Recenze: Mystery of the Abbey – mnichové mají tajemství

V klášteře žily tři skupiny mnichů. A všechno se zdálo být v nejlepším pořádku, ale pouze do doby, než jsme nalezli to tělo. Najednou je celé opatství na nohou. Františkání obviňují benediktíny a ti všechno svádí na tepláře, oni sami by přece nikdy nic tak strašného neudělali. Bezmocné tělo svoji výpověď už nevydá, a tak pověřili nalezením viníka právě nás.

Všechno to na nás hodila autorská dvojice Bruno Faidutti a Serge Laget, kteří vytvořili hru Mystery of the Abbey pod hlavičkou společnosti Days of Wonder. Dnes už se jedná spíš o klasiku, protože hra poprvé vyšla už v roce 1995! Dnes ji distribuuje v Evropě společnost Esdevium Games.

Krabička je typicky čtvercová a na víku vidíme mnichy před opatstvím, jak se umí tvářit zcela nevinně, jako že o ničem vůbec neví. My se ale nenecháme opít rohlíkem a vstoupíme dovnitř a najdeme tam velký herní plán s mapou kláštera z leteckého pohledu. Je rozdělený na řadu místností a místa pro karty.

Těch je v přihrádkách celkem stovka a to různých typů, ať už se jedná o události, knihovnu, svitky nebo karty podezřelých. Společnost jim budou dělat plastové figurky mnichů, trojice kostek se symboly, poznámkový bloček na čmárání vydedukovaných podezření a přeložené listy s přehledem hry, které je možné současně použít k ukrytí svých poznámek. Všechno to končí jedním kovovým zvonečkem pro ohlášení mše.

Na začátku partie připraví hráči společný plán, vyberou si svoji figurku mnicha a postaví ji do kaple. Každý dostane jeden čmárací list podezření a ukryje si jej do přeložené karty nápovědy. Tento celek si položí soupeři před sebe. Z možných dvou tuctů podezřelých vyberou hráči náhodně jednu kartu a zasunou ji pod herní plán. Toto je pachatel, jehož identitu nikdo nezná.

Dalších několik podezřelých umístí do levého horního rohu, zatímco zbývající podezřelé dostanou hráči do ruky. Budou znát tedy tři až šest nevinných (v závislosti na počtu účastníků partie). Zbývající druhy karet jsou zamíchány a položeny na určená místa. Sadu karet mše spolu se zvonečkem dostane začínající hráč seřazené podle daného klíče. Na horní kartě bude pro začátek ležet zvoneček. Dvě kostky jsou přehozeny a umístěny do zpovědnic. Partie pak může začít.

Hráči se střídají na tahu, kdy provedou všechny svoje možnosti, a pak předají slovo dalšímu v pořadí. Hráč musí se svým mnichem popojít o jednu nebo dvě místnosti a to libovolným směrem tak, jak jsou místnosti spojeny dveřmi. Pokud skončí figurka pohyb v místnosti, kde stojí některý ze soupeřů, je na čase na výslech. Aktivní hráč může položit jednu otázku soupeři a ten na oplátku může žádat také informaci. Otázka se musí týkat karet a snažit se zjistit identitu některých karet soupeře. Lze se ptát na jednu z vlastností nebo na konkrétní postavy.

Po otázkách nebo v situaci, kdy je mnich v lokaci osamocený, je na čase využít akci místnosti. Hráči tak mohou různě nakukovat na karty soupeřů, ať už prostřednictvím návštěvy jejich pokoje nebo zpovědní místnosti. Na hráče ale čeká také možnost zisku speciálních akčních karet ze svitkovny nebo z knihovny, kam ale může vstoupit pouze ten, kdo má v ruce nejméně karet ze všech. Prostřednictvím návštěvy některé z místností se lze ale také dozvědět identitu odložených mnichů (nevinných). To v hale mohou hráči konečně pronést nějaké to obvinění.

To je možné pouze proto, že každý z mnichů má celkem pět charakteristik, které z něj dělají jedinečnou postavu. Kromě fyzických parametrů (vousy, tloušťka a kápě) tu je ještě zařazení do řádu, a pak také jeho úroveň (otec, bratr, novic). Na základě svých získaných informací hráči mohou ohlašovat odhalení. Takové odhady jsou zapsány na papír a ohodnoceny na konci partie. To obvinění pronese rovnou o konkrétní osobě. Pokud ale někdo jiný kartu tohoto mnicha má v ruce, musí jej ukázat a autor nesprávného obvinění se musí jít kát (stejně jako, když je chycen při prohledávání pokoje jiného mnicha). Tam musí přečkat jedno kolo, které stráví modlením. Pak může pokračovat.

