Rostla jsem si na zahradě několik měsíců. Vyhřívala se na sluníčku a získávala potřebnou zelenou barvu. Že zelená není zdravá? Pokud jste rajčátko, tak máte určitě pravdu. Zelené určitě dobré nebude. Ale my okurky, to už je jiná. Zelená je pro nás tou nejpřirozenější a nejlepší barvou, která současně uklidňuje a rozradostňuje chuťové buňky.
Friedemann Friese má sice hlavu modrou, ale milovníkem zelené barvy bude nejspíš taky. Podobně jako písmenko F (všechny jeho hry začínají na toto písmenko), i okurky mu nejspíš chutnají. Jeho karetní novinka z roku 2014 vyšla pod hlavičkou 2F-Spiele s ilustracemi Haralda Lieskeho. Nese název Pět okurek (Fünf Gurken). Do češtiny pravidla přeložil Vít Hejný a celé vydání si vzalo na bedra Albi.
Malá karetní krabička nás nemá čím překvapit. Nebo ano? Uvnitř je místo pro dva balíčky karet, ale pouze jedna polovina je využitá. Druhou část krabičky zabírá pytlík s dřevěnými žetony ve tvaru okurek. Je jich třicet, zatímco karet jednou tolik. Každý z hracích listů na sobě má natištěnou hodnotu od jedné do patnácti. Každá ale kromě toho zobrazuje také určitý počet okurek – od jedné do pěti.
Na začátku partie hráči zamíchají kompletní sadu šedesáti karet a každému účastníkovi rozdají přesně sedm z nich. Zbytek karet v kole nebude použit. Okurky začínají souboj ve středu stolu tak, aby byly v dosahu všech účastníků.
Každé kolo se skládá ze sedmi štychů. V tom vždy začínající hráč vyloží kartu. Všichni ostatní se snaží zahrát vyšší nebo stejnou kartu, aby štych vyhráli. To jim ale nic nepřinese. Pokud si naopak chtějí vysoká čísla nechat na příště, mohou zahrát svoji nejnižší kartu. Následující štych začíná hráč, který získal ten minulý.
Rozhodující a jediný důležitý je až sedmý, poslední štych. Ale ten nechce nikdo vyhrát, protože vítěz dostane nějaké okurky. A kdo jich má plnou náruč, tedy pět, už nemůže dál pokračovat. O počtu okurek rozhoduje hodnota karty, která stačila k vítězství. Čím vyšší hodnota, tím více okurek hráč posbírá. Kdykoliv někdo z účastníků má před sebou pět okurek, vypadává ze hry a další kola pokračují bez něj. Celá partie probíhá tak dlouho, dokud se nerozhodne mezi posledními dvěma hráči o tom, který okurky jíst nemusí.
Pět okurek se nijak nesnaží zakrýt fakt, že je to stará známá štychová zábava. Jenže už Ugo (recenze) nebo Tichu (recenze) nám ukázaly, že i s takto zdánlivě nemoderním mechanismem lze vymyslet ještě něco nového. Štychovky prostě neřekly poslední slovo a totéž si myslí právě i Friedemann Friese. A jaký výsledek plyne z hraní Pěti okurek?
Závěr je jednoduchý. Štychové hry stále nemají dost. Tentokrát přidávají do klasického průběhu postupné vyřazování hráčů. To s sebou přináší zajímavý sběratelský prvek, ve kterém se hráči snaží vyhýbat okurkám. Současně ale vyřazení účastníci mohou ostatní pouze sledovat.
Stejně jako v dalších hrách tohoto typu, i tady leccos závisí na počátečním rozdání karet. Čísla jsou zde spravedlivě rozdělena po čtyřech kusech a záleží tedy čistě na tom, jaké štěstí hráč má. Ale i s vysokými čísly je možné se při správné taktice vyhnout vítězství. Právě zbavování se vysokých čísel je tou základní taktikou k vítězství. Hráči se tedy opravdu snaží vyhrávat všechna kola, kromě toho posledního.
Jednoduchá pravidla zaručují přístupnost hry. Právě ti, kteří ještě nehráli žádnou štychovku, budou z Pěti okurek nejšťastnější. Hra samotná je totiž pouze lehce nadprůměrná a nevyniká ničím zásadním nad jinými hrami s podobnou mechanikou. To ale neznamená, že s ní není zábava. Kromě náhody obsahuje i určitou úroveň volby a taktiky, kterou lze partii ovlivňovat, což určitě mnozí ocení.
Základním zvratem určitě měla být karta s číslem jedna. Pokud si ji někdo dokáže udržet až do sedmého rozhodujícího štychu (což není jednoduché), může zdvojnásobit počet získaných okurek. To obvykle znamená okamžité vyřazení hráče, který štych prohrál. Ten to obvykle nenese zrovna dobře.
Hra je zajímavá nejen ve vyšším počtu, ale je taktická i ve dvou. Její kvality v různých počtech koneckonců jsou jasné, protože vyřazování vás před mnohé z těch počtů tak či tak postaví a vyzkoušíte je. S vyšším počtem než s šesti hráči je ale vše už opravdu hodně náhodné.
Pět okurek je nakonec docela dobrou a zábavnou hrou, která má snadná pravidla a vysvětlíte ji vždy během několika chvil. Díky tomu a pěkným žetonům si ji s sebou rádi vezmete například do restaurace. Zvrat posledního štychu každého kola zaručuje napětí, že vás ani ta náhoda tolik nebude trápit. Pět okurek je hra nejen pro milovníky okurek.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Friedemann Friese |
| Ilustrace | Harald Lieske |
| Vydavatel | 2F-Spiele, 2Tomatoes Games, Albi, Arclight Games, Edge Entertainment, Giochi Uniti, Hobby Game Mall, Kaissa Chess & Games, Lacerta, Mandoo Games, Matagot, Rio Grande Games, Stronghold Games, Swan Panasia Co., Ltd., White Goblin Games |
| Rok vydání | 2013 |
| Počet hráčů | 2 - 6 |
| Herní doba | 25 |
| Minimální věk | 8 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (6 voters) |
| Kategorie | Card Game |
| Mechanismy | Player Elimination, Trick-taking |
| Rodina | Series: Micro Line (Stronghold) |
| Alternativní názvy | 5 Pepinos / 5 Cornichons, 5本のキュウリ, Cinque Cetrioli, Fünf Gurken, Pět okurek, Pięć ogórków, Vijf Augurken, ΑΓΓΟΥΡΑΚΙΑ ΤΟΥΡΣΙ, Αγγουράκια Τουρσί, 黃瓜五兄弟, 오이 다섯 개 |
Více o hře.
+ jednoduchá pravidla
+ žetony okurek
+ vyřazování hráčů
+ poslední štych rozhoduje
+ možnost hrát takticky
+ vhodné do hospody
- v maximálním počtu příliš náhodné
- ta náhoda je tu pořád
- vyřazování hráčů
