Recenze: Planeta – každá je jedinečná

Jako architekt Mléčné dráhy a všech jejích planet se cítím tak trochu zodpovědný za to, že tahle planeta se prostě nepovedla. Je pokrytá jakousi podivnou nemocí. Její viry není vůbec jednoduché zlikvidovat, brání se a dokonce vyvinuly jednoduché technologie na svoji obranu. Musím udělat všechno pro to, abych se jich konečně zbavil. Ale až po svačině. Do té doby musím vytvořit dalších pět jedinečných planet.

Tvůrcem planet může ale teď být každý. Do ruky se nám totiž dostala desková hra Planeta, kterou vytvořil designér Urtis Šulinskas v produkci francouzské společnosti Blue Orange. Do češtiny pak hru převedla všem nám hráčům společnost Dino a to s ilustracemi Sabriny Miramon.

Na hráče jedna taková planeta kouká na víku krabice, ale to hlavní překvapení čeká uvnitř. Tam totiž dostanou hráči do ruky čtyři prototypy planet, tedy respektive každému jedna, protože právě se základem dvanáctistěnné kostky bude každý začínat. Poté si připraví do řady deset hromádek po pěti náhodných dílcích, které představují pětistranné stavební prvky planety.

Těchto deset vytvořených sloupců doplní také dvacítka karet zvířat, jejichž rozložení bude také náhodné. První zvíře bude dostupné ve třetím kole, od šestého už dvě a v desátém dokonce tři. Jednotliví hráči dostanou také své tajné zadání v podobě karty přirozeného prostředí.

Každé kolo začne odhalením první dostupné hromádky dílků zleva. Z nich si každý účastník postupně (od začínajícího hráče) vybere jednu destičku a může jej ihned přiložit ke své planetě, a to na libovolné volné místo. Novou část planety je možné libovolně otáčet, protože propojení jednotlivých prostředí je to, co je důležité. Dílek zde bude pevně držet, protože je v něm ukrytý magnet. Dílky, které nikdo nechce, začnou tvořit jedenáctý sloupeček.

V úvodu partie se celé dění soustředí právě na zaplňování planet destičkami terénu. Teprve ve třetím kole se objeví první život v podobě náhodně vylosované karty. Hráči ale už dopředu vědí, jaké zvíře je navštíví. Všichni soupeři se snaží splnit nejlépe podmínku zvířátka tak, aby jej nalákali právě na svoji planetu. Jde vždy o složení terénu planet a případně jejich sousední prostředí. Ten, kdo splní požadavky nejlépe, si vezme kartu. Při remíze kartu nikdo nezíská.

Postupně hráči prochází jedno kolo za druhý, doplňují destičky na svoji planetu a bojují o stále nová a nová zvířátka. Jedenáctý a dvanáctý sloupec dostane po pěti destičkách až v průběhu hry a právě po odehrání dvanáctého kola následuje závěrečné hodnocení. Zde dostanou hráči body za zvířata podle svého přirozeného prostředí, jehož kartu dostal na začátku. Zde se počítají území pokrytá konkrétními terény a to přímo na trojúhelníky. Podle karty dostane hráč základ bodů, ke kterému přičte ještě bonusy za zvířata.

Planeta je hra, která sleduje evoluci od jejího začátku. Ale tím, kdo řídí zrození života a rozložení jednotlivých prostředí jsou samotní hráči. Mají vše zcela pod svojí kontrolou a to hned od první fáze, kdy si hráči rozeberou dílky z jedné společné nabídky. Postupně zde draftují a výhodu lepšího výběru má tedy začínající hráč. Tato role se ale v každém kole mění, takže si ji vyzkouší spravedlivě všichni. Dvanáct kol navíc zaručuje, že i tato šance bude rovným dílem rozložena mezi všechny účastníky.

Na začátku mají hráči k dispozici informace o všech zvířátcích i terénu, na který by se měli zaměřovat na svojí planetě. Nevědí ale, jaké dílky a v jakém pořadí se objeví v nabídce. Nezbývá tedy, než do určité míry riskovat. Ale rozložení dílků lze i této situaci chytře podřídit.

Zvířátka nakonec nejsou ale to hlavní. Pořádný ranec bodů je třeba nastřádat hlavně z tajné karty prostředí, kterou si každý drží potají před sebou.

Celý průběh partie má výtečnou atmosféru hlavně proto, že hráči v ruce drží opravdovou planetu a pokládají na ni destičky. Výsledek snažení hráčů tedy vypadá skvěle a hráči mají z přikládání opravdu upřímnou radost.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskápro dvarecenzerodinná

Recenze: Hladový aligátor si brousí zuby na banány

Hra má jako největší publikum rodiny, protože tvorba stejnobarevných skupin není nic komplikovaného. Pravidla se vejdou na dvě strany A4, zbytek příručky tvoří popis přípravy a variant. A potěší je i herní doba, která se pohybuje jen mírně nad třiceti minutami.

V nižším počtu hráčů mají účastníci lepší výběr z destiček, takže je hra lépe kontrolovatelná než ve vyšších počtech. Ve čtyřech vám totiž mohou potřebný dílek vyfouknout ostatní, ani nebudete vědět jak.

Největším problémem je potřeba mít přehled o planetách soupeřů, a především o rozložení terénů. Jenže to není na první pohled vidět, takže partii často zdržuje přepočítávání bodovaných trojúhelníků.

Planeta je hra, která se může pyšnit vynikajícím a jedinečným zpracováním Její 3D planety jsou tím hlavním, co vás ke hře přivede, ale hratelnost vás neodradí. Partie je zábavná a sbírání těch správných terénů se těm méně náročným vyplatí. Planetu rádi doporučujeme pro rodinné hraní i pro ty, kteří mají rádi jednodušší hry.

Recenze: Planeta – každá je jedinečná

Planeta je kvalitní hrou pro nenáročné, protože nabízí opravdu jednoduchá pravidla. Jejím středobodem jsou skvěle zpracované planety, ke kterým se získané dílky připojují s pomocí magnetů. Hráči po celou dobu musí mít na paměti pozice svých terénů, ale také si musí při boji se zvířaty porovnávat své šance s ostatními. TO je také jediným problémem, který hru pronásleduje. Ale ani ten nemění nic na faktu, že Planety krásně vypadají a dobře se hrají.

Klady:

+ 3D planety
+ tajné karty úkolů
+ herní doba
+ nabídka zvířat je známá dopředu

Zápory:

- nelze mít jednoduše přehled o planetách soupeřů

4