Už dávno si nemyslím, že jídlo se objevuje zázračně v kuchyni, že by jej maminka uměla vyčarovat přímo na talíři. Je mi jasné, že za každou dobrotou stojí spousta práce a také řada surovin, které se musí poskládat ve správném pořadí a spoustou tajemných postupů. A dnes jsem se navíc rozhodnul, že mamince ušetřím práci, vezmu její seznam připevněný na ledničce magnetkou a nakoupím jí všechny suroviny na dnešní oběd.
Právě nakupování je totiž novou hrou v edici Kvído, kterou vydává společnost Albi. Jedná se o hru, která se jmenuje právě Obchod: Hra o nakupování. Autorkou hry je Andrea Löflerová.
Oranžová krabice je opravdu velká. Nejenže obsahuje herní komponenty, ale navíc sama tvoří herní prostředí, tedy cestu z domova přes řadu barevných polí až do obchodu. Právě tento box rozloží hráči do středu stolu a vyprázdní ji, protože jednotlivé komponenty budou potřeba jinde. Výjimkou jsou regály, které se zaplní žetony surovin a vytvoří nabídku ovoce, zeleniny, mléčných výrobků a ostatních potravin. Navíc hráči ke vchodu položí nákupní tašku, vozíky a pokladnu. A aby byla iluze obchodu dokonalá, k pokladně položí i sadu lízátek, žvýkaček a chipsů jako lákadla.
Každý hráč si vybere jednu figurku a vylosuje si destičku s jídlem, pro které bude chtít nakoupit ingredience. S pomocí otočné střelky určí, kolik bude mít peněz na utracení. Částka se může pohybovat v rozmezí třicet až padesát korun. Hráči, kterým jejich finance stačí na nákup, svoji postavičku umístí na start. Ostatní si musí vylosovat kartu s domácí prací a splnit úkol na ní uvedený. Potom si i tito hráči mohou přesunout figurky na poličko domova, odkud se vyráží na nákup. Vedle plánu je třeba ještě umístit kartu na rozměňování peněz, samotné mince v plastovém mincovníku a karty výhod/nevýhod.
Všichni hráči musí nejdříve k obchodu dorazit, aby mohli začít nakupovat. Čeká je cesta plná nástrah, ale při tom mají rovnou dvě varianty – kratší s více nebezpečími a delší, ale bezpečnější. Samotná políčka jsou barevně odlišená podle efektu a mají na sobě přímo text s tím, co se stane. Navíc pohyb a posun po plánu řídí kostka, která nemá čísla ale barvy, takže se dětem lépe orientuje.
Jakmile dojde hráč do obchodu, může si vzít jeden nákupní košík. S jeho figurkou se spojí s pomocí magnetu, takže opravdu bude nakupovat. V dalších tazích se hráč může rozhodnout mezi roztočením střelky a domácími pracemi, pokud přišel o nějaké peníze a nyní už nemá dostatečné finance na nákup všeho potřebného.
Pořízení zeleniny nebo jiných ingrediencí na vaření je ale možné jen v případě, že hráč vytočí na ruletě správné políčko. Může ho také potkat losování výhody a nevýhody, čímž může obvykle ztratit nebo naopak získat nějaké další koruny do peněženky. Ty lze ale získat jistějším způsobem – tušíte správně – dalšími domácími pracemi.
Jakmile jsou peníze a trocha štěstí, může hráč nakupovat suroviny a když má konečně všechny žetony na kartičce s receptem, vyrazí na cestu zpět. Teprve ten hráč, který s dokončeným nákupem dokáže dorazit až domů, se stává vítězem.
Obchod je hra, kterou nemůžeme hodnotit jen z pohledu klasické zábavy. Tam totiž není úplně úspěšná, jedná se jen o chození, házení kostkou a točení střelkou. Takové lepší Člověče nezlob se s nákupy a řadou dalších zcela náhodných prvků.
Jenže když se na hru podíváme současně jako na výukový prvek o tom, jak funguje vaření, nákupy, počítání, hospodaření s penězi, a ještě k tomu motivace k domácím pracem, najednou začínáme vidět světlo.
Ten ekonomický nádech a zaměření na zisk peněz prací doma nemusí sedět každému rodiči. Navíc k tomu přidejte fakt, že dítě může štěstím nebo smůlou přijít o peníze i v obchodě, kde už nemá hra nic společného s dalšími domácími pracemi. I když je stále může dělat, pokud chce místo nejistého točení ručičkou mít jistotu zisku. Vzhledem k častému použití domácích prací navíc není karet dostatek a začnou se brzy opakovat.
Myšlenka za hrou je ale opravdu pěkná, a pokud chcete své děti naučit základům nakupování a finančního myšlení, určitě s ní nešlápnete vedle. Může za to také výborné zpracování, které je prostorové a plné drobných vychytávek.
Hra se snaží zaujmout nejen počtáře z prvních tříd základní školy, ale dokonce i předškoláky, kteří mohou místo čísel používat barvy mincí a orientovat se při platbách podle nich. Tento princip je opravdu skvělý! Jenže na tyto menší děti je hra možná až příliš dlouhá, protože než všechna ta točení a házení kostkou dojdou k úspěšnému nákupu, uplyne více než půl hodiny. A nezáleží při tom tolik na počtu účastníků, kteří se navzájem moc neovlivňují.
Obchod: Hra o nakupování není o žádných dovednostech. K úspěchu nebudete potřebovat žádné rozhodování, ale jen pouhé štěstí. To je hlavní problém, který ji trochu sráží z její jinak skvělé pouti za předáváním vědomosti dětem. Hra totiž skvěle učí děti finančnímu myšlení a hospodaření s penězi tak, jako jsme to u jiné hry ještě neviděli. Jen pozor, není zdaleka dokonalá. Pokud ale hledáte nějaký způsob, jak svým dětem tyto koncepty vysvětlit, pak Obchod: Hra o nakupování rozhodně na svůj nákupní seznam přidat můžete a zklamáni nebudete.
