Recenze: Monopoly City – vlastníkem metropole

Mrakodrapy nás při našich životech provází téměř každý den. Tedy pokud nebydlíme na vesnici a nedojíždíme do velkých měst za prací. Městská krajina se stala každodenní zkušeností a mrakodrapy novými stromy. Jen jim chybějí listy a neumí produkovat kyslík. Ale přesto tu jsou a budou stále, jak zůstane i potřeba po životních a pracovních prostorách.

Stometrové budovy již nejsou žádnou zvláštností. Ti samí lidé, kteří si u nich mohli před dekádou vykroutit krk, je dnes bez povšimnutí obchází. Uvnitř se to jen hemží byznysmeny na prvním, desátém i třicátém třetím patře. Výška nehraje roli, dokud se nepotřebujete vrátit ke svému každodennímu životu.

Od toho se vás pokusí odtáhnout i nová hra od společnosti Hasbro s názvem Monopoly City. Samozřejmě už samotný název napovídá, že se jedná o pokračovatele slavných a oblíbených Monopolů, které nedávno oslavily krásné padesátiny.

A ačkoliv tento vousatý dědeček má stále hodně fanoušků po celém světě i ve své původní verzi, samotné herní principy zestárly a staly se příliš jednoduchými. Nenapomáhá tomu ani vysoká hrací doba či velká závislost na náhodě v hodu kostkou, když nakupujete pozemky. Všechno tohle a ještě mnohem víc se snaží napravit právě Monopoly City.

Jedná se o třetí hru z rodiny Monopolů, se kterou se na našich stránkách setkáváte. Kromě již zmiňovaných původních Monopolů jsme se společně podívali i na karetní verzi Monopoly Deal. A to se na vás chystají ještě dětské Bláznivé bankovky.

Vznikly v roce 2009 a vybudujete v nich prosperující město plné parků, mrakodrapů a obytných budov. Pospojujete městské čtvrti železniční tratí a umožňujte obyvatelům hrát si v parku nebo studovat ve školách. Soupeři budou vaši prosperující městskou část sabotovat nebezpečnými objekty, jako jsou skládka nebo vězení. Ty ve svém sousedství opravdu nikdo nechce. Dokážete vydělat co nejvíce peněz, abyste porazili ostatní soupeře investory? Nakoukněme do krabice, co přináší nového Monopoly City.

Krabice má mnohem lákavější vzhled, než u tradičních Monopolů. Vděčí za to právě zajímavému panoramatu s hromadou mrakodrapů, která nahradila uniformní zelenou barvu. Je z lesklého materiálu a víko drží opravdu pevně.

Ovšem mnohem větší rozdíly poznáte, až jej nadzdvihnete a podíváte se do nitra balení. Tam se totiž skrývá celé velkoměsto! Tedy ne v celku, ale pěkně rozkouskované tak, abyste si ho mohli postavit vždycky podle svých představ. Na začátku jsou schované v pytlících, aby se neobouchaly, ale jakmile je jednou vyjmete, budou na vás pěkně vesele štěrchat, kdykoliv vezmete krabici do ruky. Nejrůznější budovy, kterých je celkem osmdesát.

Samozřejmě zde nemůže chybět ani čtvercový hrací plán, který je stejné velikosti jako původní. I jeho obíhá cesta pro figurky, ale kromě těchto samotné cesty na něm nezůstal takřka kámen na kameni. Nenajdete zde žádná nádraží ani poplatky. Ty nahradily jiná políčka. Všechny barevné lokality mají jiné názvy, abyste opravdu měli pocit, že hrajete jinou hru.

Druhou velmi zajímavou komponentou je aukční automat (obchodovací jednotka) ve tvaru hokejového puku, do které musíte nejdřív nastrkat dvojici AAA baterií. Jednotka na vás pak začne vesele červeně blikat. Musíme však ocenit, že oproti ostatním zvukovým zařízením je její hlasitost nastavena na únosnou míru a netrhá nikomu bubínky bez možnosti stáhnout volume.

Zbytek komponent lze označit za standardní. Co by to bylo za Monopoly, kdybyste v nich nedostali také hromadu balíčků peněz. V této hře se přece všechno točí hlavně kolem nich. Hráči se v nich mohou koupat a to je přesně to, co je na této jednoduché rodinné zábavě baví nejvíc. Ke koupání přispěje i balíček karet nemovitostí a tentokrát i nápovědní kartičky pro každého z hráčů.

