Když si profesor nasadil své černé brýle, cítili jsme dotek nedočkavosti. Byla to naše první cesta a vůbec nás nenapadlo, proč vlastně ty brýle má, takže nikdo z nás nezavřel oči. Po neskutečně jasném záblesku tak nikdo z nás několik minut nic neviděl a vše, co jsme mohli vnímat, byly zvuky okolí. Samé cinkání a hlasy znamenaly, že jsme někde ve městě. Teprve, když naše oči našly svoji ztracenou schopnost, mohli jsme se vydat na své první dobrodružství.
Podobně jsme na tom i my, jenže stroj času pro nás představuje malá kovová krabička vycházející v produkci francouzské společnosti Gigamic a u nás jejího nového distributora, společnosti Albi. Professor Tempus je karetní hra, která vyšla už v roce 2013, ale kvůli výměně distribučních práv se k nám na trh dostává až nyní. Jejími autory jsou Wilfried Lepuschitz a Arno Steinweder, ilustrace zpracoval Maxim Cyr.
Jak už jsme naznačili, jedná se o karetní hru, která se tedy ukrývá v klasické kovové krabičce. Její horní víko je na pantu a jednoduše jej odklopíte na stranu. Uvnitř na všechny zájemce čeká 66 karet, ale také tři plastové držáky a samozřejmě i příručka pravidel v hromadě jazyků včetně češtiny.
Ale zpět k samotným kartám, které na sobě mají ve většině případů číslice. Ty jsou vytištěné nejen velké uprostřed, ale také ve všech čtyřech rozích. Karty se pak kromě čísel liší také svojí barvou a některé mají pod číslicí speciální symboly až tří přesýpacích hodin.
Když budete pozorně hledat, najdete mezi kartami i tři, které mají místo hodnot matematické symboly – mínus a plus, záleží jakou stranou kartu natočíte. Právě tyto tři karty položíte při přípravě do středu stolu a ke každé z nich umístíte jeden z plastových držáků nožičkami nahoru. Zbývající balíček pak je třeba zamíchat a každý z hráčů dostane šest karet. Zbytek nerozdaných číslic vytvoří dobírací hromádku.
Soupeři se ve svém tahu střídají a mohou provést jednu ze tří nabízených akcí. Tou první v každém kole je určení pořadí, ve kterém se budou hrát karty do jednotlivých stojánků. Hráč na řadě vezme startovní kartu a položí ji plusovou nebo mínusovou stranou nahoru. Poté na ni křížem (znaménka zůstanou viditelná) položí i jednu kartu z ruky. Držák si vezme k sobě a stává se prozatím jeho majitelem.
Teď se na řadu dostává postupně další hráči a ti mají možnost zahrát kartu podle stanoveného plusového či mínusového pravidla. Buď mohou zahájit druhou či třetí hromádku nebo položit menší (-) nebo větší (+) kartu stejné barvy na stávající a získat tak od soupeře držák i s jeho obsahem. Takto se všichni přetahují postupně až do doby, než jim dojdou možnosti nabízené kartami z ruky. V případě, že hráč nemá žádnou vhodnou kartu, jednu ze svých musí zastrčit dospod libovolné hromádky, která však neleží před ním.
Když všem zbývajíc poslední dvě karty v ruce, jsou známí vítězové kola. Kdokoliv získal nějakou hromádku karet a zůstala před ním v tuto chvíli ležet, může si tyto karty ponechat. Poté si hráči doberou nové karty z balíčku do startovního počtu a partie pokračuje. Přetahování pokračuje až do chvíle, kdy už není v hromádce dostatek karet, aby si všichni hráči dolízli pro další kolo. V tu chvíli si všichni protivníci prohlédnou svoji získanou hromádku a spočítají přesýpací hodiny, které se jim podařilo nasbírat. Pouze jejich součet rozhodne o vítězi. To je ten hráč, který jich má nejvíc.
Professor Tempus tak je jasně a na první pohled štychovou karetní hrou, která se snaží do oboru přinést trochu nového pojetím. Neustálým počítáním nám připomíná výbornou hru Himmel, A… und Schwirn (recenze), ale tentokrát si mohou hráči vybrat směr a navíc i barvu. Hra díky tomu získává na obtížnosti, ale právě tady nastupuje do hry náhoda.
K tomu, aby hráč uspěl, potřebuje mít v ruce správné karty. A to není jednoduché, protože rozhoduje jak číslo, tak právě barva. Protože jsou ve hře pouze tři stojánky, tak pořadí hráčů zásadně určuje šance každého z účastníků na úspěch. Kdo má možnost si určit směr a vyložit první kartu, ten může něco v daném kole získat.
Jenže ve výsledku nejde o počet karet, které se nachází v balíčku, ale o přesýpací hodiny, které jsou na nich vytištěné. A ty si každý z hráčů šetří a bude se jich zbavovat velmi nerad na hromádku, o které ví, že ji nemá šanci získat.
Jednotlivá kola jsou velice rychlá. Hráči mají v ruce omezený počet karet a tři možnosti, kam je pokládat. Zásadní je také dobré rozhodnutí o tom, které karty se zbavit, pokud nemáte co hrát. A komu ji dát. Všechno může hrát ve váš prospěch, pokud máte dobrý přehled o kartách, které už prošly (s výjimkou těch zahraných dospod hromádky, které se neukazují).
Ve hře rozhoduje zásadním způsobem náhoda. Kdo dostane jaké karty a kdo začíná. A proto často partie není vůbec spravedlivá. Ale celý zápas se skládá z více minisoubojů, kdy se znovu a znovu dobírají karty, takže většinou se štěstí obrátí. A protože je hra určena pro méně náročné publikum, tak je nakonec pobaví.
Professor Tempus zaujme hráče svými zvláštními plastovými stojánky. Ty mají zajímavé využití ve hře plné přičítání a odčítání. Hru sice vede do cíle náhoda, ale hráči se u ní nakonec přece jen solidně pobaví. Professor Tempus sice není nijak dechberoucí zážitek, ale nakonec tak úplně nezklame.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Wilfried Lepuschitz, Arno Steinwender |
| Vydavatel | Gigamic |
| Rok vydání | 2013 |
| Počet hráčů | 2 - 5 |
| Herní doba | 20 |
| Minimální věk | 8 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (2 voters) |
| Kategorie | Card Game |
Více o hře.
+ stojánky
+ hráči si určují sami směr a barvu
+ kradení stojánků
+ rychlá partie
+ jednoduchá pravidla
- pořadí hráčů hraje významnou roli
- náhoda
- originalita
