Recenze: Primate Fear – nikdy nejsi dost vysoko, abys nemohl spadnout

Ha! nemáš na mě, jsem moc vysoko! Ha ha ha! Opice tě za chvíli sežere, dobře ti tak, neměls na mě házet ty dýně. Ha ha ha; h- hej, hej… co to děláš, nech toho. Přestaň pilovat ten stolek. Vždyť já na něm stojím. Slyšíš, nech toho! Okamž- Au! to byla šlupka. Ohoho! co plánuješ dělat s tím psacím strojem. Snad ho nechceš na mě hod- Ááá opice, proboha za mnou je OPICE!

Her, ve kterých můžete někoho předhazovat jisté herní smrti a u kterých se nasmějete, není nikdy dost. A Primate Fear vám to přesně umožní. Jedná se o eliminační karetní hru, za níž stojí Peter Hanson, vtipnými ilustracemi jí vdechl život Peter Svärd a vydala společnost Gigantoskop. Jedná se o stejný trojlístek jako u hry Spank the monkey, která je tematicky podobná dnešnímu recenzovanému kousku a zároveň lze obě dvě hry spojit do jedné. Takže Primate Fear by se dal označit za samostatně žijící a hratelné rozšíření Spank the monkey, kdy tentokráte není cílem plácnout opici stojící na vrcholu věže z odpadků, nýbrž ji utéci, protože vstala z mrtvých.

A právě z krabice ve tvaru rakve postupně reinkarnujeme všechny komponenty. Nejdříve to je herní deska věže, která označuje jak je ten daný hráč právě vysoko. A aby měli hráči, před čím utíkat musí nejdříve mrtvá opice opět obživnout. K tomu nám slouží další herní deska, na které jsou tentokrát nakresleny části těla mrtvé opice, jedná se vlastně o jakousi rakev, kam budeme postupně pokládat právě dílky s částmi opice (ocas, končetiny, hlavu, trup). A jakmile se jednou celá herní deska zaplní, do hry vstoupí zelená figurka s ocasem. Ta bude pronásledovat další figurky hráčů na herním plánu. No, a aby jí hráči mohli utéci, musí si postavit svou vlastní věž z odpadků. A k tomu slouží karty. Máme zde útočné karty s oranžovým pruhem, obranné karty se zeleným, karty se speciálními efekty, ty na sobě mají žlutou, karty podpory (modré) a samozřejmě červené karty odpadků, na kterých je uvedena jejich výška v podobě černých teček a také pevnost označená číslem. Všechny mají na sobě vtipný a osobitý obrázek a také jednoduché a přehledné značení, takže co se týče hlavního obsahu hry, tak nemáme žádných výtek.

Stejně tak si nestěžujeme na samotné hraní. To začíná tím, že všichni hráči obdrží pět karet a položí své figurky na desku s věží na pole s číslem 0.

Poté náhodně zvolený začínající hráč odehraje svůj tah. V něm může vyložit kartu odpadku lícem nahoru před sebe a dle výšky daného odpadku (černé tečky) se posunout se svojí figurkou o příslušný počet na desce věže. V dalších tazích bude hráč karty odpadků vršit na sebe a tím pádem zvyšovat svojí pozici. A kdo je výše, je pochopitelně ve větším bezpečí před chtivou zombie opicí. Pozice hráče není, ale neotřesitelná. Hráč ve svém tahu kromě stavění, může také útočit a tím pádem zničit nějaký odpadek z protihráčovy věže. To je pro napadeného hráče velmi nepříjemné, agresivní opička se totiž po zahrání určitých karet, probudí a poté nemilosrdně po věži stoupá. A když dorazí na místo, kde stojí nějaký hráč, nebo jej předběhne, tak asi tušíte, co se stane. Hráč je eliminován.

Útok je částečně karetní a částečně řízený kostkou. Napadený hráč se pochopitelně může bránit kartou obrany a pevností napadeného odpadku. Někdy ale ani to nestačí. Navíc, jestliže se útok povede na odpadek, který je někde uprostřed věže, nebo úplně vespod, nastane řetězová reakce. Odpadek může být zničen dopadem na tvrdou zem, nebo silou dalšího odpadku. Tímto způsobem lze téměř z absolutního vrcholu skončit úplně na dně. K předejití této situace je nutné mít vespodu své věže co nejpevnější odpadky. Stále je to však o tom, co vám zrovna přijde na ruku. Někdy se dokonce stane, že jste si za celou hru ani nezačali stavět věž, protože vám prostě nepřišly žádné karty s rudým rámováním. Je to sice karetní hra a do ní náhoda patří, ale jelikož je k dispozici až pět druhů karet, kdy jeden z nich je přímo nezbytný k útěku před nebezpečím, je někdy vliv náhody až přespříliš veliký. Navíc když si k tomu připočtete i přítomnost kostky, náhoda se vám zdvojnásobí.

Mohlo by Vás zajímat

4.5

pro začátečníkyrecenzerodinná

Recenze: Korrigans – poklad patří skřítkům

Je ale pravdou, že na to v zápalu hry tak nějak zapomenete. Hra dokáže někdy napětí vystupňovat do závratných výšin. I přesto se celé hraní nese v zábavném duchu. Za to může v prvé řadě eliminační princip a také humor. Ten je přítomný v každém coulu hry. Ať už jsou to vtipné ilustrace karet, u kterých se smějete, jen když se na ně díváte, nebo funkce karet, které vám umožní nejrůznější vtipné eskapády, jako je vrhání těžebního vozíku do ostatních věží, nebo stavění otravné roztleskávačky vedle svého cenného odpadku, jakožto terče následovných útoků. Situace, kdy napadají hráče naštvaná rajčata, nebo se staví maják na rozpadlou sněhovou kouli, také nejsou k zahození. U hry se dobře pobavíte, to je zaručeno.

To platí jenom do té doby, než je hráč eliminován v prvních několika minutách a ostatní hrají další půl hodinu. Nevyváženost hry vás bude provázet pokaždé, co ji budete hrát. Je však nutné to řešit u jednoduché párty hry kterou máte za chvilku dohranou?

Protože se jedná o Párty hru, je zde ještě jeden velký neduh. Hra je totiž silně jazykově závislá, a ačkoli si hru dokážete vcelku užít i bez znalosti cizího jazyka, nikdy to nebude to pravé ořechové. Bohužel, právě u této hry, by se překlad více než hodil.

Recenze: Primate Fear – nikdy nejsi dost vysoko, abys nemohl spadnout

Primate Fear je humorná karetní hra, která oplývá zajímavým tématem a předpokladem k napínavému a zábavnému hraní. Ostatně utíkání po věži odpadků před nemrtvou opicí zní přinejmenším zajímavě. Hra je jako stvořená na párty na které už vás začali nudit šarády a další “(A)aktivity(original)”. Škoda jen přespřílišné nevyváženosti a jazykové závislosti. I přes tato negativa hru přinejmenším zkuste.

Klady:

+ Humor
+ Zábavnost
+ Jednoduchá pravidla
+ Princip zaručující napětí

Zápory:

- Nevyváženost
- Náhoda
- Jazyková závislost

3