Tradice se drží i krásné kovové figurky, které přináší do nové městské verze také nové předměty traktoru, svazku klíčů, kamionu nebo stavařské helmy. K nim bez problémů ladí i bílá hasbro kostka, kterou známe třeba i z Clueda. Ovšem zde na ní budete marně hledat otazníky.

I Monopoly nemohou být výjimkou z pravidla, že nová verze přináší změny a novoty do celé hratelnosti. A tentokrát to jsou opravdu jen změny k lepšímu, ale pěkně popořadě. Na začátku partie samozřejmě dostane každý z účastníků určitou hotovost v klasických „M“ bankovkách. Krabici může bankéř využít jako elegantní stojánek jak pro banku, tak pro zásobárnu kartiček ulic.

Každý z hráčů si vybere jednu z dostupných figurek a vezme si nápovědní kartičku. Všechny domy, domečky a mrakodrapy roztřiďte a položte poblíž plánu. Začínáte totiž s naprosto holou a nezastavenou metropolí a je pouze na vás, jak ji dokážete zalidnit.

Jakmile je všechno připraveno, můžete zapnout obchodovací jednotku, čímž zahájíte hru. Právě toto zařízení vám umožní stopovat partii a předčasně ji ukončit. Souboj v Monopoly City totiž nemusí skončit pouze krachem všech ostatních, ale také uplynutím časového limitu. Po jedné hodině vás totiž blikající puk upozorní zvukovým znamením.

Je pak pouze na vás, jaká pravidla si na začátku partie nastavíte. Doporučujeme to opravdu dělat poctivě na začátku, protože pak se můžete snadno dostat do rozepře, kdy některý z prohrávajících hráčů nebude chtít po hodině skončit.

Partie probíhá podle podobných pravidel, na která jsme zvyklí. Hráči běhají figurkami dokola a skupují jednotlivé pozemky. Tím se stávají vlastníky očíslovaných parcel uprostřed hracího plánu. Koupili si půdu, ale teď je ještě na nich, aby zde vybudovali funkční část města, za kterou pak budou moci vybírat nájem. Poplatek při vstoupení soupeře dostanou i za samotné vlastnictví, ale ten má podobu malé almužny.

Důležitým prvkem je hned několik změn v nakupování. Kdykoliv totiž skončíte pohyb na políčku, které nikdo nevlastní, musí se něco stát – buď si jej koupíte sami pro sebe a v takovém případě vám nemůže nikdo zabránit. Nebo jej nabídnete do aukce za libovolnou vyvolávací cenu.

V druhém případě opět využijete obchodovací jednotku, která odpočítá půlminutový čas pro celou aukci. Hráči se střídají a přihazují, pokud mají o parcelu zájem. Ten s nejvyšší nabídkou ve chvíli závěrečného signálu se stává majitelem prostoru i kartičky a může na ní od příštího kola stavět.

K parcele se můžete dostat ještě druhým způsobem, který opět zahrnuje aukci. Na plánu totiž najdete několik políček, které mají na sobě napsáno „Vyberte si čtvrť bez majitele, která bude vydražena“ Můžete vybrat libovolný pozemek z celé hrací plochy, který nikdo nevlastní a utkat se o něj se soupeři. Lze tak buď získat takový, na který nikdo ne a ne vstoupit, nebo zkazit soupeři plány.

Tím ovšem novinky zdaleka nekončí. Na parcelách totiž můžete stavět v LIBOVOLNOU dobu a nemusíte na ní stát. Dokonce nemusíte mít koupenou ani celou trojici, jako tomu bylo v původní hře. Čeká na vás pouze omezení výběru budov v závislosti na tom, kolik parcel dané barvy vlastníte.

Ovšem stavění jako takové je trošku složitější. Domy se dělí na bloky – nejmenší mají jeden a ty největší čtyři. Jaký z nich budete moct postavit, nezáleží na vás, ale na náhodě. Stisknete totiž postranní tlačítko na puku a necháte si vylosovat jeden, dva nebo tři bloky. Speciální situací může být vylosování nádraží, o kterém si povíme za chvilku.

Mohlo by Vás zajímat

4

dětskákaretnírecenzerodinnázávodní

Recenze: Regatta – s větrem v zádech

Právě za jednotlivé bloky pak vybíráte peníze, ale musíte mít na paměti omezení, že jedna parcela může obsahovat maximálně osm bloků. Hráči si mohou navzájem škodit tím, že si na svých pozemcích budou stavět černé škodlivé budovy (již zmiňované čističky, vězení, a podobně). V jejich důsledku se odsud odstěhují nájemníci a vybíraný nájem padne na nulu. Proti škodlivým budovám se lze bránit staveními červenými, mezi něž patří třeba škola, větrná elektrárna nebo park. V takovém místě pak již černou budovu postavit nelze.

