Všichni žijeme na jedné a té samé zeměkouli. Je velká, kulatá a tajemná. To jen my si naivně myslíme, že o ní víme úplně všechno. Ale to zdaleka není pravda. A i to, co víme, jsou znalosti roztříštěné mezi tisíce ba stovky tisíc jedinců. Sjednotit se nám ho asi nikdy nepovede, ale můžeme si některé jeho části alespoň prohlédnout zblízka.
K tomu všemu nás vede firma DinoToys, která vydala Kvízovou hru s glóbusem a podtitulem o zemích, městech a měnách, aneb Politický kvíz. Naděje, že navštívíme každou zemi na planetě,žije. Hru vytvořil kolektiv autorů v sídle firmy v Mnichově Hradišti.
Celá hra se nijak neschovává a naopak dává na odiv svůj vzhled prostřednictvím průhledné plastové krabičky. Ta má otvírací horní víko, ale to už dávno nejsme napjatí. Všechno důležité už bylo prozrazené (ono to díky názvu vlastně nikdy žádným tajemstvím nebylo) a víme, že na nás uvnitř čeká pořádný plastový glóbus.
Je upevněný na plastovém podstavci a lze jím otáčet v libovolném směru. Po jeho levé straně pak je přihrádka, ve které se ukrývá 105 karet v pěti balíčcích. Nad nimi pak v malém otvoru trůní bílá šestistěnná kostka. Každá z karet má na sobě natištěné čtyři otázky i jejich správné odpovědi, čímž se dostaneme na závěrečné číslo 420 otázek.
Jednotlivé karty ale nejsou rozsázené do hromádek jen tak pro nic za nic, protože jsou rovnoměrně rozdělené na pět úrovní obtížnosti. Každá z karet má tuto náročnost natištěnou v pravém dolním rohu. Ty říkají jasně, pro koho jsou jaké otázky vhodné a od doporučeného věku dvanácti let můžete vždy přičíst jeden rok za každou úroveň.
Na začátku každé hry se tedy všichni soupeři musí nejdříve domluvit na zvolené obtížnosti nebo budou postupně hrát se zvyšující se obtížností celkem čtyři kola. Případně podle náročnosti vyberou hromádku karet a pečlivě ji zamíchají. Začínající hráč si vezme do ruky globus, hodí kostkou a jeden z protivníků mu přečte otázku na odpovídajícím řádku. V případě vyšších čísel pět a šest mohou vybírat soupeř nebo hráč na tahu.
Odpověď není požadovaná v žádném časovém limitu. Hráč se tedy může zamyslet a prohledat globus, jestli se na něm daná informace nenachází. Obvykle ale musí alespoň vědět, kde hledat, jinak je jeho snažení stejně marné. Správně zodpovězená otázka znamená zisk karty, špatná odpověď pak předání slova dalšímu soupeři.
Partie pokračuje tak dlouho, dokud některý z účastníků nenasbírá dohodnutý počet karet. V tu chvíli souboj končí vítězstvím právě tohoto hráče. Tento konec obvykle nastane rychle, ačkoliv otázky jsou občas zapeklité. Samotní hráči si ale mohou změnit herní dobu jednoduchým nastavením počtu cílových karet.
Herní mechanismus je jednoduchý a již známý z mnoha jiných her. Největší rozdíl tak je opravdu ten globus, který plní tu nejdůležitější funkci. Ke hře přiláká malé hráče, tedy pokud již globus (třeba i ve větším) náhodou doma nemáte. V takovém případě se toto lákadlo míjí účinkem. Ostatní děti ale fascinuje už jen točení s ním a ani jim nevadí, že se vlastně hraním učí.
Naštěstí ale hra nezůstává u zmíněné varianty. Kromě jednoduchého testu znalosti pro jednoho hráče ale umožňuje třeba i souboj generací nebo hru s výběrem obtížnosti, která je každá jinak bodově ohodnocená. Tyhle verze hru výrazně obohacují a prodlužují zážitek, který vás jako hráče čeká.
Více než čtyři stovky otázek je dostatek, jenže jakmile je rozdělíte do pěti hromádek, najednou jich nemáte ani stovku na každou kategorii. A to už začíná být málo, pokud třeba hrajete s menšími dětmi, které do vyšších obtížností nemůžete tlačit. Pak se mohou začít snadno opakovat už například v páté či šesté partii. V takovém případě bohužel hra s trvanlivostí příliš neoslní. Jiné to je v případě, že se chcete pustit do všech otázek naráz. V takové situaci je množství naprosto dostačující a vydrží na mnoho partií.
Ovšem právě v návaznosti na tento počet si ceníme zařazení globusu. Právě pomocí šesté hry si samotní účastníci vymýšlí vlastní otázky. K tomu právě mohou používat globus, který je zdrojem nekonečného množství otázek. Nemusí jít pouze o lokality nebo města, ale třeba i o vyjmenování sousedů. Fantazii se meze nekladou.
Samotné otázky jsou zajímavé a drží se stanoveného předmětu. Mnohé karty jsou zaměřené na české reálie. Hodně jich ale používá opravdu globus a to je dobře. Točící se koule tak není v balení jen na ozdobu, ačkoliv jej nepoužijete zdaleka u všech otázek, někdy vás může navést na správnou cestu.
Karty mají jednoduchou grafiku, jsou barevně odlišené a odpovědi mají na druhé straně označené písmeny. Hráči tak nesmí kartu držet ve vzduchu před sebou, ale položenou na stole, aby ostatní nemohli číst správné odpovědi. Zpracování globusu jako takového je perfektní, mapa obsahuje pěkné detaily a vše je krásně čitelné a barevné tak, jak bychom od zeměpisné mapy čekali.
Kvízová hra s globusem tedy nakonec přece jen nezklamala. Sice nenabízí nějaký závratný počet otázek, pokud chcete hrát s menšími badateli, ale všechno dohání parádním zpracováním a využitím globusu. Mechanismy sice nejsou nijak nové, ale přesto je Kvízová hra s globusem dobrou vědomostní hrou.
+ využití globusu
+ pět úrovní otázek
+ nastavitelná délka herní doby
+ různé herní varianty
+ možnost vymýšlet vlastní otázky
- po rozdělení na úrovně nedostatek otázek v každé z nich
