Jen šestnáct tisíc světelných let daleko. Právě tak vzdálená je seskupení Omega Centauri. Místo, kde je tolik hvězd, jako zrníček prachu na pískovišti. A někde mezi tím se zrodil další život. Národy tak vyspělé, ale přesto jim nakonec jde o to jediné – přežít na úkor ostatních. Každý tvor bojuje o záchranu a tak se i tomto rohu Mléčné dráhy zrodila válka.
Tak přesně tohle se odehrává v ne zase tak vzdáleném vesmíru, jak by se mohlo zdát. On totiž připlul k nám v krabici s názvem Omega Centauri. Jejím autorem je Nigel Buckle a vydavatelem pak společnost Spiral Galaxy Games. My ale hru v redakci máme zásluhou ochoty obchodu Svět her, který hru také distribuuje v České republice.
Hra se ukrývá v klasické čtvercové krabici, na které vidíme výjev z opravdové vesmírné bitvy. Náš výhled přes víko je ale mírně naprasklý z utržených zásahů laserem a všude okolo to září výstřely. A po stranách víka vidíme, že se hra bude držet osvědčeného konceptu čtyř X, tedy eXplore, eXpand, eXploit a eXterminate.
Prostor uvnitř krabice je plný téměř až po okraj. Dostaneme zde hromadu materiálu, kterému vévodí velký herní plán. V základu je přeložený napůl a obsahuje spoustu stupnic od počítadla kol, přes stupnici pořadí a kultury až po sekci pro počítání vítězných bodů. Úplně napravo pak je nápověda, která hráčům nabízí přehled o akcích a jejich ceně.
Tato základní velká deska je dotvářena dalšími pěti menšími. První z nich je orientovaná na výšku a představuje strom technologií. Ty zbývající čtyři jsou zcela pochopitelně určeny pro samotné účastníky partie, jsou vyrobeny z tvrdého papíru a obsahují pozice pro zdroje, lodě, ale také místa pro vylepšení.
Nechybí tu ani hromada kostiček zdrojů. Ale mnohem důležitější jsou kulaté dřevěné žetony letky, které nesou barvu jednotlivých hráčů. Nechybí ani žetony různých rozměrů, které mohou představovat technologie (základní či vylepšené), mobilizace či větší obdélníčky obrany. S nimi prostor ve vycvakávacích arších sdílela také hromádka velkých šestiúhelníkových sektorů představujících známý vesmír pro vaše rasy. V nabídce ale nechybí ani karty, kterých je ale pouze málo – osm ras včetně textového popisu speciální schopnosti, ale také šest úspěchu.
Hráči si tedy vyberou barvu svého národa, který určí odstín třicítky žetonů letky, ale také sadu karet úspěchu (šest kusů), žetony soustředění a žeton domovské letky. K tomu si ještě náhodně vylosuje jednu rasu z nabídky. Plán je třeba vybavit právě žetony hráčů – tři na stupnici bodů, jeden na ukazatel kultury a poslední na pořadí hráčů. S hráči se bude o vládu bít také impérium, jehož žetony položí hráči na jednotlivá políčka odpovídající kolům. Kostičky zdrojů pak položí do zásobárny a v opačném pořadí než je na ukazateli tahů si hráči rozeberou po jedné útočné technologii.
Vedle velkého plánu má místo druhý, menší plán technologií. Na něj jsou rozloženy žetony technologií. Někde mimo oba plány pak hráči vytvoří mapu bojiště z šestiúhelníkových dílků. Většina z nich začíná s utajenou identitou, jen středové pole a sektory hráčů jsou odhalené. Právě na jeden z nich si mohou hráči položit své startovní jednotky a to podle pokynů specifických pro rasu. Ne všechny letky jsou k dispozici od začátku, takže kromě několika rezervních lodí zůstanou ostatní ležet vedle plánu.
