Pro muníka Munka to měl být jeho první den v Tunelech. Konečně absolvoval celou povinnou muníčí školní docházku, na níž se dozvěděl všechny potřebné techniky kopání, naučil se rozeznávat důležité suroviny a složil závěrečné zkoušky z běhu pro případ útěku. Teď stál spolu s několika spoluabsolventy u děsivého vchodu a hlavou se mu honily různé myšlenky.
Tunely jsou strašidelné místo, říkával jeho dědeček. Vyprávěl mu o masožravých krtcích se zuby o velikosti krumpáče. O pichlavých neprostupných rostlinách, které se plazí za světlem neuvěřitelnou rychlostí, jakmile ho uvidí. O nečekaných závalech, které se na vás spustí ze všech stran po jediném kopnutí. Všechny tyhle děsivé myšlenky se mu honily hlavou, když tam tak stál.
Ale hlavně myslel na dědečka. Pořád nepřestával doufat, že ho někde v těch zátočinách najde, zamává na něj tím svým nezaměnitelným způsobem a řekne: „Já se jen toulal a procházel, vůbec nevím, proč jste si o mě dělali starosti!“
A to navíc ještě zrovna dnes oznámil hlavní muník důležitý cíl. Soupeřící rody totiž podle tajných informací začaly pracovat na stavbě superstroje. Bájného zařízení, které mělo nahradit jejich kopáčské snažení svojí prací.
„…seřadit!“ probral ho z myšlenek autoritativní hlas. To byl velící muník jeho směny. Přitisknul svoji výzbroj, čítající lucerničku a krumpáč více k tělu a narovnal záda. Chtěl po očku mrknout na svého nadřízeného, ale vtom uslyšel slova:
„Vpřed!“
A neměl na výběr. Vykročil tedy vstříc tmě, vstříc dobrodružství, vstříc neprobádaným hlubinám země…
Desková hra Muníci je prvotinou Pavla Tomcsányiho skrývajícího se pod názvem T.M.Games. Na takový výtvor se chlubí především velmi pěkným světem, kterého by se autor mohl i nadále držet ve svých dalších výtvorech. Jedná se o svět, který vám možná tak trochu připomene klasické Lemmings, jenže muníci jsou na rozdíl od modrých příšerek velice bojácná stvoření.
Samotná prezentace hry je velice příjemně zpracovaná. V krabici velké tak akorát, aby se do ní směstnaly všechny komponenty, naleznete hrací plán rozdělený na čtvrtiny, pak hráčskou desku a neuvěřitelný počet (430!) malých čtverečků k vycvakání. Chválíme přítomnost sáčků na rozdělení čtverečků, protože jejich rozdělování před každou hrou by bylo nepřekonatelnou překážkou.
Nemohu ubránit vzpomínce na Pyramidu boha Slunce, která také v rámci zachování rozdílných her sázela na princip rozložení čtverečků na začátku hry. Ovšem autor se v Munících se vším vypořádal velmi vtipně – hrací desku zaplňují hráči až jako první samotnou činnost ve hře, čímž se podařilo trochu potlačit ten nepříjemný pocit z rozkládání stovek papírků. Možná by šlo ještě vymyslet nějaký systém bonifikací pro hráče, který by celému rozkládání dal ještě hlubší smysl.
Hrací plocha je rozdělena na čtvrtiny z velmi prozaického důvodu: aby docházelo k častým hráčským konfrontacím i v případě souboje méně hráčů, protože na obrovské ploše by se dva muníci prakticky neměli šanci potkat. Velmi důmyslný nápad, který rozhodně přispívá k tempu a zábavnosti hry.
Předpokládejme teď ale, že je stůl již připraven ke kopáčskému šílenství. Jak již jsem upřesnil v předchozích odstavcích, kromě herního plánu dostane každý soupeř také jednu desku pro svého muníka. Ta zobrazuje jeho aktuální schopnosti, ale také jeho inventář, na nějž si bude klást nakopané poklady. Zároveň zde naleznete místo pro sklad, obchod a výrobnu, o nichž si povíme později.
Každý hráč má ve svém tahu na výběr hned z několika základních možností. Může figurkou popojít o tolik políček, jakou hodnotu má jeho schopnost pohyb. Volně pohybovat se však může pouze po již prokopaných políčcích, takže v počátcích hry to nebude příliš daleko. Pokud dojde na místo, které je stále zasypané hlínou, může vytáhnout krumpáč a prokopat se jím. Kutání obvykle zabere minimálně jeden tah.
