Pizza je v kvalitním podáním symfonií chutí a vůní, a proto jsme si hlavní slogan nové hry Pizza Párty vypůjčili a trochu jej parafrázovali do nadpisu dnešní recenze. Tvůrci této nové zábavné hry pro větší počet soupeřů je společnost Dino a stojí za ní tým autorů. Žádné konkrétní jméno se tedy nedozvíme. Hra ovšem vyšla v roce 2016.
Tenká ale velká čtvercová krabice nese hrdě na víku italskou vlajku. S nápisem uprostřed si to možná na první pohled neuvědomíte, ale časem vás tato skutečnost praští do očí. Cílem samozřejmě je složit poctu jídlu, které z Itálie pochází. Uvnitř krabice najdeme právě tu jednu pizzu nakreslenou na čtvercovém plánu. Každý plátek pizzy má svého majitele v podobě jednoho portrétu hráče. Uprostřed pak svoje místo najde dřevěná šipka.
Tuto desku hráči nejdříve odloží stranou, vyjmou balíčky karet a také několik plastových kulatých žetonů z nitra krabice. Poté znovu položí herní plán na dno a vytvoří tím herní plán. Po obvodu krabice najdou hráči naznačeno celkem čtyřiadvacet políček sloužících pro zaznamenání bodů. Právě po nich se budou pohybovat figurky hráčů. Ty jsou ale tentokrát trochu netradiční, tvoří je totiž kulaté žetony, které musí před první partií být ještě ozdobeny samolepkami. Poté už si každý může vybrat jednu z nich a umístí ji na svoje startovní políčko. Na každé straně dna se nachází dvě taková políčka označena barevnými šipkami. Pro hráče slouží jako start i cíl v jednom. Zbývá už jen zamíchat balíček karet a všechno začíná.
Hráči se na tahu budou střídat a vždy nejdříve cvrnknou do šipky tak, aby se otočila alespoň jednou dokola. Ta po svém zastavení ukáže na jednu výseč, která odpovídá úkolu. Pouze čtyři z nich mají odpovídající řádek na kartách, zatímco ostatní úkoly jsou úplně jiného rázu. Žlutá je klasická pantomima, kde se hráč snaží předvést s využitím celého těla (a beze slov) nějaký pojem všem spoluhráčům. Ten, kdo uhádne, se spolu s hráčem na tahu posune kupředu. V modrém řádku je pojem k slovnímu popisu. Všichni ostatní znovu hádají.
Hnědá barva převtělí hráče do jiné postavy. Soupeři se snaží pomocí otázek uhodnout, jakou slavnou osobnost představuje. Odpovídat může hráč pouze ano nebo ne. Dokud hráč tipuje správně a odpovědi zní ano, zůstává na tahu. Teprve když se netrefí a aktivní hráč odpoví ne, je na tahu další hadač v pořadí. Růžové pole pak představují zábavné úkoly, které mají za úkol otestovat hráčovu odolnost, šikovnost, znalosti ostatních. Vždy to závisí trochu na štěstí, která otázka zrovna na dané kartě je natištěna. Pokud hráč splní úkol, posune se znovu o dvě políčka.
To ale zdaleka není všechno, protože zbývající čtyři výseče zapojí do zábavy všechny. Zajímavou barvou je fialová. Při jejím vylosování musí hráč odejít za dveře a dva z jeho soupeřů si mezi sebou vymění část oblečení. Jeho úkolem je odhalit tuto změnu a získat tak odměnu v podobě posunu o dvě políčka. Oranžová je relax a automatický posun o jeden krok. Na zelenou barvu musí hráč sníst nebo vypít to, co má před sebou. Červená pak naopak značí smůlu, protože hráč posune svoji figurku o jedno políčko zpět. Nebude v tom ale sám a vybere si ještě jednoho soupeře, kterého to potká také. Vítězem se stane ten, kdo jako první svojí figurkou oběhne celé kolo.
Pizza Párty je takovou tou klasickou hrou pro větší sešlost kamarádů. V nabídce jsou základní klasiky a trvalky, tedy pantomima a vysvětlování vlastními slovy, ale i zajímavější hádání identity osobnosti s pomocí ano/ne. Ani tady se ale nejedná o originální počin.
Ona celá hra používá systém štěstí, sice bez kostky, ale s otočnou šipkou. Recykluje tak kompletně zpracování, které jsme od stejné firmy viděli už ve hře Flaška. Tentokrát hra není tolik zaměřena na pití, ale i tomuto tématu se jedna z výsečí věnuje. Hráči ji mohou snadno vyřadit, pokud jsou mezi nimi nezletilí hráči a točit ještě jednou. Je také snadno ovlivnitelné, co hráč před sebou zrovna má položené.
Prvním problémem je ale plynulost a délka hry. Většina úkolů je poměrně dlouhá a dohromady tak vytvoří souboj, který může trvat hodinu i déle. S menším počtem hráčů se ale na proklamovaných 45 minut nakonec dostanete.
Větší problém je opakovatelnost některých úkolů. Především mluvíme o fialové barvě, ve které si hráči mění části oblečení. Poprvé to je vtipné a zábavné. Podruhé se ještě pořád hráči smějí. Ale když si už počtvrté nebo pošesté má někdo měnit oblečení, nejenže se v tom nikdo už nevyzná, ale nikoho to ani nebaví. Tahle zábava mohla spíš být součástí růžových úkolů a ne samostatnou výsečí.
Zajímavé je, že hra Pizza Párty mezi rozsah možných počtů účastníků zahrnula také duel. Ve dvou ale jsou poznamenány některé úkoly. Především Pantomima a IQ test, tedy vysvětlování (ať už řečí těla nebo slovem) nedávají moc smysl. Ať už hráč uspěje nebo ne, neuteče tomu druhému, protože odměnění jsou vždy oba nebo nikdo. To platí i pro hádání osobnosti. A tak nakonec o vítězství jednoho z nich rozhoduje pouze štěstí. A to je trochu málo. Proto je rozhodně lepší, pokud k partii této hry přizvete alespoň tři další kamarády, abyste dohromady byli alespoň čtyři.
Pizza Párty má nějaké kladné stránky v podobě velkého počtu karet, hádání tajemné osobnosti a obecné zábavy. Jenže většina z toho už tu mnohokrát byla, takže si bude těžko hledat svoje publikum. Mnoho hráčů prostě už podobné hry má a opodstatnit nákup další není vůbec jednoduché. Pizza Párty tak nabídne zábavu pro mladé skupinky, ale žádnou výraznou originalitu.
+ hodně karet
+ variabilní úkoly
+ hádání osobnosti
+ snaha o originalitu
- varianta pro dva je jen do počtu
- nijak originální
- dlouhé
- některé výseče závislé na štěstí
- nemá nic společného s pizzou
- úkol s výměnou oblečení je příliš častý