Každé kolo se skládá z pěti fází, které jsou hrané pěkně postupně. Jejich náplň se ale liší podle toho, jestli hrajete základní nebo pokročilou hru. Na začátku každého kola, jehož pořadové číslo je sledované na hlavním plánu, dostanou hráči nové zdroje. Přísun některého ze čtyř typů zdroje závisí na kontrolovaných sektorech. Takový dílek má vždy natištěnou kostičku dané barvy ve svém pravém dolním rohu. V pokročilé hře mohou v tuto chvíli hráčům pomoci i jejich rezervní letky, které provedou nějaké podpůrné akce.
Druhá fáze je ta hlavní, ve které každý z hráčů může využít trojici svých akčních bodů. Jednotlivé akce se vztahují k letkám hráčů, jejich rekrutován a pohybu. Tím samozřejmě prozkoumávají sektory na plánu a bojují o jejich nadvládu. Každý takový kontrolovaný sektor přináší nejen příjem na začátku každého kola, ale především šanci na vítězství. Ale taková nadvláda by musela zůstat až do konce, jak se brzy dozvíme.
V soubojích vesmírných lodí hrají důležitou roli vyzkoumané technologie. Do bitvy ale nezasáhne kostka. Hráči nejdříve určí iniciativu (armáda s větším počtem lodí) a poté se oba admirálové střídají v odkládání kostek stranou. V průběhu boje lze aktivovat různé technologie, což dělá bitvu zajímavou. Pokud se podařilo dobýt sektor útočníkovi, ten získá okamžitě také jeden zdroj odpovídající barvy ne ze zásoby, ale od poraženého hráče.
To ale zdaleka nejsou všechny akce. Tou další, která podporuje i boj, je výzkum. Jeho zásluhou si hráči mohou vzít k sobě žeton z nabídky a tím si svoji situaci pro následující kola vylepšit. Tyto získané technologie s sebou také přináší šanci získat nový žeton mobilizace. K tomu slouží akce politika, ale hráč musí mít vždy alespoň dvě technologie se symbolem odpovídající mobilizace. Zásluhou tohoto žetonu pak mohou naverbovat tři nové lodě do své rezervy. Poslední šancí, jak ovlivnit svět, je stavba. V kontrolovaných sektorech lze stavět loděnice (do těchto sektorů lze přidat lodě), ale také obranu nebo monument. Jejich existence v kontrolovaném sektoru opět přinese body na konci partie.
Takto se aktivace dvakrát opakuje, hráči si ji vždy zaznačí na svůj herní plán. Teprve poté už se kolo chýlí ke konci, když hráči společně přejdou do fáze pokroku. Hráči mohou svoje nastřádané zdroje utratit za šíření kultury ve své rase. Každý krok na stupnici stojí stále více a více zdrojů, ale také s sebou přináší pěknou dávku vítězných bodů a to v každém následujícím kole.
Body se střádají v průběhu partie pěkně jeden za druhým. Na konci každého kola se odehraje částečné bodování, z nějž mohou hráči těžit body za své monumenty, pozici na trase kultury a třeba i za žetony rozvoje.
Pak už je pouze čas na to, aby impérium zareagovalo na všechno to dění kolem. Každý sektor, který neobsahuje žádnou letku hráčů, se dostává zpět pod kontrolu impéria (je přetočen zpět na červenou stranu). Navíc je třeba provést pokyn z žetonu pro aktuální kolo. Tím končí kolo a hráčům se změní pořadí pro následující kolo. Tak se všechno točí až do konce šestého kola, po němž následuje poslední velké bodování podle kontrolovaných sektorů a jejich staveb. Hráč, který nasbíral za celou partii nejvíce bodů, se stává vítězem.
Omega Centauri není prvoplánová hra, které podlehnete hned po otevření krabice. Tahle scifárna potřebuje, abyste jí dali šanci a našli si k ní cestu. Teprve poté objevíte, co se uvnitř ukrývá a věřte tomu, že to rozhodně není špatná hra.