Nežli totiž postavička kolem sebe začne mlátit krumpáčem, otočí kartičku, na které stojí, a podívá se na hodnotu v levém rohu. Tuto musí překonat, aby byl úspěšný v tomto tahu. V tuto chvíli hráč za muníka hodí kostkou, přičte hodnotu dovednosti kopání a porovná výsledné číslo s cílem na kartičce. Pokud se mu podařilo dosáhnout cíle, daný čtvereček hlíny se odkope a muník si může šťastně umístit do inventáře to, co po vší té hlíně zbylo.
Takto figurky postupují po ploše a neustále kutají, ovšem batůžek malého muníka je mrňavý a rychle se zaplní. Takto obtěžkaný tvoreček se pak musí trmácet celou cestu až na začátek, aby jeho obsah mohl přeložit do skladu. Zde jsou jeho zásoby v bezpečí. Tedy alespoň prozatím.
K čemu by ale sbíral nebohý muník suroviny, kdyby mu k ničemu nebyly? Samozřejmě, že mají svůj účel. Může z nich stavět různé důmyslné stroje, které mu pomohou v těžbě dalších surovin a v konečném důsledku dokáže sestavit jako první svůj vysněný superstroj.
Jak už nám ale sdělil v úvodu malý muník Munk, v podzemí se skrývají i rozličné nástrahy. Nejde jen o závaly, které musí hráči prokopat nebo obejít, ale především o zákeřné duchy, krtky či rostliny. Protože jsou muníci strašpytlové, pokud nemají dost vysokou odvahu (další schopnost), vezmou okamžitě nohy na ramena. A jak utíkají na svoje startovní políčko, trousí za sebou předměty (resp. kartičky předmětů), které tam v podzemí zůstanou ležet, nikým nehlídané.
Schopnosti svojí postavičky můžete vylepšit pomocí sestrojení pomocníčků v továrně. K výrobě potřebujete dojít na startovní políčko, odsud může figurka konečně jít do výrobny a za použití dostatku surovin a času (obvykle několik tahů) získat vytoužený předmět (například vozík). Měření doby je důmyslně zaznačeno na hráčské desce, po které posouváte figurku každým kolem blíže k cíli. Dočkáte se skvělých předmětů jako jsou růžové brýle, palice válečného permoníka nebo téměř nezastavitelný Kombajn 3000.
V podzemí na sebe mohou narazit i dva muníci, kteří se pak utkají a poražený většinou přijde o pracně nakopané poklady. Ale existují i jiné způsoby škodění – například napadení soupeřova skladiště, které se vám může podařit vykrást.
Možnosti, které tato hra skýtá, jsou opravdu široké a nezáleží na počtu soupeřů, kteří se jí účastní. Najdeme zde velký podíl taktiky, spočívající v rozhodnutí účastníka, kdy se už vrátit do skladu. Velký vliv na výsledek má ovšem i náhoda reprezentovaná rozdělením čtverečků i hodem kostkou.
Ve dvou hráčích je někdy obtížné sledovat, kdo je právě na tahu, protože pohyb figurkami nebo hody kostkami následují velmi rychle po sobě, což může vést k nepříjemným nedorozuměním. Na druhou stranu je tento fakt skvělým příslibem toho, jak hra krásně odsýpá a jak nemusíte v podstatě na nic čekat.
Co je ovšem problematické v průběhu celé hry, je směna surovin. Protože ve hře nejsou žádné přebytečné materiály tak je velmi obtížné v případě potřeby měnit některý dílek za jiný.
Každá hra Muníků je jiná a přitom vždy zábavná. Na tvůrčí prvotinu se jedná o překvapivě propracovaný výtvor, plný nových a zajímavých nápadů s velmi dobrým zpracováním. Zážitek kazí pouze několik nedomyšleností či drobností, jako je pouze jedna referenční karta.
Muníci vás přenesou do tmavého podzemního světa, nabídnou vám špinavou zábavu kopání hlíny. Přesto se s nimi vždy ušpiníte rádi a přinesou svojí lucerničkou světlo zábavy do vašich obývacích pokojů či heren.
+ spousta originálních nápadů
+ úpravy pro dva hráče
+ svérázné grafické zpracování
+ nízká cena
+ budovatelský element
+ variabilita
- pouze jedna referenční karta
- směňování surovin
- zdlouhavější příprava
