Recenze: Mea Culpa – do nebíčka nebo do peklíčka?

Když přišli kupci do mého hostince, hned jsem věděl, že to jsou pořádní vydřiduchové. Jejich pověst je předběhla jen o několik minut. Vyhodili mého bratra, prý se do obchodu nehodí. Rozhodl jsem se v okamžení, že jim udělím lekci. Natočil jsem jim pořádnou pintu piva a odběhl dozadu. Za chvíli se vkolébal dovnitř malý mužík zahalený do kápě. Nikdo by v něm nepoznal jednoho z mých kuchtíků. Nejistou chůzí došel ke stolu s obchodníky, třesoucí rukou na ně ukázal a slíbil jim ohně pekelné. Ten pohled na blednoucí tváře všech těch podvodníků za to stál.

Jenže nám do smíchu nebude. Staneme se totiž jedním s těch napálených kupců v deskové hře Mea Culpa. Tuhle pekelně prohnanou bitvu si pro nás připravili autoři Rüdinger Kopf a Klaus Zoch. O ilustrace se postaral Franz Vohwinkel a celá hra vyšla v roce 2016 pod barvami společnosti Zoch Verlag.

Na víku velké čtvercové krabice najdeme čtyři namyšlené kupce, kteří jsou zaplaveni bohatstvím, ale také výčitkami. Ty představují figurky čertů, kteří si vyhlížejí největšího hříšníka vhodného pro plameny pekelné. Uvnitř najdou hráči velký herní plán, který má v jednom rohu nebe, v protějším zase peklo. Na cestě mezi nimi vede cesta hříchů, na jejímž středu je pozice očíslovaná nula. Jakmile si hráči vyberou svoji barvu, právě sem postaví svoji figurku nebohých duší.

K sobě si pak hráči vezmou zástěnu, za kterou schovají 25 talerů. Naopak veřejně před sebe položí jednu kartonovou truhlici, kterou musí po prvním otevření krabice nejdříve složit, stejně jako jeden vyřezávaný (ale stále kartonový) sloup. Ten je téměř kulatý a na svých šesti stranách nabízí různé počty zmiňovaných zářezů. K tomu dostanou také sadu sedmi kamenů hříchů a mohou si vybrat postupně jeden ze čtyř bonusů – peníze, suroviny (šperky, chleba a sklenici) a destičku dopisu.

Na herním plánu začne příprava položením žetonů doupat hříchu – jedno pro chtíč, druhé pro lakotu a třetí pro malé hříchy. Čtyři figurky patří do domečku stavitelů, ze zamíchaného balíčku potěšení rozloží hráči čtyři karty místností. Všechny ostatní destičky dopisů i figurky katedrál zůstanou ležet vedle plánu, zatímco kostičky zboží i kamenů odpustků nasypou do plátěného pytlíku.

Každé z více kol se skládá ze čtyř fází. Ta první je přípravná a zahrnuje nejdříve vylosování sedmi kostiček, které hráči rozloží podle jejich barvy na prodejní stánky. Ve středu náměstí na mapce najdou hráči prostor pro čtyři destičky postav, které sem položí včetně jejich výbavy – kostka pro papeže a jeden stavitel pro vladaře. V následujících kolech doplní nabídku karet domu požitků.

Hráči se nejdříve zúčastní společné aukce. Vyberou tajně počet mincí, které jsou ochotni obětovat na podplacení přízně jedné z postav. Peníze propadnou všem, kdo přihodí. Jedinou výjimku tvoří hráč, který současně na sloupu se zářezy zvolí nejvyšší hodnotu, který si může svoji sázku vzít zpět. Zářezy sice v tuto chvíli nehrají žádnou roli, protože průběh kola ovlivní později. V pořadí podle vsazených talerů si hráči postupně rozeberou destičky postav.

Postavy nejenže přinesou hráči drobnou výhodu hned na začátku (například přemístění stavitele na libovolnou stavbu katedrály), ale především určí pořadí provádění akcí. Hráči se postupně střídají a mají vždy na výběr ze čtyř možností. Hráči si tak za svoje finance mohou nakoupit odpustky nebo kostičky zboží, to vše podle aktuální (vylosované) nabídky kostiček na obchodě. Tytéž kostičky zdrojů lze kdykoliv prodat se ziskem nebo část svého majetku darovat do vlastní truhlice. Tam si hráč může vybrat kteroukoliv přihrádku, aniž by ji ukazoval ostatním.

Poslední akcí je šance navštívit dům požitků. Hráč si tak může vybrat libovolnou ze šesti pozic – čtyři obyčejné místnosti a dvě apartmá. Každá karta přinese svému majiteli nějakou výhodu, ačkoliv ji dopředu nezná a může kartu otočit až po výběru. Současně ho ale čeká také platba v podobě otočení sloupu o několik pozic dál a tedy směrem k více zářezům. Karty tak umožňují získat finance,umisťovat kameny hříchu, posouvat se na stupnici nebe a pekla a další.

Do hry ale nyní vstoupí také papež, který sem přichází inkognito. Tajně číslicí na kostce označí místo, které si zvolil. Hráč nejblíže peklu se může zkusit zachránit před plameny a nachytat nejvyššího muže církve při činu. Pokusí se správně odhadnout, jakou místnost se rozhodnul navštívit. Správný tip papežovu figurku posune o jedno políčko k zatracení.

