Vždycky jsem se jen koukal s úctou a obdivem na svého tátu, který s dalšími muži kmene stavěli jednu sochu za druhou. Strážce ostrova, kteří vyhlíželi směrem k obzoru a jejich kamenné tváře odstrašovali všechny protivníky. I když měli v ruce jen obyčejné nástroje, připadali mi tenkrát jako neskuteční obři s nadlidskou silou. A teď o spoustu let později, jsem i já na jejich místě a mohu se ucházet o pozici jednoho ze stavitelů.
Stavby se zúčastní i hráči v novince Rapa Nui, kterou si připravili Fabrice Besson a Guillaume Montiage pod spolehlivou hlavičkou odborníka na velkolepé hry, firmy Matagot. Výsledek k cíli pomohl dotáhnout svými ilustracemi Miguel Coimbra a jejich společný výsledek se pak dostává na evropský trh zásluhou Esdevium Games.
Stejně jako stráží sochy svůj Velikonoční ostrov, hlídají i víko masivní čtvercové krabice. Uvnitř hráči najdou především rozkládací herní plán, který si položí do středu, a to stranou podle počtu účastníků. Každý hráč si vybere svoje zvířátko z nabízených možností, a tím získá totem, ať už to je chobotnice, delfín, želva nebo úhoř. Tím současně určí také barvu svých vesničanů a čaroděje, jejichž figurky si položí vedle svojí herní desky. Právě na ni položí čtyři kostičky značící stav surovin (na pozici značící jednu surovinu každého typu) a vedle pak dílky vylepšení a destičku Rongorongo.
Jednotliví hráči postaví každý jednoho vesničana a také kouzelníka na startovní pozici na mapě, do vesnice. Na plán pak rozmístí náhodně dílky Ahu, což jsou kamenné terasy sloužící jako podstavce jednotlivých soch. Do pravého horního rohu pak rozmístí ve vzestupném pořadí destičky obětin a šedé figurky vesničanů na startovní pozice.
Hráči pak v pořadí určeném na začátku náhodně postupně prochází společně jednu fázi za druhou a všechno vždy zahájí umístění figurín. Hráči mohou využít svého čaroděje a postavit ho na jedno z hvězdičkových políček. Tím změní pořadí pro příští kolo. Místo toho si ale většinou vyberou možnost využít některého z vesničanů.
I tady ale stále mají na výběr, protože obyvatelé Velikonočního ostrova jsou šikovní a nemusí používat jen své svaly k transportu. Ještě předtím je totiž v lomu k dispozici trojice sloupečků, které umožňují sochat malého, středního nebo velkého Moai. Tomu ale také odpovídá počet dělníků, které zde musí hráč být ochotný obětovat – zaplní tak jeden (pro malého), dva (pro středního) nebo tři sloupce (pro velkého). Počet pozic je při tom docela omezen.
Hráči se ve výběru míst střídají po jedné figurce a kdykoliv jednoho ze svých vesničanů mohou přetavit v transportéra. Jejich místo může být na jakékoliv lokaci na mapě, které pokrývají celý ostrov a propojují vesnici s každou částí pobřeží.
Před druhou fází se nejdříve změní pořadí podle toho, jak rychle se byli ochotní hráči vzdát svého tahu a jednoho pracovníka. Jeden za druhým pak dostanou šanci se pustit do tesání soch, které si vezmou právě podle umístěných sochařů.
Ty se pak ihned v rámci další fáze přepravy vydají na cestu z lomu na místo svého finálního odpočinku, který si zvolí každý hráč sám pro sebe. Sochy putují ihned, protože dělníci už byli umístění a jejich cesta dopředu naplánovaná. K přesunu sochy stačí vždy jeden dělník bez ohledu na její velikost. Hráči ale nemusí používat pouze svoje figurky, ale i ty náležící soupeři, jen mu za to musí zaplatit cenu v surovinách.
I na tom cílovém políčku se základnou Ahu je potřeba mít odpočatého pracovníka, který sochu vezme a s pomocí důmyslných zařízení vlastní silou postaví. Hráč za takovou dokončenou cestu Moai získá také odměnu v podobě nějakých surovin. Jenže tím práce nekončí, protože každému hlídači obvodu ostrova je třeba doručit ještě jeho Pukao, tedy klobouček, který vzniká v jiném lomu. Naštěstí si jej stačí jednoduše vyzvednout, ale transport funguje stejně, jako v případě velké sochy. Umístění klobouku ještě hráče opravňuje k pořízení obětiny, pokud je ochotný utratit sadu surovin.
