Dostavník uháněl opuštěnou cestou uprostřed pustiny. Za ním zůstávaly stopy, které budou několik hodin důkazem, že se tudy vozidlo tažené čtyřmi černými koňmi prohnalo. Tak dlouho bude trvat, než je neposedný vítr znovu přikryje a vrátí tuto pustinu do původního stavu.
Koně měli pěnu u huby, protože tímhle vedrem letěli vpřed již dvě hodiny. Dvě dlouhé hodiny od nejbližšího města a stále žádná voda, žádná záminka alespoň na chvilku zastavit. Na vozíku seděl vousatý muž s kloboukem a v obou rukou třímal opratě. Kousek od něj byl zapíchnutý bič. Muž se občas ohlédnul dozadu na kočár, ve kterém lehce nadskakovalo několik počmáraných krabic a provázky ovázané svazky papíru.
Krajina se pomalu začala měnit, s každou uplynulou minutou přibývalo zeleně. Za chvíli začaly cestu lemovat menší stromky, které se postupně zvětšovaly, až kočár obklopil hustý les. Ve stínu se zdálo být slunce a všechen ten jeho žár na hony vzdálený, což ukolébalo kočího ke spokojenosti.
Jakmile však na chviličku spustil oči z cesty, odkudsi se vynořili dva jezdci. Každý z nich se přibližoval k dostavníku z jedné strany, až jejich koně běželi současně s poštovním spřežením. Bez jediného slova namířili na řidiče dostavníku pistoli a ušklíbli se. Muž však ani nepohnul brvou a dělal, že je nevidí.
Znal tuto cestu moc dobře a věděl, že zde k takovým přepadením občas dochází. Ještě chvilku čekal, když najednou prudce zatáhnul za otěže, koně se vzepjali a z prudkého cvalu zaryli kopyta do měkké hlíny. V tu samou chvíli se ozvaly dva výstřely a o sto metrů dál se oba jezdci skáceli ze svých koní k zemi.
Kočí se spokojeně usmál, došel ke dvěma opuštěným koním, přivázal je k dostavníku a vyrazil na další cestu. Za naříkajícími postavami na kraji cesty se ani neohlédnul. Takový těžký život má poštmistr.
Poštovní kurýr je hra, která se na deskovém trhu objevila v roce 2006 a je celosvětově známá pod názvem Thurn and Taxis. Jejím hlavním tématem totiž je opravdu poštovní služba v patnáctém století, kdy po celé Evropě jezdili poštovní poslíčkové s dopisy a vytvořili tak první organizovaný a rychlý základ pro dnešní poštovní systém. V přechozích letech získala sedm ocenění po celé Evropě i v Japonsku. České lokalizace se dočkala už v roce svého vydání a o rok později se stala také Hrou roku. Jejím distributorem u nás je firma MindOK.
Autoři Karen a Andreas Seyfarthovi mají na svědomí další hity, jako je San Juan, Vzducholodě nebo oblíbené Puerto Rico (v současnosti druhá hra v pořadí na hrajeme.cz).
Poštovní kurýr bývá často srovnáván s vláčkovou hrou Ticket to Ride, v níž musíte spojovat města za pomoci vagónků, jak se můžete dočíst v naší recenzi. Ve skutečnosti však mají společných jen několik rysů, ale celkový dojem z obou her je naprosto odlišný, přesto se v této recenzi budeme několikrát na Ticket to Ride odkazovat.
Krabice, v níž se Poštovní kurýr nachází, má klasické podlouhlé rozměry, jako například Carcassonne (recenze Carcassonne) a v ní najdete vše potřebné vystavění poštovního impéria. V první řadě samozřejmě mapu, na které najdete především Německo, ale také Švýcarsko nebo část Čech. Velkou mapu doprovází na její cestě balíček několika druhů karet, hromada různobarevných žetonů a krásně vyvedené pomocné kartičky. Nezbytným doplňkem jsou pěkné dřevěné domečky, které mají netradiční tvar a připomínají tak trochu poštovní schránky na dvou nožičkách.
Celkový dojem z grafického ztvárnění hry je velice pozitivní, všechno je dobově nakresleno a zanese vás opravdu do dob Taxisů. Vše spolu pěkně designově sedí a domečky položené na hrací ploše vypadají velmi pěkně.
Příprava hry je záležitostí několika chvil, ačkoliv zahrnuje rozložení několika součástí po hrací ploše. Především na označená místa položíte žetony zemí a dalších bodových bonusů, do horní části pak na hromádky rozložíte karty pěti různých kočárů. V levém dolním prostoru plánu pak položíte šest náhodných karet měst ze zamíchaného balíčku.
Ty tvoří počáteční nabídku, do ruky totiž žádné karty nedostanete. Na startu si musíte vystačit s dvacítkou dřevěných domečků, oboustrannou pomocnou kartou a kartou, označující vaši barvu.
Tah každého hráče zahrnuje tři činnosti, z nichž dvě jsou povinné, třetí pak je dobrovolná. Účastník, který je na tahu, si nejdříve vybere kartu z nabídky rozložených šesti měst nebo může pokoušet štěstí a vzít si horní město ze zamíchaného balíčku.
V ruce z předchozích kol může již v tu chvíli držet více karet, ovšem nyní má povinnost jednu z nich položit a začít tak vytvářet svoji poštovní cestu. Když leží na stole již více karet vedle sebe, může nové město položit pouze na začátek nebo konec řady.
