Rodiče mne vždy varovali, že se mám řídit rozumem a ne nosem. Neposlouchal jsem je a teď tu ležím přimáčknutý pérkem od pastičky. Voňavý sýr mám na dosah, ale můj žaludek zůstane prázdný. Nechal jsem se zaslepit vůní a nedával jsem pozor. Myslel jsem, že už sýr držím v tlapce a teď místo toho koukám na ostatní, jak se připravují na hostinu.
I my se staneme otroky našeho nosu v případě, že začneme hrát novou karetní hru Myší cestičky. Jedná se o původně českou hru, kterou připravil Ivan Lounek (Šalingrad) z firmy Betl Games. Jedná se o novinku z podzimu roku 2015 a na ilustracích pro tuto malou krabičku pracovali Jan Optik Duchoň a Josef Polakovič.
Teď, když už jsme prozradili, že se jedná o malou krabičku, to ještě jednou zdůrazníme. Hra se ukrývá v opravdu malé kartonové krabičce, do níž se sotva vejde balíček potřebných dvaatřiceti karet a s nimi několikrát přeložený lísteček s pravidly. Na kartách samotných najdeme ve většině případů (26 kusů) hliněné cestičky, po kterých budou tiché tlapky myšiček běhat sem a tam ve snaze najít cestu do středu. V tom budou ležet další dvě karty cíle – jedna pastička a jeden sýr. A zbývají nám tedy už jen hlavní hrdinky – čtyři myšky různých barev.
Příprava hry začne od dvou cílových karet, které je třeba umístit do středu stolu. Kolem nich hráči pak vybudují na všechny strany labyrint, který má celkové rozměry čtyři řady a sedm sloupců. Právě uprostřed by měly zůstat karty, které se odlišují zadní stranou a mají ji celou hnědou. Hráči si pak vyberou každý jednu barvu myšky a také roh, ze kterého budou startovat do sýrového závodu.
Pak už se střídají na tahu, ve kterém mohou vždy pouze odkrýt následující kartu na trase. Ta musí vždy sousedit buď přímo s myškou (první kolo) nebo s cestičkou, která od ní vede. Hráč tedy v prvním kole nemá na výběr, ale později bude mít vždy volbu alespoň ze dvou a někdy dokonce i ze tří směrů, kterými se vydat.
Kartu, jejíž pozici chce na trase prozkoumat, si vezme do ruky. Nyní se může sám rozhodnout, jak natočenou ji položí – pokaždé jsou na výběr dvě možnosti, buď normálně, nebo otočenou o 180 stupňů. Karta samotné myšky se neposouvá. Jak se odkrývá trasa, počítá se s tím, jako by se myška pohybovala vpřed automaticky.
Hráči mohou na cestě narazit na překážky, které je sice mohou zdržet (klec), ale umožní jim nahlédnout pod pokličku cílů a zjistit, který je ten pravý. Nebo je bude moci prohodit. To se bude určitě hodit, protože cílem hráčů je právě dojít s myškou ke kartě, na níž se ukrývá sýr. Ten, komu se to podaří, vyhrává kolo. Kdokoliv dříve narazí na pastičku, z honu na sýr vypadává. Celá partie se hraje do té doby, dokud někdo nenasbírá pátý bod.
Myší cestičky jsou hra, která vás nechá koketovat s náhodou. Odkrýváním cesty lesem (na způsob hry Sabotér) se snaží hráči najít tu správnou cestu. Ta se ale různě vine a rozděluje, takže není nikdy jisté, kam přesně jejich dobrodružství hráče zavede. Naštěstí ale nejsou vydaní náhodě úplně napospas, protože vždy mohou určit, jakým ze dvou způsobů kartu položí. A to může mít velký vliv pro další kola.
Protože plán není nějak extra velký, snadno se stane, že se protivníci potkají a mohou pak prodlužovat společnou cestu nebo se z ní odpojit kdekoliv v její celé délce. Závěr kola je ale pro toho nejrychlejšího nakonec stejně v rukou štěstěny, protože má šanci 50:50, že trefí správnou kartu. Jedinou výjimkou je moment, kdy hráč předtím narazil na klec a nyní zná pozici zlatavého pokladu.
Jedno kolo ve velmi rychle u konce, a proto autor také nastavil vše tak, aby hra trvala alespoň patnáct či dvacet minut. Tady už závisí vše na počtu zúčastněných a jejich vyrovnanosti. Tak či tak ale platí, že je možné částečně délku hry ovlivnit a změnit cílový počet bodů. Zapomněli jsme také zdůraznit, že za skřípnutí do pastičky se hráči bod odečítá.
Otáčení karet a sledování cestiček je velmi jednoduchý mechanismus. To je důsledek toho, že Myší cestičky cílí především na mladší publikum. Hru zvládnou už předškoláci a to je dobře, protože kvalitních her pro takto malé děti na českém trhu stále není dostatek.
S radostí tedy můžeme prohlásit, že Myší cestičky jsou dětskou hrou se vším všudy. A jako v takové v ní děti najdou zalíbení. Spojení náhody a trochy kontroly vytváří rozumný mix, který sice může být příliš o štěstí pro starší hráče, ale pro pětileté děti jsou Myší cestičky tak akorát.
+ jednoduchá hra pro malé děti
+ rozumný mix náhody a kontroly
+ objevování je pokaždé jiné
+ nastavitelná délka
- nakonec o vítězi rozhoduje příliš štěstí (výběr cíle)
