Recenze: Montmartre – obrazy na zakázku

Začátky jsou těžké. To ví každý malíř. Je jedno, co kreslíte. Nemůžete se zbavit pocitu, že to stále není dost dobré, lidé se na vás pošklebují a snad každý den máte chvíli, kdy chcete s malováním skončit. Ale pak stačí jeden zákazník, kterému se při pohledu na obraz rozzáří oči a všechno to ustoupí stranou.

Do procesu tvorby a prodeje obrazů nás zve nová desková hra Montmartre, kterou vytvořil designér Florian Siriexi a o jedinečné ilustrace se postarala Jeanne Landart. Celou hru pak vydává společnost BLAM!

Víko malé bílé krabičky už svojí ilustrací naznačuje své umělecké ambice. Na začátku přípravy hráči vyloví z boxu dvacítku karet sběratelů, které rozdělí do čtyř hromádek a každou seřadí vzestupně podle hodnoty. Hned vedle zůstává místo pro řadu pěti karet kontraktů a u také figurku Ambroise Vollarda, obchodníka s uměním. Střed stolu musí mít také místo na zásobu mincí.  Tím ústředním obsahem je ale šedesátka karet můz, které zamíchané vytvoří nabídku ve třech podobně velkých balíčcích. Každý z účastníků dostane do začátku čtyři tyto inspirativní děvy.

Ve svém tahu má hráč na výběr ze dvou variant. Buď může pracovat ve své dílně a tím získat šanci dobrat si karty na konci tahu nebo může prodat jednomu zámožnému sběrateli.

V první volbě získá hráč šanci nejdříve malovat ve své dílně a zahrát jednu kartu nebo sadu karet z ruky. V případě vyššího počtu suma jejich hodnot musí být nižší než pět. Navíc pokud by se potřeboval umělec zbavit nějakého nevhodného obrazu, může jej v rámci této akce prodat za jeden frank na tržišti. Poslední částí tahu v této variantě je šance dobrat si zpět do počtu čtyř karet v ruce.

Jenže pak je tu druhá, lukrativnější varianta, jak může celý tah proběhnout. Umělec si může vybrat jednoho sběratele, kterému prodá, ale nesmí se zde potkat s figurkou Ambroise Vollarda. Jednotliví zájemci o koupi děl ale mají svůj oblíbený styl a mají zájem pouze o obrazy odpovídající kategorie. Současně ale nabídka hráče musí být zajímavější než soupeřů – buď musí mít více obrazů daného typu než kterýkoliv protivník, nebo musí být vyšší jejich hodnota.

Za úspěšný prodej dostane hráč odměnu v podobě příležitosti přesunout Ambroise Vollarda k jinému sběrateli a tím jej zablokovat pro ostatní protivníky. Především ale dostane horní kartu z nabídky daného sběratele a položí ji před sebe. Hned nato má šanci hráč ještě jednou za partii spáchat ilustraci pro noviny a získat tak kontrakt v zajímavé hodnotě.

Jakmile je prázdná polovina hromádek sběratelů nebo jeden z účastníků nastřádal v hotovosti více než patnáct franků, pak partie končí. Vítěze určí teprve součet franků v mincích společně s bodovými hodnotami jednotlivých karet. Ten, kdo má v celkovém součtu navrch, se stává vítězem.

Montmartre je další hrou, která se snaží využít jednoduchého systému sběru sad. Při tom si hlavně bere zajímavé téma, protože s uměním nemáme často tu čest. Hráči ale musí nejdřív prostřednictvím první akce obrazy namalovat a teprve poté je mohou nabízet, ať už obyčejným lidem za almužnu na tržnici nebo opravdovým znalcům za stále narůstající částky.

Vývoj partie tu je zřejmý. Bodové zisky postupně narůstají, protože se hráči dostávají ke kartám, která jsou níže a mají výrazně vyšší hodnotu. Je tedy dobré si nechávat dostatečnou zásobu obrazů, které se nehodnotí ani neodměňují jednotlivě. Umělec prodává celou sadu a dostane za ni jednorázovou odměnu a je pouze na hráči, aby vyhodnotil výhodnost dané nabídky.

Mohlo by Vás zajímat

4.5

koooperativnípro začátečníkyrecenze

Recenze: Thunderbirds – padesát let zachraňování

Hra je to dostatečně jednoduchá, ale při tom nabízí hráčům solidní kontrolu nad celkovým vývojem. I nechtěných karet, které hráči dostávají na základě náhody, se lze poměrně dobře zbavovat. Je ale vždy dobré s nimi umět pracovat, ačkoliv to není jednoduché, protože limit ruky je stanoven nekompromisně na čtyři.

Nenáročná pravidla se projevují v rychlosti, která se snadno vejde do půlhodinového časového rámce. A ten odpovídá i samotné náplni. Jenže hra není kromě svého tématu ničím výrazně jedinečná, takže celkový zájem hráčů bude hodně záležet právě na tom, jestli jim je příběh blízký. Pozitivní je ale hlavně fakt, že počty hráčů na celkový dojem nemají zásadní vliv.

Přesto si hráči každý nemohou hrát jen na vlastním písečku. Musí se výrazně zajímat i o to, co dělají ostatní. To proto, že úspěšný prodej může nastat pouze v případě, že hráč má většinu. A nemůže jen tak riskovat, musí vědět přesně, kdy si co může dovolit. Proto jsou veškeré informace o namalovaných obrazech veřejně dostupné. A právě proto je také možnost pohybovat s figurkou prodejce Ambroise Vollarda tak silnou zbraní, která umožní hráčům zablokovat snažení protivníků.

Montmartre je elegantní a pěknou karetní hrou, která nabízí svůj pohled na klasické sbírání sad. Dává mu do vínku více konfliktů, ale udržuje si rozumnou herní dobu, aby se i nadále vešla do kategorie fillerů. Hra nepřináší nic nového, ale samotná grafika na kartách ji odlišuje od konkurence dostatečně. Abyste ale Montmartre opravdu docenili a bavili se u ní, pak byste měli mít alespoň vlažný vztah k umění.

Recenze: Montmartre – obrazy na zakázku

Montmartre je karetní hra, ve které se jednotliví účastníci stanou umělci a budou vytvářet krásné obrazy. Jenže ani múzy a schopnosti nedokážou zajistit, že se bude mít malíř čím nasytit. Musí nejdříve svá díla prodat a právě to je tématem této hry. Všichni účastníci soupeří o přízeň sběratelů, snaží se je přetáhnout pro svoje obrazy a získat tak co nejvíce financí a slávy. Hra je rychlá, jednoduchá, ale současně také nepříliš originální. Přesto se Montmartre daří hrát hlavně na strunu krásného zpracování a tématu.

Klady:

+ dost konfliktu
+ jednoduché
+ rychlé
+ dobré ve všech počtech hráčů
+ zábava pro milovníky umění

Zápory:

- nic originálního

3.5