Recenze: Mysterium Park – zlověstné město Derry

Na první pohled by to bylo obyčejné malé americké město. Jenže se kolem něj točí tolik strašlivých historek, až z toho běhá mráz po zádech. Obyčejný člověk se sem jen ta na dovolenou nevydá, protože mu hrozí strašlivý osud. Jenže my musíme. Slíbili jsme pomoc řediteli místního parku. Jemu už to k ničemu nebude, ale duch a pachatel se dočkají spravedlnosti.

Jelikož jsou tu zase duchové, tak nějak byste očekávali, že hra má něco společného s velmi populární dedukční party hrou Mysterium. Novinka totiž nese název Mysterium Park a opravdu se jedná o trochu jinou a menší variantu vypravování duchů. Jejími autory jsou Oleksandr Nevskiy a Oleg Sidorenko, kteří ji vydali pod záštitou firmy Libellud. O ilustrace se postaral Xavier Collette a M81 Studio. A distribuce je v rukou firmy Esdevium Games.

Na víku vidíme šapitó, do kterého hráči budou muset vstoupit, aby mohli začít hrát. A i tentokrát si hned na začátku partie rozdělí dvě role – jeden se stane duchem, zatímco všichni ostatní budou médii, kteří mu naslouchají a snaží se pochopit jeho vzkaz. V tom se musí také odrazit zasedací pořádek, kde tyto dvě skupiny musí sedět proti sobě u stolu.

Skupinka psychiků si před sebe vyloží herní plán a na ukazatel tahů umístí počítadlo na jedničku. Každý hráč si vybere barvu a vezme si figurku intuice a žeton nevinného. Zbývající hráč v roli ducha si vezme tři žetony tiketů a také sedm karet vizí. Do stojánku si postaví před sebe jednu kartu zápletky, další dvě připraví poblíž.

Hráči mají k dispozici celkem šest kol, a pouze v případě úspěchu mohou pokračovat dál k finálnímu určení viníka i lokace. Po většinu času bude barva hráče hrát velmi důležitou roli, protože na kartě zápletky jsou jejich barvy přiřazeny každá k jednomu z devíti podezřelých na herním plánu.

Každý z detektivů musí uhodnout postavu, která náleží k jeho barvě. Za tímto účelem rozdává duch jednu nebo více karet vizí, které mají viníka nebo místo znázorňovat. Pokaždé vybírá ze sedmi karet vizí a může vnuknout hráčům jednu nebo více karet. Všechna média se mohou mezi sebou radit, ukazovat si karty a domlouvat se tak, aby si nakonec každý sám za sebe byl schopný s co největší pravděpodobností zvolit tu správnou kartu nevinného. Všechny postavy označené barevnými puntíky odpovídajícími hráčům na kartě zápletky totiž označují pouze nevinné.

Tím ale fáze nekončí. Ještě se musí duch zjevit a oznámit všem hadačům, jestli jejich tipy byly správné nebo ne. Pokud by se náhodou některý z nich trefil na políčko svědka místo nevinného, duch mu to nepokrytě sdělí a on může přemístit svůj ukazatel. Ale svědek opouští plán. Pak začíná vyhodnocení a hráč, který se netrefil, si vezme figurku zpět, ale ponechá si svoji kartu vize. Úspěšný hráč může zahodit kartu svojí postavy a umístit svoji figurku na políčko, které označuje správný tip.

Bez ohledu na počet úspěchů, pokud zbývá alespoň jeden neuhodnutý nevinný, musí hráči pokračovat dalším kolem. Neúspěšná média dostanou od ducha novou kartu vize, která by jim dále měla zpřesnit jejich volbu.

Jakmile všichni uhodnou a zůstanou pouze tři podezřelí, mohou hráči pokračovat v další fázi. V druhém kole na plánu vystřídají devítku postav náhodně rozložené lokace. Duch si vylosuje novou kartu s vodítky, která se opět párují na barvu hráčů. Celá herní část se opět odehrává stejně, ale hráčům nadále tiká čas. Pokud se probojují odhalením všech nevinných postav i lokací, kde se nic nestalo, v průběhu šesti kol, pak mohou za odměnu postoupit do finále. V opačném případě po odehrání šestého kola jejich snaha končí neúspěchem.

Duch poté připraví finálové kolo tak, že vytvoří po zamíchání tři dvojice postava + lokace. A po dobrání nové karty zápletky se dozví z odhaleného římského čísla, která dvojice je ta správná. A právě její identitu se nyní bude snažit komunikovat na všechny naslouchající, a to s pomocí dvou karet – jedna se váže k pachateli a druhá k lokaci.