Jakmile všichni odehrají svoje akce, je na čase porovnat aktuální pozici zářezů, která se v průběhu celé partie zvyšovala (ani ty na začátku kola vsazené zářezy hráči nesmí vynulovat). Hráč v roli obchodníka, který má zářezů nejvíce se posune svojí figurkou o několik kroků směrem k peklu. Vzdálenost je určena rozdílem mezi nejvyšším a nejnižším počtem zářezů na sloupu.

Po celou dobu partie se duše hráčů postupně posouvají směrem k peklu. Jak hráči hřeší ve snaze nahrabat si co největší majetek, současně chtějí být co nejméně hříšní. Do ohrádek hříchů přibývají za každý takový nečestný čin nějaký počet kamenů. Jakmile se všechny tři kameny papeže přesunou k jedné jediné ohrádce hříchů, zbývající dva jsou okamžitě potrestány. Za každý, který hráč u takového hříchu má, musí svoji duši posunout o jeden krok k peklu. Poté si vezmou své kameny zpět.

Hráči při zvolení správné role mohou také poslat dělníky pracovat na stavbě katedrály. Nejdříve jsou potřeba dva pracanti, kteří postaví první část. Ta je už rovnou označena dřevěnou figurkou stavby. Poté lze vyslat další dvojici a tím stavbu dokončit. Tím dojde současně k přerušení celé partie a vyhodnocení darů, které hráči zastrkávali do krabiček. Každý z hráčů odhalí obsah své přihrádky s římským číslem jedna a ohodnotí dary. Ty jsou rozděleny na tři skupiny a za vítězství v dané kategorii jsou vždy rozdělované dopisy odpustků.

Partie končí po dostavění druhé katedrály. Hráči pak dostanou možnost posunout své duše směrem k nebi za každý dopis odpustků. A to rovnou o osm políček! Za každý další dopis, který se do páru už nevešel, může popojít ještě o další políčko a utéct tak z plamenů pekelných. Vítězí ten, kdo dosáhl ráje, případně ten, kdo je mu nejblíže.

Mea Culpa zaujme hned na první pohled svým tématem. Hráči se zde snaží vyhnout peklu, sekat dobrotu a posouvat se směrem k branám nebeským. Jenže čas od času je třeba i trochu podvádět a poddat se vábení ďábla. A právě tady není vůbec snadné všechno vyvážit. Na začátku to vypadá, že všichni propadnou peklu, protože musí hřešit. Ale při tom stíhají získávat také dopisy odpustků, které jim na konci pomohou uniknout z kotlíku zase pryč.

Mohlo by Vás zajímat

3

karetnípro začátečníkyrecenzerodinná

Recenze: FrachtExpress – malý karetní Transport Tycoon

V partii najdeme hromadu záludných akcí, kterými můžete zatopit soupeřům. A to především díky kartám potěšení, které mají nejrůznější efekty. Další úrovní přímého nepřátelství je také aukce, kde hráči vždy přijdou o svoje vsazené úspory. Pozice podle příhozů určí pouze pořadí, ve kterém si postavy mohou rozebrat. A tak je možné, že i na někoho později zbude role, kterou si přeje. Tady je to trochu i o štěstí.

Hra je to z hlediska průběhu jednoduchá, jenže samotná pravidla tomu tak docela nenasvědčují. Bohužel právě jejich délka a složitost může řadu začátečníků odradit, ačkoliv by jinak mohli určitě bojovat o svoje místo v nebi nebo pekle.

Nápad a téma zní velmi lákavě. Samotný průběh hry je opravdu zvláštní a vše závisí na začáteční aukci o role. Současně hra využívá také velmi zajímavé šestistěnné sloupy pro poznačování zářezů. Ty pak rozřazovači v očistci hráčům pěkně spočítají. Jenže téma není všechno a samotná hratelnost je trochu mělká. Hráči tu mají pouze jednu rozumnou cestu, jak získávat body a těch rolí je docela málo.

V nižších počtech se na hráče chystají různé machinace s rolemi. Ty výrazně ubírají na přehlednosti a zážitku, takže jediný rozumný počet pro bitvu mezi nebem a zemí jsou čtyři.

Hra rozhodně zaujme svým barevným zpracováním. Je vidět, že se nebere vážně. Současně je obsahem krabice i několik zajímavých prostorových vychytávek, ať už krabičky pro dary, tak vícestranné sloupce.

Mea Culpa je hra, která není dostatečně zajímavá pro zkušené, ale současně zůstává příliš složitá pro začátečníky. Ta drobná pravidla zesložiťují vysvětlování a tahle složitost nepůsobí vzhledem k herní době 45 minut příliš opodstatněná. Mea Culpa tak je nakonec zajímavá hlavně tématem, ale jinak se jedná spíš o průměrný počin.

Recenze: Mea Culpa – do nebíčka nebo do peklíčka?

Mea Culpa je hrou poměrně jednoduchou průběhem, ale pravidly zůstává překvapivě komplexní. Tím se vysmekla z obou cílových skupin a zůstává tak někde mezi. Právě proto pro ni bude složitější najít si nějaké fanoušky. Hráči v průběhu hry vždy využívají některé z rolí v nabídce, poté hřeší a snaží se také využívat akce, které je z pekelné lopaty zase dostanou. Bohužel samotný průběh není dostatečně zajímavý a v nižších počtech využívá další úpravy pravidel. Mea Culpa nás lákala tématem, ale trochu zklamala průběhem.

Klady:

+ téma
+ zajímavé komponenty
+ konflikty
+ cesta mezi nebem a zemí
+ listy odpustků mohou vše zvrátit

Zápory:

- málo taktických možností
- dobré jen ve čtyřech
- nemá jasné publikum

3.5