Písmenka. Slova. Věty. Stránky. Knihy. Police. Police plné písmenek. Přesně to potřebujeme a bez psaného slova a světů, do kterých nás zavede představivost, jednoduše nemůžeme být. Jsme na nich závislí. Když je nemůžeme číst, mluvíme o nich. Když o nich nemůžeme mluvit, tak si o nich budeme aspoň hrát!
A přesně takovou filozofii razí také desková hra Moje knihovnička, kterou si pro nás připravila designérská dvojice Phil Walker-Harding a Matthew Dunstan. Hra původně vyšla v produkci společnosti Cranio Creations a do svého portfolia v češtině ji zařadila firma ADC Blackfire.
Na víku vidíme krásně čtvercovou knihovnu a pohodlné křeslo před ní. Podobná, ale zatím prázdná, knihovna čeká na každého hráče, který se přizná k lásce k psanému slovu a pustí se do hry. Jednotliví účastníci partie si každý rozeberou právě takovou plastovou knihovnu se stojánkem a postaví ji před sebe. Do středu stolu pak hráči společně položí plán obývacího pokoje a náhodně ho zaplní destičkami předmětů z látkového pytlíku. A zatímco dvě karty společných cílů zůstanou náhodně vylosované ležet vedle plánu, samotní hráči dostanou po jedné kartě cíle osobního a položí jej potají před sebe. Na ty společné úkoly hráči připraví také komínky bodovacích žetonů seřazené sestupně podle hodnoty.
V partii se hráči střídají a vybírají si z desky obývacího pokoje. Při tom si mohou zvolit až tři dílky, které spolu sousedí. Nelze si ale vybrat jakoukoliv destičku, pouze takovou řadu, jejíž členové nejsou zcela obklopení jinými dílky. Předmět, který chcete zařadit do knihovny, musí mít teda alespoň jednu stranu volnou, aby jej bylo možné vytáhnout.
Jednu až tři destičku poté hráč okamžitě umístí do své knihovny v libovolném pořadí. Všechny dílky ale hráč musí přidat do jednoho sloupce. Postupně se tak snažením hráčů vyprazdňuje podlaha obývacího pokoje až do momentu, kdy zbývají poslední čtyři dílky. V tu chvíli dojde řada na jejich doplnění, takže hráči na zem rozhodí nové destičky.
Zatímco osobní cíle si všichni schraňují potají, v případě splnění některého ze společných se hráč okamžitě k svému úspěchu přihlásí a vezme si bodovací destičku, která leží nejvíce nahoře. Jejich hodnota postupně klesá, takže odměňuje ty nejrychlejší.
Hráči postupně získávají vybavení pro svoji knihovnu a krok za krokem ji zaplňují. To se jim také jednomu po druhém podaří. Ale pouze ten první si vezme žeton konce hry a současně začne hlídat odehrání celého kola. Po něm nastává konec partie. Hráči si poté spočítají body za bodovací žetony získané za společný cíl nebo spuštění konce, ale také za své osobní cíle a skupiny dílků stejného typu v sousedství. Ten, kdo má ve výsledku nejvíce bodů, se stává vítězem.
Moje knihovnička je rodinná hra, ve které hraje prim vizuál a celkový zážitek. Na první pohled působí velmi jednoduše a její mechanismy tomu opravdu odpovídají. Samotná hra pak není tolik o knihovně, ale spíš o uklízení nepořádku ležícího na podlaze obývacího pokoje.
Ale přesto jsou v hlavní roli dojmu herní plány knihoven, které jsou tou hlavní komponentou. Stojánky na destičky se vyjímají a na stole a dělají ze hry opravdu jedinečný a unikátní zážitek, i když samotné mechanismy nejsou tak neobvyklé. Je tu seskupování dílků podle barev, plnění úkolů a volba destiček ze společné nabídky.
Jenže hráči nemají volné ruce, ale musí umět vybírat a rozhodovat se. Začíná to už u volby destičky z obývacího pokoje, odkud mohou osvobodit pouze takové vybavení, které má alespoň jednu volnou stranu a není zcela obklopeno. Jako by po tom obývacím pokoji obcházeli kolem všech ležících předmětů a nemohli vstoupit mezi ně, ale museli vybírat pouze z těch na okraji. Navíc si ale může hráč zvolit, jestli chce jednu, dvě nebo tři destičky právě podle toho, jaké se mu hodí do plánu a rozložení.
Další rozhodování pak nastává hned o pár momentů později, kdy získané dílky musí přidat do své knihovny. I zde musí každý účastník dobře volit, který sloupec by chtěl pro zvednuté destičky použít. Je tedy docela zřejmé, že průběh a výsledek není nijak náhodný.
A herní doba odlehčenému pojetí celé zábavy odpovídá, protože na hráče nečeká žádné zdlouhavé přetahování o vítězství. Do půl hodiny je hotovo a vítěz je znám. Jen dejte pozor na přemýšlivé typy, které mohu trochu pokazit celkový dojem z průběhu, pokud byste se rozhodli utkat mezi knihovnami v maximálních čtyřech soupeřích.
Velká variabilita ve hře je zaručena pěkným výběrem cílů, ať už jde o ty společné nebo o ty osobní. Ty totiž hráče nutí vždy přemýšlet jinak a kombinovat někdy zdánlivě neslučitelná zadání ve snaze co nejlépe optimalizovat bodový zisk.
Moje knihovnička je labužnická záležitost pro začátečníky, protože mezi fanoušky deskovek se nachází spousta milovníků knih. Zkombinování těchto dvou témat tak bylo jen otázkou času, a když k tomu přidáte velký důraz na zpracování, tak je na světě opravdu lákavý počin. Ale uvnitř krabice hry Moje knihovnička na těch policích najdete také zábavu a chytrou možnost, jak přivést k hraní další zájemce ze svého okolí.
+ solidní úroveň možností
+ variabilita
+ herní doba
+ zpracování