Hráči mají šanci se volně domlouvat a snaží se identifikovat v obrázcích podobné prvky. Poté svoji volbu oznámí duchovi a v tu chvíli už je jasno. Buď všichni účastníci dohromady uspěli a pachatel bude dostižen nebo pochopili znamení od ducha špatně, zatkli špatného viníka a prohrávají.

Mysterium Park si zachovává všechny důležité prvky původního velkého Mysteria a nezapomíná na to, že každá hra dedukce je hlavně o komunikaci mezi hráči. Všichni účastníci týmu se musí neustále domlouvat. Výjimkou je pochopitelně role ducha, která se vymyká z norem a nakládá na tohoto člena ten nejtěžší úkol.

Není vůbec jednoduché uspět. Na začátku mají hráči šest pokusů na své úspěchy, ale potom finále působí trochu více náhodně. Jeden pokus na všechno je prostě trochu o štěstí. Možná i proto je výhra v partii Mysterium Park tak nelehká. Hra vás prověří a to i zásluhou dostatečné zásoby karet (kterým by samozřejmě nějaké rozšíření neuškodilo).

Mohlo by Vás zajímat

kniharecenze

Recenze: Kniha Malá beruška – cesta k puntíkům

Je dobře, že i tak autoři mysleli na náhodu. Hráč v roli ducha tedy může s pomocí žetonů měnit svoji ruku, pokud s ní není spokojený. Díky tomu má šance celého týmu sedícího u stolu ve svých rukou, protože právě jeho volba obrázků nakonec rozhodne o tom, jestli seance skončí úspěchem nebo nepříjemnou porážkou.

Velkým rozdílem mezi oběma verzemi je pochopitelně zpracování. Velkolepé pojetí původního Mysteria v hráčích vzbuzuje pocit, že se opravdu účastní nějaké masivní seance. Navíc i hráč v roli ducha si vše užívá maximálně díky famózně řešené zástěně. Prostě se na provedení nešetřilo a v tomto případě je to velké plus.

Menší novinka sice zachovává většinu mechanismů, přidává rychlou přípravu, ale připravuje nás o třetí část v podobě vražedné zbraně. Na navíc ze hry zmizely žetony správné a špatné odpovědi. Obecně je ale stále velmi příjemně obtížná, ačkoliv o kapku méně komplexní. Na druhou stranu právě to se projevuje na herní době, která se ustálí jen kapku nad půlhodinovým limitem pro velmi rychlé hry.

Role ducha ale zůstává stále velmi složitá. Komunikovat spoluhráčům tak složitý koncept, jakým je vzhled některé z postav, je na jedno kolo často nadlidským úkolem. Jenže když pak pracuje s více vizemi, není jednoduché je spojit dohromady, aby dávaly smysl.

Pochvalu zaslouží i hra ve dvou, která funguje výborně. Chybí zde sice komunikace a domlouvání, ale i tak je hádání a snaha o dorozumění mezi dvěma stranami funkční. Při tom hráč na straně psychiků používá rovnou dva žetony, čímž zůstává i tak hádání proveditelné v časovém limitu.

Mystery Park je dalším krásným příkladem, jak lze komplikované hry zjednodušovat při zachování skvělé zábavy. Jenže současně také ukazuje, že někdy prostě velkolepé zpracování nelze nahradit. Mystery Park tak s velkou radostí doporučujeme a to nejen, pokud toužíte o přenosné verzi Mysteria.

Recenze: Mysterium Park – zlověstné město Derry

Mystery Park je vlastně takovým mrňavým pokračováním hry Mysterium, jejíž váha krabice ale na rozměry je opravdu notná. To proto, že její prostor je využitý na maximum, aby hráči mohli pořádat všechny ty seance potřebné k dopadení pachatele. S pomocí obrázkových karet předává duch své vize a hráči se snaží mezi těmito kartami a viditelnými pachateli snažit najít souvislost a vyřadit tak nevinné podezřelé. Mystery Park je zábavnou dedukční hrou pro týmy, ale i pro dva a nezklame ani majitele velkého Mysteria.

Klady:

+ nutnost spolupráce
+ krásné ilustrace
+ varianta pro dva
+ rychlá příprava i průběh
+ náročná role ducha

Zápory:

= náhoda ve finále= chybí grandiózní pocit z velkého boxu

4