Dnes už do lesa nikdo nechodí sám, a tak je to i v případě dětí z velkoměsta, které se vydaly hledat legendární Perníkovou chaloupku s Ježibabou. Byli to děti jako každé jiné, i když v jedné věci velmi zvláštní. Všech jejich osm rodičů, kteří bydleli v jednom velkém šedém paneláku, mělo velkou zálibu v pohádkách. A tak, když se v těchto čtyřech rodinách narodilo čtvero dvojčat, pojmenovali je zcela náhodně všichni stejně Jan a Marie. Aby se však dětem jména nepletla, začali jim říkat jejich zdrobnělinami. A tak se Jenda a Mája, Jeník a Maruška, Jéňa a Máňa, Jeníček a Mařenka stali nejlepšími kamarády.
Dnes se naši přátelé rozhodli vyrazit na procházku do lesa a objevit starou čarodějnici, která se měla ukrývat v chalupě z marcipánu. Celý příběh znali z pohádky O perníkové chaloupce, a tak se připravili na všechny možné problémy. Měli s sebou GPSku, mapu a mobil pro případ, že by se na své výpravě ztratili. Samozřejmě nezapomněli na svačinku, kterou stylově nesli v šátku uvázaném na klacíku. Po cestě objevili několik „kešek“ a zažili spoustu legrace s veverkami, které se honily po stromech. Neustále potkávali houbaře, až přemýšleli, jestli je v lesech vůbec tolik hub, kolik sběračů.
Chvíli po poledni se prodírali hustým houštím, kterým se všemi silami tlačily sluneční paprsky. Větve se o ně otíraly a tvořily před nimi téměř neprostupný val, jako by chtěly před nimi skrýt velké tajemství. Najednou se před jejich zraky objevila prosvětlená mýtina, na níž se uprostřed tyčil dům celý z perníku.
Děti s úžasem a otevřenou pusou zůstaly stát na kraji paseky a nevěřícně koukaly na pohádkový dům. V to, že se jim povede najít ježibabino útočiště, nedoufaly ani v těch nejfantastičtějších snech. Všechny Marušky a Jeníčkové se rozběhli vstříc sladké dobrotě zdobené marcipánem a mandlemi. Kluci vylezli rychle na střechu a začali závodit, kdo uloví nejvíce sladkostí. Jejich sestřičky stály dole a chytaly dobroty do sukýnek.
Ptáčci vesele prozpěvovali, na nebi nebylo ani mráčku a děti si splnily pohádkově sladký sen o vynikajícím perníku. Chvilková idylka se rozplynula jako pára nad hrncem v okamžiku, když uslyšeli zlověstné zaskřehotání: „Kdopak mi to loupe perníček?“
Klasická dětská pohádka O perníkové chaloupce se stala předlohou pro Vláďu Chvátila, který podle ní vymyslel stejnojmennou hru. V krabici se skrývá nesložený herní plán perníkové chaloupky, spolu s 42 perníčky s mandlemi nebo ježibabou. Samozřejmě nesmí chybět hrdinné postavy Jeníčka a Mařenky, kterých je dohromady osm. Poslední komponentou je šestistranná herní kostka.
Pokud je Perníková chaloupka něčím výjimečná, pak je to plastický herní plán. Ten se dnes stává stále oblíbenějším především u her pro děti, příkladem je nedávno recenzovaná Faraonova kletba. Po chvilce jednoduchého skládání se před vámi objeví prostorový domeček, který čeká, až mu poskládáte perníkovou střechu. Autor nezapomněl domeček vybavit i uvnitř. Najdete v něm namalovanou světničku pro čarodějnici (na ježibabu možná až příliš uklizenou), i když se v průběhu hry do domku nepodíváte.
Grafické provedení je stylizováno do dětského světa a chopila se ho Adéla Moravcová. Nechybí čarodějnice s kočkou na rameni, pohádkový domeček obklopuje trávou porostlá mýtina.
Jeníček, protože je odvážnější, vyleze na střechu chaloupky a bude dolů shazovat perníčky. Každá strana střechy má dvě úrovně, a proto když na něj přijde řada, může vylézt výš, slézt níž nebo přelézt na druhou stranu střechy. Mařenka dole chytá perníčky, které mohou dopadnout na čtyři místa vedle domu. I Mařenka může, když na ni přijde řada, popoběhnout o jedno políčko vlevo nebo vpravo. Navíc podél chaloupky jsou dvě podlouhlá políčka v délce celého domu.
Protože je Perníková chaloupka populární, mohou se zde potkat až čtyři Jeníčkové a Mařenky, kteří pak budou soutěžit o shozené perníčky. Hod kostkou určí, jestli se může hýbat Jeníček nebo Mařenka nebo jestli hoch může ze střechy shodit na jednu stranu domu perníček. Pokud pod tím místem stojí Mařenka, může se na dobrotu podívat a zjistit, jestli obsahuje nějaké mandle. Musí si však dávat pozor, protože hluk padajícího perníčku může probudit ježibabu (= na perníčku je místo mandlí nakreslená ježibaba), která přiběhne a vezme Mařence všechny perníčky, které leží na zemi.
Pod jedním místem střechy se může vytvořit fronta Mařenek. V takovém případě má vždy výhodu ta, která přišla jako poslední, protože může nejlépe chytat padající perníčky. Ostatní Mařenky mohou jen čekat vzadu a tiše závidět nebo odběhnout pod jinou část střechy. Tak běhají pořád dokola, dokud na střeše nezbudou žádné perníčky. Vítězí dvojice, které se podařilo sesbírat nejvíce mandlí schovaných v perníčcích.
Primární cílová skupina, pro kterou je hra vytvořena, jsou děti. Princip hry je díky tomu velmi jednoduchý, i když zavání lehčí strategií. Na počátku totiž víte, kde se skrývá čarodějnice, a kde jsou jaké perníčky. Výhodou hry je trénování paměti a pozitivní vliv na kombinatorické schopnosti dětí. Jen tak se v průběhu hry dostanou k výhodněji ohodnoceným perníčkům.
Hra je i přes zařazení do dětské kategorie zábavná i pro dospělé. Bohužel je v ní velký podíl náhody hodu kostkou, a tak se může stát, že dlouho budete běhat jen okolo domu a po střeše a žádný perníček neshodíte. Celkový dojem z hry je ale pozitivní a s líbivou grafikou se stane určitě oblíbenou hrou mnoha dětí.
Recenze na dětskou hru jsou specifické. V závislosti zachování srovnatelných hodnocení je v tabulce uvedeno hodnocení podle totožných kritérií, jako u jiných her. Pokud o této hře uvažujete pro svoje děti, můžete bez obav k hodnocení přičíst 10% za dětský pohled.
+ zpracování klasické pohádky
+ prostorový plán
+ cena
+ i pro menší děti
+ jednoduchá pravidla
+ originální princip
- velký podíl náhody
