dostanou s příjmem surovin ze svého vybavení dostatečně vysoko. Důležitým prvkem je loajalita. Ta se neustále mění a hráči ji mají možnost ovlivňovat. Navíc si právě tuto stupnici hráči musí dobře hlídat, protože by pro ně mohla znamenat okamžitou prohru!
Zpracování obsahu krabice je spíš průměrné. Většina grafiky působí hodně počítačovým dojmem v rámci zachování autenticity. Ale ani samotná ikonografie nepůsobí moderním dojmem tak, jak by mohla. A povrchová úprava karet také není dobrá vzhledem k tomu, jak hodně vám budou procházet rukou.
Master of Orion je solidní, ale ne úplně výbornou hrou o střádání surovin. Rozjíždí se sice pomalu, ale i tak nabízí dobrou zábavu, pokud rádi budujete produkční motor ze svých karet. Nakonec je to ale všechno o tom, kdo má kolik vítězných bodů. Další způsoby vítězství tu nenajdete a právě ta jediná cesta k vítězství je nakonec tím, co sráží zážitek z Master of Orion při opakovaném hraní nejvíc.
Více o hře.
+ příjemně jednoduché
+ známá předloha
+ zajímavé taktické možnosti
+ možnost útočit na soupeře
+ rychlost partie
- podle názvu byste čekali komplexnější hru
- karty vybavení jsou dobírané náhodně
- zpracování mohlo být lepší
