Je to hodně ostrá party. Pálivé koření se sype ze všech stran. Tyhle papričky se prostě potřebují koupat v pořádně štiplavém dýmu, protože mají v krvi velkou porci scovillových jednotek. Přidejte se do tance, potlačte slzy a pocit, že vám shoří ústa, a dejte se do tance.
Nebo raději do hry, protože do malé krabičky nás papričky zvou v karetní hře Red Hot Silly Peppers, což je parafráze na název velmi populární kapely. Autorem hry je Martin N. Andersen, ilustrace zpracoval Jozef Bard Murcko a jako svoji původní hru ji vydává firma Dino.
Malá oranžová krabička nabízí mexický nádech a vyplazené jazyky. Uvnitř kupodivu nečekají žádné plameny, ale spousta karet. Je jich bez jedné rovná stovka. Tři jsou jiné a obsahují zadání. Právě ty je třeba vyložit do středu stolu. Všechny ostatní zbývá jen zamíchat a každému z hráčů dát jako majetek tucet z nich.
V každém kole si hráči nejdříve odpočítají akci a všichni současně otočí horní kartu svého balíčku, v nižším počtu účastníků otočí dokonce rovnou karty dvě. Poté všichni pokračují v otáčení, pěkně jeden po druhém. Při tom musí hráči sledovat velmi pečlivě všechny odhalené karty a snažit se na nich objevit jednu z předepsaných podmínek.
Jakmile taková situace nastane (šest různých papriček, dvojice nebo všech pět papriček stejného druhu), je důležité si toho všimnout. Ten, kdo jako první zareaguje a překryje odpovídající kartu zadání. Jako odměnu si může vybrat libovolnou hromádku, která je součástí řešení. Získané karty přidá dospod svého balíčku.
V případě, že se někdo přehlédne, musí naopak jednu ze svých karet odevzdat. Postupně tak dochází k dalšímu a dalšímu vykládání karet, odhalování kombinací a střádání karet. Nakonec se ale přesto najde jeden z hráčů, kterému dojde balíček a ten je vyřazen. Současně ale také spustí konec partie, protože je třeba najít toho z účastníků, který má karet naopak nejvíce. Ten se stává vítězem.
Red Hod Silly Peppers je karetní hrou postřehu a rychlosti. Otáčí se pěkně na tahy, takže mají všichni možnost se neustále soustředit a hledat to správné řešení, které jim přinese nové karty. Nejde tedy o žádné body a to, že vyhrajete kolo ještě neznamená, že za chvíli nevypadnete.
Na výběr jsou tři možnosti, po kterých se neustále všichni musí koukat. A to je docela dost, takže často prostě některé z řešení přehlédnete. Není to tedy tak docela sprint o rychlosti, ale spíš o pozornosti a přehledu. Musíte vědět, které situace mohou nastat a jaké podmínky jsou k dispozici. Navíc je jasné, která karta bude zakrytá, takže i s tím se dá počítat.
Může samozřejmě nastat situace, kdy splníte hned několik podmínek, a tedy i moment, kdy na kartách zcela správně je rukou více. V takovém případě mají splněné varianty své pevně dané pořadí, které odpovídá počtu karet. Nejcennější skalp tak je sada všech šesti různých papriček, teprve pak je pětice exemplářů jedné a na závěr jsou dva páry dvou rozdílných pálivců.
Na počtu hráčů závisí jen množství balíčků, ale protože v nižších účastech se zase odhaluje více karet, není to tak podstatné. Hra je tak dobrá ve všech doporučených možnostech a opravdu už od šesti let, i když zde děti proti rodičům neobstojí tak, jako u paměťových her.
Bohužel dynamická výherní podmínka znamená, že vůbec nevíte, kdy partie skončí. Hráčům stačí čas od času vyhrát kolo a tím se udržet ve hře, což může trvat docela dlouho. Někdy prostě těch uvedených deset minut nestačí a dvojnásobek určitě čas od času zažijete.
Red Hot Silly Peppers odlišuje nejen grafika a téma, ale není to jen taková ta klasická postřehovka. Ale pouhá rychlost nestačí, protože nejdříve musíte tu správnou chvíli rozpoznat. A právě v tom je Red Hot Silly Peppers fajn a zaslouží si pochvalu, i když může někdy trvat dlouho.