Hráči tedy chodí dokola, vydělávají peníze a staví na svých pozemcích nové a nové budovy, až vyroste celé obrovské město plné stavení a mrakodrapů. V případě, že vstoupí na pozemek, kde je postavené nádraží, mohou si zkrátit cestu vlakem do libovolného jiného nádraží.

Vyhrává samozřejmě ten, kdo vydrží nejdéle a nezbankrotuje. Nebo nejbohatší hráč ve chvíli, kdy vyprší stanovený časový limit. Myslíme si, že hodina je pro tento typ hry přesně ideálním časovým termínem, kdy by měl souboj skončit.

Je radost sledovat, jak se v průběhu hry postupně město rozrůstá a objevují se v něm nová a nová stavení. Konkrétní umístění budovy závisí pouze na hráči a může ji položit kamkoliv v rámci svého pozemku.

Všechny úpravy v nových Monopolech pak byly k lepšímu. Povinnost hráčů koupit jakýkoliv z pozemků, na který vstoupí, obrovským způsobem urychlí začátek partie. Ten už není nudným chozením kolem plánu a čekáním, až vstoupíte na správné políčko. Teď stačí, aby na něj vstoupil kdokoliv, a můžete se o něj porvat. Tedy pokud si jej nenechá pro sebe.

Zároveň obě novinky pobízejí ke strategiím a vylepšují zážitek z partie. Ta již nepůsobí tak náhodným dojmem, ačkoliv za všechno stále může kostka. Ta ovlivní, kdy budete platit nájem a nevyhnete se tomu, ať máte jakékoliv budovy ve svém vlastnictví. Platby jsou přitom vyvážené a lze pěkně vydělávat, aby vám vystačilo i na nějaké ty platby.

Pro stavbu už nově nemusíte vlastnit celou sestavu od jedné barvy. Pozemky jsou na sobě v podstatě nezávislé, čímž se blíží realitě, a vlastnictví sady vám dává pouze nové možnosti a bonusy ve výběru vyšších částek. To je skvělý systém, který umožňuje prát se o hodně barev současně, ale snižuje pravděpodobnost dohody se soupeřem o odprodeji pozemku.

Aukce samotné jsou novou náplní Monopolů, která určitě ozvláštňuje souboj. Bohužel omezený časový limit pro dražbu je dvojsečná zbraň. Protože už pět vteřin před uplynutím limitu víte, že souboj končí, můžete takticky zdržovat, aby parcela vyšla na vás, nebo se budou všichni naopak překřikovat tak, že nebudete vědět, kdo byl vlastně poslední. Obzvlášť, pokud jde o rozdováděné děti. Tohle pravidlo by chtělo určitě nějakým způsobem doladit, protože v jinak vychytané hře nefunguje.

Zpracování plastových komponent je na jedničku, ale to je pouze záležitost dobře vytvořených formiček. Bohužel design samotných parcel je takový podivný. Pozemky totiž nenavazují vždy přímo na danou lokalitu na straně plánu, ale mohou být třeba úplně bokem. Jsou sice vizuálně spojeny barvou a číslovkou s původním políčkem, ale nepůsobí to příliš estetickým dojmem. Pravidla jsou dobře vysvětlená v příručce a pochopí je rychle i ten, kdo se s Monopoly ještě nesetkal.

Hodinový limit přináší viditelný konec souboje o pozemky a přináší do světa Monopolů kratší průběh partie. Díky tomu si mnohem více hru užijete a v průběhu se budou bavit všichni hráči. I ti, kteří zkrachují, nebudou muset čekat další dvě hodiny, než dojde k závěrečnému rozhodnutí.

Monopoly City by se klidně mohly jmenovat Monopoly na druhou, protože znásobují všechny zážitky, které jste měli z obyčejné partie původní verze. Přitom ale zároveň zvládají odmocnit délku partie, ale jen pokud si to hráči zvolí. Monopoly City jsou určitě krokem správným směrem. Pokud chcete zkusit partii Monopolů, pak zkuste právě tuto..

Recenze: Monopoly City – vlastníkem metropole

Klady:

+ rychlejší začátek
+ nižší doba partie
+ panorama postavených budov
+ možnost stavět už na jedné parcele
+ obchodovací jednotka

Zápory:

- chybí AAA baterie v balení
- pozemky nenavazují na políčka
- omezený limit pro dražbu

3.5