Třetí, závěrečnou a dobrovolnou akcí tahu, je vyhodnocení cesty, pokud je hráč spokojený s její délkou. Spojení musí zahrnovat alespoň tři města. Nyní konečně využijete dřevěné poštovní schránky, které můžete položit do některých měst. A zde právě leží jeden z nejzásadnějších háčků a také nejdůležitějších principů celého Poštovního kurýra. Cesta totiž bude obvykle protínat hned několik států (spolkových nebo evropských), ovšem schránky lze položit buď do měst jednoho státu, a nebo do jednoho města každé země, které protíná.
Každé zemi (či dvojici zemí) odpovídá některý z bodovacích barevných žetonů, které získá hráč, pokud se mu podaří pokrýt svými schránkami dané území. Za to mu přísluší zasloužená odměna.
V závislosti na délce dokončené cesty si můžete vzít ještě speciální bodovací žeton (za cesty o délce pět až sedm měst) a také jeden z nabídky kočárů. Ty však musí brát postupně od nejnižšího a nikdy nelze některý z kočárů přeskočit. Ve hře je jich celkem pět (o hodnotě tři až sedm). Ve chvíli, kdy některý z hráčů získá kočár s číslem sedm, celá partie končí. To ovšem není tak snadné, protože postavit souvislou cestu ze sedmi měst, abyste si jej mohli vzít do ruky, není zvláště v pokročilých fázích hry úplně jednoduché. Hra může skončit také, pokud někdo ze soupeřů stačí položit dříve všechny poštovní schránky na hrací plán.
V celém snažení pomáhají hráčům čtyři úředníci: pošťák a poštmistr umožňují dobrání, respektive položení dvou karet místo jedné v rámci jediného tahu. Správce může využít svého vlivu a obměnit kompletní nabídku šesti karet měst (zahodíte šestici a na jejich místo dolíznete z balíčku nové). Kolář má v popisu práce správu kočárů. Díky jeho službám si můžete vzít po dokončení cesty až o dva body vyšší kočár, nežli byla délka vaší cesty.
Celá partie se pyšní velmi rychlou hrací dobou, která ovšem narůstá s počtem účastníků. Důvodem je fakt, že do jednotlivých měst lze pokládat více domečků a nejsou tedy omezovány možnosti hry jako ve vláčkovém Ticket to Ride.
Poštovní kurýr je ideální odpočinkovou hrou pro dva hráče, kde můžete vývoj partie nejlépe ovlivnit. Jak hráčů přibývá, zvyšuje se také podíl náhody na výsledku soupeření, protože od každého města jsou v balíčku pouze tři karty a čekání, než se balíček znovu zamíchá, je dlouhé.
Stejně jako u Ticket to Ride, i zde je zásadní po dobrání balíčku jeho pořádné zamíchání, aby karty nechodili v pořadí, v jakém jste je odložili, ačkoliv to nemá tak velký vliv na hru, jako po skupinách odkládané barevné karty u vláčků.
V duchu poštovnictví si každý celou dobu hraje na svém písečku, protože ve hře chybí jakákoliv interakce mezi soupeři. Jediný způsob, jak můžete ovlivnit soupeře je sebrat mu z nabídky kartu města, kterou potřebuje. Tahle vlastnost může být pro některé zájemce odrazující, když vzpomeneme na zabírání tratí mezi městy v Ticket to Ride. Přesto si Poštovní kurýr jde svou cestou získávání bodů a kupodivu to nevadí a hra je stále zábavná. Možná to je dané tématem a zpracováním, které navozují správnou dobovou atmosféru.
V Poštovním kurýrovi je důležité být rychlý. Ten, kterému se některý z úkolů podaří jako prvnímu získává největší balík bodů – například za obsazení konkrétního regionu. Bodovací žetony jsou totiž v hromádkách na hrací ploše seřazeny od nejvyššího po nejnižší. To vytváří velký tlak na jednotlivé hráče a také je jediný způsob, jak nějak výrazněji ovlivnit výsledek soupeře. Kromě rychlosti je na hráče vyvíjen také další tlak, protože v každém tahu musí položit kartu navazující na již položenou cestu. Pokud se tak nestane, musí celou trať zrušit a začít stavět od začátku. Obě tyto vlastnosti vytvářejí vypjaté situace a zvyšují zážitek ze hry.
Seyfarthovi vydali ještě tři rozšíření, které ovšem u nás nekoupíte. Nejmenší Kněžnin posel (The Messenger of the Princess) přináší do hry psaníčka, která musí hráči doručit. Další dvě balení přinášejí do hry nové mapy a to Všechny cesty vedou do Říma (All Paths Leads to Rome, 2008) a u nás více známé Síla a sláva (Power and Glory, 2007).
Poštovní kurýr je kvalitní rodinnou hrou, kterou zdobí pěkné zpracování a krátká hrací doba. Díky jednoduchým pravidlům se ji během chvilky naučí každý a nikdo z nich se nebude při partii nudit.
Jak už vyplynulo z celé recenze, ani pokud vlastníte Ticket to Ride, nemusíte se bát, že by si hry byly příliš podobné. Naopak zatímco vláčky jsou skvělé především ve více hráčích, kdy partie přináší vypjaté situace, Poštovní kurýr nejlépe zabaví ve dvojici. A přitom si nezapomíná zachovat rozumnou cenu. Jedná se o hru, která už je na našem trhu déle a pokud až doteď unikala vaší pozornosti, měli byste to napravit.
Více o hře.
+ zpracování
+ výborná hra pro dva
+ jednoduchá pravidla
+ kousek čech na mapě
- náhoda ve více hráčích
- některé principy z Ticket to Ride