Zvířátka se ráda producírují a ukazují se v nejrůznějších oblečcích a převlecích. Jednou slon vypadá jako jaguár, jindy jako had a naposledy byste vůbec nepoznali, že je to zvířátko. Umění převleků je pro v divočině žijící tvory stále důležitější, protože pouze tak se mohou ubránit před nebezpečnými lidskými lovci.
Společnost jim budeme chvilku dělat i my zásluhou karetní hry Pipolo. Princip hry vymyslel Benjamin Chaud a celou ji už v roce 2005 vydala francouzská firma Djeco. Hru dovezla do českého prostředí (a lokalizovanými pravidly vybavila) firma Patagonie.
Karty jsou jedinou komponentou a ukrývají se v malé krabičce s vysouvacím šuplíkem. A na kartách najdeme různá stvoření ve čtyřech podobách – chlupaté, nahaté, oblečené a kudrnaté. Právě podle tohoto typu má karta také v rozích jeden ze čtyř symbolů. Celou sestavu 44 karet dotváří čtyři žolíci.
Na začátku partie hráči rozdají karty tak, aby měli každý osm kusů v ruce. Zbytek odloží stranou, protože nebudou pro aktuální kolo třeba. Začínající hráč vybere jednu z karet v ruce a vyloží ji před sebe obrázkem nahoru a zahlásí její typ.
V tu chvíli se do partie přidají i ostatní hráči a jeden po druhém zahrají také jednu kartu z ruky. Její identitu ale neodhalují ostatním, položí ji tedy na balíček obrázkem dolů. V okamžiku jejich tahu ale může libovolný ze soupeřů nařknout aktivního hráče ze lži. Ten odpoví pouze tak, že odhalí svoji kartu a všichni účastníci zjistí, kdo měl pravdu. Ten druhý, tedy buď lhář nebo špatně tipující, si musí vzít do ruky úplně všechny karty v odkládacím balíčku.
Záměr hráčů je naprosto zřejmý. Pouze odehráním všech karet z ruky může dosáhnout vítězství. Ten, kdo jako první vyloží i poslední svoji kartu, může začít slavit svoje vítězství.
Pipolo je tedy hra lží a odhadu. Hráči si sice mohou sami rozhodnout, jestli chtějí následovat určenou barvu štychu nebo se chtějí vzbouřit. Nemusí hrát kartu ani, když ji v ruce opravdu drží. Právě správné načasování blafu je důležité, protože ostatní vám musí uvěřit, že hrajete regulerní kartu.
Když nikdo žádné obvinění v kole nepronese, poslední hráč minulého kola vyloží novou kartu a boj s pravdou pokračuje. Karet se v partii netočí tolik, aby se hra nějak nepříjemně protahovala. I při několika opakováních se najde hráč, který se rychle zbaví karet a souboj skončí obvykle během nějakých deseti minut.
Jednoduchá pravidla a roztomilé ilustrace mají za následek, že hru si rády otevřou především předškolní děti. Žádné počítání není třeba, stačí pouze porovnávání obrázků a jejich pojmenování. A to už děti určitě tou dobou umí, i kdyby jim abeceda nebo čísla dělala problémy.
Samozřejmě o podvodech spolurozhoduje také štěstí při rozdávání karet. Hráč prostě snadno může dostat pouze některé typy. Ale jsou pouze čtyři, takže v osmi kartách se obvykle najde alespoň jeden exemplář od každého. Ovšem právě ke konci partie je už situace zajímavější.
Ovšem není jednoduché se odhodlat a obvinit někoho. V případě, že to špatně odhadnete, dostanete karty vy. A právě proto bohužel nezažijeme tolik nařknutí, kolik by hráči možná chtěli. Ale i tak se u hry děti pobaví, protože průběh je to chytrý, ačkoliv originalita není zrovna tou největší zbraní.
Pipolo je karetní hra, která je trochu skrytě štyychová. Ovšem právě díky obrázkovému pojetí se zvířátky je tahle krabička vhodná pro menší děti, které si ji užijí nejvíce. Pipolo je zábava, ve které musíte lhát a poté svoje protivníky usvědčit ze lži.
Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
Autor | Benjamin Chaud |
Vydavatel | Djeco |
Rok vydání | 2005 |
Počet hráčů | 2 - 4 |
Herní doba | 10 |
Minimální věk | 5 and up |
Jazyková závislost | No necessary in-game text (1 voters) |
Kategorie | Bluffing, Card Game, Deduction |
Alternativní názvy | Pipolino |
Více o hře.
+ blafování
+ odhalování lží
+ zábavné ilustrace
+ rychlá herní doba
+ pro malé děti
- originalita