Když něco píšete nebo vyprávíte, potřebujete múzu. Neviditelné stvoření, které našeptává přímo do ucha ty nejzajímavější i nejbláznivější příběhy, jež vás jenom napadnou. Múzy opravdu existují. A některé na sebe dokonce vzaly fyzickou podobu.
Je nějaká taková mezi vašimi kamarády? Nejlepším způsobem, jak je odhalit, je zahrát si s nimi novou karetní hru Muse. Tu na veletrh Spiel 2017 v Essenu dovezla společnost Quick Simple Fun Games. Autorem této malé krabičky je Jordan Sorenson. Hra o múzách je postavena na ilustracích, které vytvořila společnými silami trojice Apolline Etienne, Andre Garcia a Kristen Plescow.
Krabička je malá, ale už víko napovídá, že uvnitř se bude ukrývat opravdu moře fantazie. Ale nejdřív se budeme muset několika tempy prohnat kolem dvou balíčků karet – těch menších je třicet a slouží jako inspirace. A pak je tu 84 velkých tarotových karet s detailními obrázky. To jsou karty mistrovských děl.
Na začátku partie se hráči musí rozdělit do dvou týmů a zamíchat každý z balíčků samostatně. Tím je všechno připraveno. Aktivní tým mezi sebou zvolí jednu múzu. Tento hráč dostane od sousedního týmu sadu jedné karty inspirace a jednoho mistrovského díla – u obou karet ale mají soupeři zlomyslnou volbu ze dvou, respektive šesti karet.
Hráč v roli múzy se nyní může na obě karty podívat a podle zadání na kartě inspirace (anglicky) vymyslí nápovědu pro svůj tým. Nic ze svých karet jim ale neukazuje. Potom zvolenou kartu zamíchá se zbývající pěticí obrázků a rozloží do řady před spoluhráče múzy. Jejich úkolem je mezi mistrovskými díly identifikovat to, ke kterému vede cesta z vysloveného pojmu. Pokud se týmu podaří uhodnout (mají pouze jeden pokus) správnou kartu ze šesti, pak získávají kartu.
Na tahu je ale vždy další tým, který si znovu ze svého středu zvolí jednoho inspirujícího člena. Tak se týmy střídají ve snaze uhodnout správné obrázky až do chvíle, kdy jedna skupinka získá pátou správnou odpověď. Tento tým okamžitě vítězí.
Muse je vyprávěcí (a hádací) hra s volbou a špetkou podrazáctví. Hlavním tématem totiž není samotná nápověda a hádání, ale už samotná volba kombinace inspirace a mistrovského díla. Často je možné zvolit opravdu záludnou kombinaci, kdy třeba hráči musí napovídat s pomocí čísel, posunků nebo staveb. A správná volba sama o sobě to múzám hodně ztíží.
Naopak na druhé straně barikády stojí kreativita, bez které se žádný hráč Muse neobejde. Hráč navíc neví, jakých klíčových slov se má vyvarovat, protože nezná identitu zbývajících pěti karet, které budou hádající hráče při jejich snažení mást. O to těžší, ale také zábavnější a zajímavější, role múzy je.
Právě tyto dva prvky jsou momenty, kde se Muse výrazně liší od svojí konkurence. Na první pohled totiž hra vypadá jen jako převlečený Dixit. Naštěstí je takový dojem dost daleko od pravdy. Popisování i všechno ostatní tam je, ale v partii toho najdete mnohem víc.
Základní varianta počítá s účastí čtyř hráčů – dvou v každém týmu. Pravidla ale počítají i s nižším počtem. Tentokrát ale hráči spolupracují a snaží se nasbírat pět mistrovských děl co nejdříve. Nesmí při tom udělat více než tři chyby. A jak je štěstěna vrtkavá napoví i jedna naše situace – zatímco první tři nápovědy jsme zcela pokazili a dostali se na hranici vyřazení, poté jsme zabojovali a sérií pěti správných nápověd ukořistili vítězství! Z toho vidíte, že i vyprávěcí hra může být ve dvou zábava, pokud jí dáte správné podmínky. Není tu jen nějaká bodová hranice, kterou se snažíte překonat, nebo nějaký bezcílný trénink. Tady je i v nižším počtu opravdu výzva, která čeká na poražení. A takovou snahu je třeba ocenit.
Partie samotná samozřejmě je krásně rychlá. Pět správných odpovědí u kol, které trvají jen dvě nebo tři minuty. To všechno dává dohromady herní dobu kolem dvaceti až třiceti minut. Tedy v případě, že nezahrnete do partie více týmů, protože Muse lze hrát až ve dvanácti protivnících a třech týmech. Zábava se ale s počtem přece jen trochu ředí, protože pokud se někdo za partii nedostane k roli múzy, tak to není úplně dobře.
Největším problémem pak zůstává čekání na akce ostatních týmů. Tuto neaktivitu si hráči sice krátí sledováním snažení soupeřů, ale kde není akce, není ani úplná zábava. Naopak zpracování hry je naprosto špičkové. Ilustrace jsou opravdu výtečné a témata nápověd velmi záludná, dokonce s trochou toho múzového oparu.
Muse umí potěšit milovníky party her, protože to není jen nekonečná nová iterace klasického schématu. Přináší totiž trochu nový přístup, ačkoliv samotná náplň pak je podobná – hádání jedné karty mezi více obrázky. Muse ale i tak je dostatečně jiná, aby vás zaujala, pokud máte tento typ her rádi.
Více o hře.
+ krásné ilustrace
+ konfliktní možnosti
+ omezené nápovědy
+ rychlá partie
- čekání na tah
- část hry je pořád stejná, jako jinde
