Dvanáct je špatný počet. Sudý počet nikdy nemohl být tím správným a konečným počtem hvězdných znamení. Jenže to poslední, třinácté, se už před tisíci let ztratilo v oparu naší galaxie. Nyní jsme konečně získali techniku, která jej bude schopná odhalit.
A nebudeme při tom koukat nahoru, ale do nitra černé krabice s názvem Ophiuchus. Jejím autorem je Emilio Zampa a jednoduchou hvězdnou grafiku vytvořil Maurizio Faleschini. Hra vyšla na sklonku roku 2015 a to v produkci společnosti Apokalypseinc.
Z víka naprosto temné krabice na hráče vykukuje pouze několik naznačených souhvězdí a barevný znak označující samotnou hru. Pod příkrovem tmy tak vplujeme i my do nitra krabice, která není nijak velká. A přesto komponenty v jejím nitru zabírají sotva polovinu prostoru a jsou celé přikryté rozkládacími pravidly o velikosti A3. Jedna strana tohoto listu stačí k tomu, aby vám s bohatými příklady vysvětlila, jak tuto astrologickou zábavu hrát.
V krabici najdeme také třináct velkých destiček souhvězdí s požadovaným tvarem a bodovým ohodnocením. Menší dílky jsou rozděleny na polovinu jako dílky pro domino a každá část na sobě má různý počet odlišně zbarvených puntíků. Celkový obrázek nebe této hry dotváří dvanáct kulatých žetonů odměny.
Na začátku partie hráči stranou rozloží všech třináct znamení tak, aby na ně všichni viděli. Pak každý dostane skrytě tři dílky, které nikomu neukazuje. Zbývající stavební destičky hvězdného nebe jsou položeny obrázkem dolů stranou, odkud si je hráči budou brát. Jednu z nich pak položí hráči do středu a tím splní všechny podmínky pro začátek partie.
V každém kole se hráči střídají a vyloží po jednom dílku. Musí jej přiložit tak, aby sousedil s jednou stranou už vyložené části souhvězdí. Celkové rozložení nikdy nesmí překonat šířku i výšku devíti čtverečků. Ale je tu ještě jiné omezení – veškeré puntíky, kroužky a kolečka, která jsou na dílcích, se počítají dohromady. Jejich součet nikdy nesmí v řadě ani sloupci přesáhnout třináct. Platí to ale pouze pro sousední dílky, takže je možné vytvořit předěl z prázdného čtverečku.
Klasické přiložení nezpůsobí nic a na jeho konci si hráč dobere nový dílek. Ovšem je také možné, že se mu podařilo v řadě nebo sloupci přímo sousedících destiček vytvořit přesný součet 13. Za to si může dobrat dva nové dílky a jednu ze všech svých destiček odhodit zpět do zásoby. Nebo místo toho všeho může získat malý kulatý žeton, který má hodnotu jednoho vítězného bodu na konci partie.
Vítězství jednoho z hráčů se přibližuje pokaždé, když se někomu podaří sestavit jedno ze souhvězdí tak, jak jej požaduje velká deska. Souslednost barev nebo tvarů je krokem k získání destičky do svého majetku spolu se všemi body, které poskytuje v pravém horním rohu. Partie končí ve chvíli, kdy už nikdo z hráčů nemůže položit další ze svých zbývajících dílků. Vítězem se stává ten, kdo nasbíral nejvíce bodů.
Ophiuchus je vesmírnou hrou, která ale nenabízí nic nového či objevného. Nechá nás opět a zase spojovat dílky do souhvězdí. Těch je na začátku dost na výběr a záleží pouze na hráči, které z nich se pokusí splnit. Jednotlivá zadání se liší obtížností a současné také bodovou odměnou.
Hráč má ve svém tahu na výběr z několika destiček, které si vždy doplňuje. Náhoda sice má i tak vliv na to, jak se mu může dařit, ale většinou má šanci něco ovlivnit. Jde o to, že na jednotlivých destičkách domina je vždy hned několik koleček, takže je vždy může nějakým způsobem zařadit do svých plánů.
Bohužel na svoji jednoduchost je hra nepříjemně dlouhá. Půlhodina je absolutní minimum, které se vám obvykle nepodaří dosáhnout. Vzhledem k omezené herní náplni vás tak pokládání a propojování dílků přestane dřív nebo později bavit. Jediným vzrušením je souboj o destičky úkolů, kde se mohou hráči potkat. Jiný konflikt ale ve hře nehledejte.
Vše je pak už jen o schopnosti vyhledat nejvhodnější místo k vyložení. Propojit puntíky do řady by mohly i menší děti, ale krabice kupodivu vše doporučuje až od čtrnácti let. To my se odvážíme a označíme ji jako vhodnou i pro desetileté publikum. Pouze schopnost najít správné místo může od sebe hráče jiných věkových kategorií oddělit.
Nejzajímavější je hra ve dvou, kde mají hráči lepší kontrolu nad vývojem. Trocha plánování zde je také možná, ale stačí trocha smůly a některý ze soupeřů vám vaši připravenou situaci zničí.
Ophiuchus není ničím výjimečná hra a nabízí vesmírné domino s větší mírou taktiky. Hra je zajímavá svým pojetím a společnými úkoly, které soupeři plní. Přikládání dílků tu ale už bylo tolikrát, že je určitě i mnoho lepších voleb, než zrovna Ophiuchus.
<br><br>
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Emilio Zampa |
| Ilustrace | Maurizio Faleschini |
| Vydavatel | Apokalypse Inc |
| Rok vydání | 2015 |
| Počet hráčů | 1 - 4 |
| Herní doba | 60 |
| Minimální věk | 12 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (1 voters) |
| Kategorie | Abstract Strategy, Science Fiction |
| Mechanismy | Set Collection, Tile Placement |
| Rodina | Theme: Astronomy |
Více o hře.
+ téma
+ od začátku odkrytá, společná, zadání
+ každý dílek má více použití
+ je třeba dobré orientace
- delší herní doba
- chybějící originalita