Jednou z nejvýznamnějších výhod vzhledem ke komplexnosti je herní doba, která se i ve čtyřech protivnících vejde do dvou hodin i v pokročilé variantě a ta jednodušší s méně kly se může přiblížit dokonce hodině. Není tu čas na pomalé rozjezdy, místa je málo a akce hráče nutí od začátku do toho pořádně šlapat. Tahle dynamika hře svědčí. Navíc každý z hráčů vždy má k dispozici pouze jednu akci a účastníci se postupně střídají, takže tu není nějaké přehnané čekání na činnost ostatních.
Pro variabilitu jsou velmi důležité rasy. Počáteční rozestavení bude vždy stejné, ale hra se začne díky různým výsledkům bojů brzy ubírat jiným směrem. Ovšem právě rasy posouvají tyhle odlišnosti na jinou kolej, protože každá má jiné podmínky a vyžaduje odlišnou taktiku. Všechny do jedné nakonec ale budou o bodech, což může někomu přece jen u vesmírné bitvy vadit. Právě díky tomu je ale cest k vítězství opravdu hodně.
Ve hře je také zajímavě řešený pohyb. Není to tak, že by každá loď měla svoje body. Místo toho lze vždy pouze aktivovat jeden sektor a buď do něj přesunout lodě v dosahu, nebo z něj naopak některé letky (dle výběru) přesunout pryč.
A pak je tu přítomnost impéria, které nenechá nikoho vydechnout. Stačí opustit sektor a jsou tam zpět, jako mravenci, kteří se připlazí potichu a nenápadně a začnou si hned stavět nové bydliště. Jejich jednotky nabývají na síle a fungují velmi dobře jako neutrální síla.
Neméně významnou skutečností jsou dvě obtížnosti hry. Do začátku stačí bohatě i ta základní verze, která už sama nabízí parádní možnosti a zážitek. Teprve pokročilá hra ale dolaďuje vyvážení akcí i mechanismů. Využívá druhou stranu herního plánu s trochu jiným vzhledem jednotlivých prvků, s více informacemi. Pokročilá hra je samozřejmě ještě více taktická a přemýšlivá, ale také s mnohem větším důrazem na možnost uškodit druhému hráči.
Pravidla nejsou zrovna nejlépe uspořádaná. Některé informace v nich není snadné najít, například co udělat s plavidly vyřazenými z boje. Další výtka ke zpracování směřuje k bodovací stupnici, která je rozdělena na tři části: stovky, desítky a jednotky. Tento způsob sledování bodů nemáme zrovna v lásce, protože vyžaduje od hráčů neustálé přesouvání žetonů a především je velmi náchylný k chybám.
Omega Centauri je neprávem opomíjená hra mezi všemi těmi mrkavými 4X kousky, stačí třeba vzpomenout na Hegemonic. Pokud odhlédneme od drobných nedostatků ve zpracování, máme tu před sebou výbornou sci-fi hru, která má šanci stát se oblíbenou u každého pravověrného fanouška sci-fi. Omega Centauri je takovým naším černým, ale teď už oblíbeným, 4X koněm.
Hru můžete koupit ve Světě her
<br><br>
Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
Autor | Nigel Buckle |
Ilustrace | Nemanja Stankovic |
Vydavatel | (Web published), Spiral Galaxy Games |
Rok vydání | 2014 |
Počet hráčů | 2 - 4 |
Herní doba | 60 |
Minimální věk | 12 and up |
Jazyková závislost | Moderate in-game text - needs crib sheet or paste ups (8 voters) |
Kategorie | Civilization, Science Fiction |
Mechanismy | Modular Board, Variable Phase Order |
Rodina | Mechanism: 4X |
Alternativní názvy | Alien Ascendancy |
Více o hře.
+ velká úroveň konfliktů
+ variabilita (rasy)
+ zajímavé souboje a strom technologií
+ neustále se vracející impérium
+ na 4X hru příznivá herní doba
+ mnoho cest k vítězství
+ dvě úrovně hry
+ funguje i ve dvou (různá velikost světa)
- několik nedostatků v pravidlech
- bodovací stupnice
- jen honba za body