Profesor Granstein se zasnil. Vzpomínal na dobu, kdy se poprvé vypravil ke Stromu. Poznával jeho větve, ochutnal jeho mízu a nechal vítr, aby si hrál s jeho vlasy, když ležel a koukal do jeho koruny. Jenže v tu chvíli se zdáli ozvaly hlasy, které se blížily. Nikdy ve svém životě se tak nebál, ale právě v té chvíli se celé jeho vnímání světa změnilo.
Ty hlasy patřily zvířecím párům, které si mezi sebou povídaly. Osm různých druhů spolu uzavřelo podivnou dohodu, že se budou navzájem chránit. A právě profesor Granstein se rozhodl, že na jejich bezpečí osobně dohlédne. Jako vědec dokázal vytvořit tajemný svět, ve kterém žijí v bezpečí. Zvířátka jsou v něm zmenšená a pohybují se, jen když se nekoukáte. Ten svět je z kartonu a štěrchá, když jej vezmete do rukou.
Tak právě taková a ne jiná je dětská desková hra Rodinky, kterou přináší na český trh společnost Press Pygmalion. Její původní tvůrci pochází z Polska a patří pod firmu Granna. Autorem ilustrací je Tomasz Terlecki, autory hry jsou pak Ewa Falkowska a Krzysztof Szafrański. Do češtiny přeložil celou hru Milan Bronclík.
Rodinky patří do řady IQ Granna, podobně jako třeba Duha (recenze) nebo Bim Bam (recenze). Kromě toho má hra také nálepku Hraj si sám, což znamená, že obsahuje i variantu pro hru samotného jednoho dítěte. Taková snaha se vždy cení, ale jak se podařila, se podíváme až dále v recenzi.
Začneme ale už tradičně tím, že se musíme prokousat několika archy se šestistrannými kartičkami. Těch je tu celkem 56 v osmi sadách po sedmi dílcích. Tahle šťastná sedmička vždy patří jednomu konkrétnímu zvířátku. Jeden z nich je středový, s kresleným obrázkem i jménem zvířátka. Každá strana takového dílku je očíslovaná od jedničky do šestky, což se vám bude hodit při samotném hraní.
Zbylých šest kartiček popisuje vývoj od malého sotva narozeného prcka až po dospělého tvora. A nezáleží na tom, jestli se jedná o štiku obecnou, babočku kopřivovou nebo prase divoké. Všichni jsou si tentokrát rovní, protože jejich hlavní a jedinou starostí je právě rodina.
K tomu všemu patří ještě jedna velká deska, která ukazuje okolí stromu, rybníček i jezevce s mláďaty spícího v noře. Tato deska je z velmi tvrdého kartonu a v pravém horním rohu na vás dohlíží profesor Granstein, který současně doporučuje celou hru a bude vám trochu pomáhat jako hlavní myslitel.
Ty úplně nejmenší děti mohou hru využít na začátku jako skládanku, jejímž prostřednictvím se se zvířátky seznámí. Tyhle skládačky se vždy dělí na sedm dílků a každý z nich má svoji správnou polohu určenou číslem.
Ovšem hlavním zážitkem, o který vám půjde ve chvíli, kdy krabici otevřete, je samozřejmě titulní hra. Na jejím začátku záleží na počtu hráčů. Právě podle něj si hráči mezi sebe rozdělí náhodně středové kartičky se jmény zvířat i čísly od jedné do šesti. Ve dvou i třech dostane každý ze soupeřů rovnou karty dvě, ve čtyřech už ale pouze jednu, ačkoliv by počet stačil i na dvě.
Všechny ostatní šestistranné dílky rozmístíte náhodně obrázkem dolů po stole. Hráči se nyní střídají v tazích a odkrývají vždy na střídačku dvě kartičky podle svojí volby. Snaží se přitom najít libovolné portréty svých svěřenců, jejichž jména mají položené před sebou.
Ponechat si ale mohou nejen odkrytý pár náležící stejnému zvířeti, ale klidně i jednu kartičku, která se jim hodí. Druhou musí vrátit zpět, pokud patří některému ze soupeřů. Pokud se hodí k jednomu ze zvířátek, která ve hře nejsou, měl by se hráč o sirotka postarat.
Body jsou však udělované jinak. Za prvé získáte bod za každý úspěch v podobě odhalené dvojice obrázků stejného zvířátka. A nezáleží teď na tom, jestli se jedná o vašeho svěřence nebo zvíře patřící do soupeřovy sbírky. Bod dostanete pokaždé a musíte si jej někam poznačit, protože kartičky často vracíte zpět nebo odkládáte do krabice, pokud se jedná o mláďata, jejichž rodiče nejsou ve hře.
Partie končí ve chvíli, kdy ve středu už nezbývají další dílky. V tu chvíli si všichni spočítají získané body, včetně bonusových za složení prvních tří vývojových cyklů. Pouze hráč s nejvyšším bodovým součtem může slavit a stát se zaslouženým vítězem partie.
Vlastně v pravidlech není napsané, kdy taková hra končí. Vzhledem k závěrečnému bodování by ale byl nesmysl, kdyby všichni hráči dostali šanci získat všechny svoje kartičky. Takové bodování by pak nedávalo smysl.
Bohužel český překlad pravidel je tentokrát hodně děravý a autor se spíš soustředil na zpracování zoologického komentáře, který je na dalších stránkách. Ten je moc pěkný a detailní, ale ani doktor Granstein vám tentokrát nepomůže v ujasnění, jak vlastně probíhá závěrečné bodování.
Rodinky jsou neobvyklou variací na pexeso, které vás nutí sbírat sady karet. Přitom si ale můžete nechávat i odkrytou jednu správnou kartu. Tady přichází do partie větší vliv náhody. Jenže takové odhalování vám nezíská příliš bodů, protože ty dostáváte pouze za dvojice. Jenže nemáte šanci kartičku nechat ležet a pokusit se ji příště zvednout ve dvojici. A to dále podporuje štěstí, které k vítězství potřebujete.
Nebýt pravidla s vybíráním jedné kartičky, mohl být vliv strategie ještě větší. Hráči by preferovali kartičky s nižšími čísly, za jejichž získání by dostali body. Proto by případně nalezená vyšší čísla odkládali na pozdější dobu.
Rodinky měly naději stát se hezkou dětskou hrou, která je takovým hodně netradičním pexesem. Velké chyby v pravidlech a nejasný průběh hry z ní však dělá jen náhodnou partii, která není příliš zábavná. Důvodem pro nákup tak zůstávají pěkné ilustrace a také informace o zvířátkách, ale to je bohužel dost málo.
+ pěkné ilustrace
+ deska s obrázky, která je zde navíc
+ popis jednotlivých zvířat v pravidlech
+ životní cyklus živočichů
+ můžete riskovat
- variace na pexeso není nic nového
- velké chyby v pravidlech
- velký vliv náhody
- musíte si značit body stranou