Na začátku každého kola první hráč posune zvon o jednu pozici dál na kartě mše. Když dosáhne čtyřky a měla by ji opustit, nastává čas svolat mši. To se všechny figurky hráčů sejdou v kapli a podají několik karet z ruky svému soupeři po levé ruce a obdrží jiné karty od souseda napravo. Provedou se také pokyny nově vytažené karty události, která zasáhla život mnichů a zvonek je posunutý na další kartu mše v balíčku.

Partie pokračuje až do chvíle, kdy je vzneseno obvinění a nikdo jej nezpochybní. Takový mnich musí být vinen a ten, kdo jej odhalil, dostane čtyři vítězné body. K tomu ale všichni hráči dostanou po dalších dvou bodech za správné odhalení, ale také si odečtou za nesprávné odhalení či obvinění. Vítězem se pak stává ne úspěšný detektiv, ale ten který k výsledku vyšetřování přispěl nejvíce, tedy majitel nejvyššího počtu bodů.

Za roky, co je na trhu, se Mystery of the Abbey stala velmi oblíbenou hru. O to překvapivější je fakt, že my se k jejímu hraní dostali až před několika týdny. A trochu toho litujeme, protože tato hra je parádní dedukční zábavou.

Prvním jedinečným parametrem partie jsou otázky. Ty hráči kladou naprosto veřejně, takže každou informaci odhalí nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Současně ale mají v ruce karty podezřelých, které nikdo jiný nezná a mají tedy každý na ostatní určitou výhodu a páku. Právě jejich identitu se ale hráči s pomocí otázek snaží zjistit, ale při tom mohou pokládat i otázky jiného charakteru (například jestli hráč už vyřadil některého konkrétního mnicha z podezřelých).

Mohlo by Vás zajímat

3.5

dětskárecenzerodinnávědomostní

Recenze: Slovní expres – nasedněte do vlaku z písmenek

K veškerému tomu dotazování patří nerozlučně putování po klášteře. Aby vůbec nějaká otázka zazněla, musí se mniši potkat ve stejné místnosti. Jinak se snaží využívat speciálních akcí místností, získávat akční karty a nakukovat do rukou ostatních. Veškeré své poznatky si pak mohou poctivě značit do svých bločků, pěkně tajně za zástěnou.

Odhalení pachatele ale současně nestačí k vítězství. Hráč musí být aktivní po celou dobu partie, jinak riskuje, že mu někdo výhru vyfoukne před nosem. Schopnost dedukovat je tu naprosto zásadní, protože hráči mají z velké části stejné informace a všechno závisí tedy pouze na tom, jak s nimi naloží.

Ohromný vliv na celkový dojem má téma. Atmosféra tu funguje na jedničku, hráči absolvují mše, kají se a to všechno ve jménu Boha. Hra obsahuje i kostky, ale ty tu nejsou k házení. Místo toho pouze označují posledního mnicha, který navštívil zpovědnici a je tedy možné odhalit nějaké jeho tajemství, pokud sem dorazíte po něm.

Když už se rozhodnete pro vyšetřování vraždy v opatství, měli byste počítat s tím, že partie rozhodně nebude nějak krátká. Všechno to hledání pachatele zdaleka přesáhne hodinu a spíš se přiblíží devadesáti minutám. Někdy i víc. Závisí to na počtu hráčů, ale současně vás budeme motivovat k přizvání více protivníků. To proto, že hra je lepší ve více lidech, nejlépe pak v pěti.

Mystery of the Abbey je krásně zpracovaná hra, ale většina hráčů si ji bude cenit kvůli něčemu úplně jinému. Je to totiž tak trochu jiná dedukční hra, ale při tom zůstává částečně věrná i tomu starému klasickému Cluedu. Je ale daleko spravedlivější a vyrovnanější. Náhoda tu nehraje velkou roli a řada speciálních akcí z ní dělá zajímavou zábavu. Mystery of the Abbey si rozhodně svoji pozici mezi klasikami zaslouží.

Recenze: Mystery of the Abbey – mnichové mají tajemství

Mystery of the Abbey je perfektní zábavou pro širší rodinný kruh nebo přemýšlivé hráče. To proto, že k partii budete potřebovat být alespoň čtyři, abyste si to pořádně užili. Hra je sice jednoduchá pravidly, ale obsahuje řadu různých akcí a možností, které potřebují i spousty textu. Partie je ale celá hlavně o schopnosti vydedukovat správnou odpověď z indicií dříve než ostatní. Opravdu je to taková detektivní práce. Je to trochu delší, ale pořád zábava. Není žádným tajemstvím, že Mystery of the Abbey je opravdu dobrá hra.

Klady:

+ parádní dárek pro milovníky dedukce
+ veřejné dotazování
+ méně náhody
+ spousta karet a dalších akcí
+ pohyb neřídí kostka
+ ideální rodinná zábava

Zápory:

- dedukční hry to mají těžké
- délka partie

4