Nabídka za nabídkou létají kolem mojí hlavy, jako by se nikdo nebál, že prohraje. Začínám mít pocit, že se mě snaží jen vyvést z rovnováhy. Mám před sebou zdaleka největší hromadu bodů a teď se začíná lámat chleba. Nesmím uhnout a ucuknout, oni přece musí blafovat!
Karty a kostky budou mixovat hráči na cestě k blafování a hazardu ve hře Raise, kterou vytvořil designér Peter Prinz. Hru pak v češtině i jiných jazycích vydává společnost Piatnik.
Hra se ukrývá v tmavém boxu, na jehož víku šplhají vzhůru nabídky jednotlivých hráčů. Zajímavá je krabička už na první dotek, protože má překvapivě vysokou hodnotu. Může za to pět sad karet po třiceti exemplářích. Základ ale tvoří herní plán, po kterém se vine bodovací spirála.
Samotní hráči si vyberou každý jednu barvu a získají její kulatý kámen, a hlavně sadu třiceti karet. Každý si tento svůj balíček zamíchá, položí před sebe a do startu si odsud vezme horních šest exemplářů. Kromě těchto hromádek ale do hry patří také několik karet s body, z nichž použijí hráči pouze část podle počtu účastníků a zamíchají je.
Začínající hráč si vezme sedmero kostek, které pak budou putovat z ruky do ruky, jak se budou hráči střídat na tahu. Nejdříve ale musí ještě odhalit bodovací kartu, která bude aktivní pro dané kolo a ukáže tak její číselnou hodnotu. O tolik bodů budou hráči bojovat v kole, které pak zahájí aktivní hráč hodem sadou kostek. Kostky roztřídí podle symbolů, a přiloží je k hernímu plánu do řady s odpovídajícím symbolem.
Jejich počty jsou v tuto chvíli to nejdůležitější, co všechny účastníky partie zajímá. V každé řádce se počítají symboly z kostek i sloupeček předtištěný na plánu, takže každá ikona se zde nachází alespoň jedenkrát, ať už na neposedných kostkách padne cokoliv. Právě podle výsledných počtů symbolů se hráči rozhodnou, jakou kartu zahrát z ruky. To proto, že hodnota karty se vynásobí s počtem ikon, které jí odpovídají.
Každý z hráčů tedy zvolí jednu kartu z ruky tak, aby to pro něho bylo co nejvýhodnější. A výsledek násobení je startovní pozicí pro žeton hráče, který tedy jednotliví soupeři položí na odpovídající číslo na bodovací spirále.
Hráči se pak střídají v hraní karet, a to od toho, kdo svůj kámen položil na nejnižší číslo na stupnici. Jednotliví účastníci se mohou svobodně rozhodnout v každém tahu, jestli chtějí pokračovat dál nebo si ponechat své stávající karty a dobrat si zpět do šesti ze svého balíčku. Tím současně svoji snahu vzdává a kámen si vezme ze spirály zpět.
Naopak za každou zahranou kartu se může posunout kámen majitele o tolik kroků, jako je hodnota této karty. Musí tím ale přeskočit nějakého soupeře, protože jinak kolo vzdát musí. Všichni se střídají tak dlouho, dokud ještě někdo má zájem o posun a každá použitá karta se skládá do vítězného balíčku. Druhou možností je, že někomu dojdou karty v ruce, využije všechny a s kamenem už prostě dál pokročit nemůže. Hráč, jehož kámen došel nejdál, se stává vítězem kola a získá otočenou kartu s body a k tomu také všechny použité karty.
Další kolo začíná s novou bodovací kartou, novým hodem kostkou a novými pozicemi na bodovací spirále. Teprve když mají všechny bodovací karty svého majitele, partie končí, a je na čase určit vítěze. Jednotlivé herní karty mají drobné bodové hodnoty uvedené ve středu u ikony, ale největší příděl by měly přinést získané bodovací karty. Ten, kdo má nejvyšší sumu, slaví vítězství.
Raise je překvapivě originální karetní hrou, protože hraní karet s čísly předchází základní rozestavení žetonů. Všichni hráči mají stejné podmínky s kostkami a v dlouhodobém hledisku také stejné sady karet, takže komu se nedaří na začátku, dožene tom často později. Jen je třeba s kartami dobře pracovat, vědět, kdy vynechat kolo a kdy se do toho opřít.
Paradoxně totiž hráči mohou svými ve špatnou chvíli zahranými kartami pomoci soupeři, protože všechny použité karty přinesou body tomu, kdo kolo vyhraje. Skončí totiž v jeho vítězném balíčku. A tak je dobré zvažovat, kdy a jak se vyplatí kámen posouvat vpřed.
Na začátku každého kola rozhoduje náhoda. A nejde o hod kostkou, který je pro všechny společný. Jde o to, kdo má v tu chvíli, jaké karty v ruce, aby si mohl vybojovat dobrou startovní pozici. Bez té se totiž prakticky kolo vyhrát nedá. A je to samozřejmě i o tom, aby hráč uměl včas správně uznat, že toto není jeho kolo a pošetřit si vhodné karty na to další.
Mechanismus navyšování skóre s pomocí karet je překvapivý a při tom docela jednoduchý. Z pravidel si jej tedy budete muset chvilku přežvykovat nebo si jej ideálně vyzkoušet na vlastní kůži. V textu jsme dokonce narazili na jednu spornou informaci, kde se v textu píše, že hraje vždy hráč, který je nejdál. To bohužel není pravda, jak dokazuje i přiložený příklad, protože na tahu v hraní karet je vždy ten, kdo je nejvíc pozadu. Tahle chyba může hráče stát radost z hratelnosti, která jinak v téhle nenápadné krabičce rozhodně je k nalezení.
U partie strávíte nějakých třicet minut času, protože vše je vždy pečlivě orámováno počtem bodovacích karet a také balíčky jednotlivých hráčů. Hra tedy nemůže trvat zbytečně dlouho a končí v pravou chvíli. A protože je to hra o přebíjení, tak je jasné, že s více hráči bude průběh napínavější, aniž by to mělo zásadní vliv na délku.
Zpracování je plné několika ikon a čísel, takže nemá hra vlastně moc čím zaujmout z vizuálního hlediska. Ale tentokrát to nijak nevadí. Navíc se snaží alespoň kostky vystoupit z řady, jsou průhledné a moc pěkně se na ně kouká. Raise je docela příjemným překvapením a hrou, která nabídne zábavu všem, kdo mají rádi čísla a důraz na správný odhad. Hráči navzájem neznají své karty a musí odhadovat své úmysly a včas se rozhodnout k útoku. Každé kolo je jiné, ale stále pod kontrolou jednotlivých hráčů. Raise je tvrdým a zábavným bojem o body.
+ herní doba tak akorát
+ originální
+ důraz na správné načasování
+ každá karta, i ta špatně zahraná, má svůj smysl
= chyba v pravidlech
= neutrální zpracování