Na konci kola si všichni vezmou své vesničany zpět, ale pokud se některé sochy nepodařilo transportovat až do cíle, vrací se zpět na začátek a do zásoby.
Ve chvíli, kdy je zaplněný dostatek pozic Ahu, nastává konec partie. Po celou dobu se snaží hráči s pomocí dílků obětin sbírat vítězné body. K těmto jíž známým ziskům ještě přičtou po jednom bodu za každou zbývající neutracenou surovinu, ale také kompenzace za nepoužitý Rongorongo. Ten, kdo má ve výsledném součtu nejhodnotnější součet, se stává vítězem.
Rapa Nui boduje tématem a jeho zpracováním, jenže tady je třeba připomenout, že se jedná o novou verzi hry stejného vydavatele z roku 2008, která vyšla pod názvem Giants. Tenkrát se jednalo o jednu ze sady tradičních masivních her (další byly třeba Cyclades) a tomu odpovídala také obrovská krabice.
Jenže přes prvotní dojem je Rapa Nui nakonec docela odlišnou hrou. Ty rozdíly začínají už na začátku boje o sochy, kde nově hraje roli dnes populární využívání figurek dělníků (původně přihazování). Veškerou spojitostí tak zůstávají titulní sochy a jejich posouvání z lomu na jejich cílovou pozici s pomocí skupiny dělníků.
Hra opět funguje skvěle a její ústřední téma si prostě zamilujete. Při tom nic není složité, takže se tato novinka dá poměrně dobře přirovnávat k dalším hrám pro začátečníky. Ale i tak zůstává v partii dostatek rozhodování a poziční hry, která se mění a střídá každý den. To proto, že se mění s časem také cíle hráčů.
Naprosto zásadním pro zisk bodů jsou ale nakonec kamenné klobouky, bez kterých nelze mít vysoké skóre. Nikdo ale svoji sochu nemá podepsanou, takže je třeba vše stihnout včas. Navíc musíte mít neustále na paměti, že podmínky a pravidla se mohou měnit zásluhou získaných destiček Ahu. Ty si hráč může za postavenou sochu vzít a klidně okamžitě využít její schopnost.
Pro celkový zážitek je super, že konce se dočkáte dřív, než uplyne hodina času. A to se u těchto taktických her cení, protože to znamená, že mají dobré tempo. Nově se mohou na plánu utkat i hráči dva, což je důsledek již zmíněné vyřazené aukce. I nadále platí ale skutečnost, že aby vynikla důležitost využívání nosičů soupeřů, je minimální rozumný počet trojice. Jen na krabici to prostě vypadá lépe.
Hru zdobí i nádherné a nekompromisní zpracování. Stylové sochy Moai i jejich krásné klobouky doprovází ještě dřevěné figurky vesničanů. To všechno doprovází ještě výborné desky hráčů, které slouží ke sledování surovin. Žádné zbytečné a nepřehledné žetony. I pravidla jsou jasná a přehledná. Jen je škoda, že figurky titulních Moai nejsou dostatečně rozlišené velikostí, což nepřispívá přehlednosti na plánu.
Rapa Nui je přepracováním starší hry, ale jedná se spíš o reimaginaci, protože v hratelnosti nezůstal kámen na kameni. A to je ve hře, kde opravdu kutáte a brousíte kameny, ze kterých pak vznikají mocní strážci Moai. Při tom pravidla jsou krásně přístupná a díky tomu může být i Rapa Nui vynikající hrou pro začátečníky.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Fabrice Besson, Guillaume Montiage |
| Ilustrace | Miguel Coimbra |
| Vydavatel | Matagot |
| Rok vydání | 2020 |
| Počet hráčů | 2 - 4 |
| Herní doba | 45 |
| Minimální věk | 10 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (1 voters) |
| Mechanismy | Network and Route Building, Ownership, Pick-up and Deliver, Set Collection, Worker Placement |
| Rozšíření | Rapa Nui: Clan Wars |
| Rodina | Country: Chile, Islands: Easter (Chile), Theme: Tropical Islands |
Více o hře.
+ herní doba
+ nádherné zpracování
+ jednoduché
+ takticky zajímavé
+ každé kolo začíná od začátku
+ důležitá pozice začínajícího hráče
+ rozhodují klobouky
