Stavba je hotová. Tyčí se do oblak a kolem sebe vrhá stín. Skoro by se zdálo, že už by mohla přivítat první návštěvníky. Jenže opravdu krásný kostel, který dělá opravdu čest svému náboženství, dělá každá drobnost. A tak je na čase vytvořit krásné vitráže, které budou čekat na jakýkoliv náznak slunečního paprsku a vytvoří pak ty nejkrásnější obrazy.
Hra o vytváření takových vitráží vznikla v hlavách Daryla Andrewse a Adriana Adamescu. Dvojice svoji výslednou hru pojmenovala Sagrada na připomínku slavného chrámu v Barceloně. Výsledek jejich snažení, spojený s ilustracemi studia Peter Wocken Design nakonec vyšla pod záštitou firmy Floodgate Games. A protože zaznamenala ve světě úspěch, dostává se hra i na český trh její lokalizace v distribuci společnosti MindOK.
Sada pro zdobení vitráží se ukrývá v protáhlé, barvami zářící, krabici. Z jejího nitra vyloví pouze jednu společnou desku, která představuje počítadlo kol. Mnohem větší herní plány představují okenní rámy, jsou dvouvrstvé a mají uvnitř tenký prostor. Každý hráč tedy dostane jeden takový rám a do něj zastrčí kartu vzoru. Tu si může vybrat ze čtyř náhodně rozdaných variant – dvě oboustranné karty. Zvolený vzor současně rozhodne o tom, kolik hráč získá pod svoji kontrolu žetonů řemeslníků.
Pak už zbývá rozdat pouze karty. Na stůl tak rozmístí trojici karet nářadí a další tři karty společných úkolů. Každý z účastníků pak dostane další jednu kartu svého tajného úkolu. Kompletní sadu devadesáti kostek v pěti barvách pak je nasypáno do plátěného pytlíku a ten dostane začínající hráč.
Začínající hráč vylosuje náhodou sadu kostek z pytlíku. Vybere jich dvakrát tolik než je hráčů plus jednu navíc a celou hromádkou hodí. Výsledkem jsou tedy kostky různých barev a hodnot. A z těch si pak budou moci hráči vybírat, jak se budou střídat v tazích.
Každou získanou kostku lze položit na kartu vzoru. Stavba musí vždy začít na okraji, ale všechny následující části sklíčka (kostky) na sebe musí navazovat a dotýkat se alespoň rohy. Při tom spolu ale nesmí vůbec sousedit stejné barvy nebo čísla! Především ale na vzoru barvy a číslice předepisují, jaké kostky zde mohou hráči vůbec položit. Hráči se tak prostřídají od začínajícího účastníka dál, a pak zase zpět. Druhou část kola totiž začíná ten hráč, který to první zakončí.
Nikdo ale nenutí hráče kostky brát. Místo toho mohou využít jednu ze schopností nabízených karet nářadí. Za takovou možnost je ale třeba zaplatit jedním z žetonů řemeslníků, které hráč dostal podle puntíků na zvoleném vzoru. Čím více řemeslníků, tím obtížnější vzor má podmínky.
Místo obou dostupných akcí může hráč úplně svůj tah přeskočit. Jakmile měli všichni hráči dvě šance k akci, končí kolo a partie pokračuje. Začínajícím hráčem se stává další po směru hodinových ručiček a ten může hodit nově vylosovanou sadou kostek. Jedno kolo za druhým hráči evidují na ukazateli kol až do momentu, kdy odehrají úspěšně i to desáté.
Nastává čas sečíst body. K tomu hráči mohou využít druhou stranu počítadla kol. Tady přijde na řadu analýza společných tří karet úkolů, které hráčům předepisují různé sestavy či kombinace kostek. Každé z těchto zadání je možné splnit i vícekrát jinými kostkami. Poté hráči přičtou body také za kostky barvy, kterou jim zadala jejich tajná karta. Drobný bonus může hráč získat za nevyužitý žeton řemeslníka. Naopak ale ztratí za každé políčko, které na jeho vzoru zůstává volné. A protože jich je celkem dvacet (pět sloupců a čtyři řady), jakýkoliv vynechaný tah znamená ztrátu jednoho bodu. Ten, kdo má bodů nejvíce, se stává vítězem.
Sagrada je vynikající kostkovou hrou. Chtělo by se nám tam vloudit i charakteristické slovíčko „taktickou“, ale to je pravda pouze z části. O šancích hráčů totiž rozhodují kostky, jejichž barevné rozložení a hodnoty mají reálnou šanci všechno pokazit nebo naopak posunout hráče do čela.
Jenže to ani moc nevadí, protože hra má jasně daná jednoduchá pravidla. Jedná se o draftovací mechanismus, kdy si hráči ze společné zásoby rozebírají kostky. Vždycky mají z čeho vybírat, protože kostek je o jednu více, než bude potřeba. Ale přesto se často může stát, že vám ostatní kýženou hodnotu nebo barvu vyfouknou a vy se musíte přizpůsobit.
Hra nabízí dostatek rozhodování a voleb, ale při tom zůstává velmi dobře stravitelná pro všechny začátečníky. To z ní dělá výtečného adepta na vstupní hru pro zájemce o deskové hry. Pokud navíc takový hráč má rád kostky, pak se jedná o jasnou volbu. Kostky tady totiž vládnou všemu, ale při tom nemají nadbytečnou kontrolu nad hráči.
Zážitek při tom velmi dobře variuje napříč partiemi, protože hráči mají na výběr řadu vzorů, dostanou jiné úkoly a ještě k tomu jsou v nabídce jiné předměty. A to vůbec nepočítáme, že z pytlíku jsou pokaždé vylosované jiné kostky, které budou po hození mít odlišné hodnoty. Z toho plyne naprostá jistota, že u téhle hry nikdy nebudete mít stejnou partii.
Hra je opravdu čistě abstraktní a soupeři by z jejího průběhu mohli mít pocit, jako že se snaží poskládat nějaké barevné puzzle. Při umisťování kostek ale musí nejen mít na paměti omezení jednotlivých políček, ale především společná bodová zadání z karet. Pouze tak mohou získat pořádnou dávku bodů.
Sagrada nabízí od začátku jasně stanovené cíle, díky kterým mají všichni hráči jasno. Při tom ale každý má svůj plán a svoje karty vzorů, které jsou jedinečné. Díky tomu je hra pro každého opravdu zajímavá, ale při tom vyžaduje určitou úroveň plánování.
Je ale při tom jasné, že hráči si budou každý bojovat na svém písečku. Sice jeden druhému berou kostky z nabídky, ale to je také jediný prvek, který nabídne opravdové soupeření. Nakonec se hráči potkají až na závěrečné bodovací desce. To znamená, že není počet hráčů v partii až tak důležitý a nemá vliv na celkový zážitek kromě větší konkurence na konci. Jediným dopadem je nižší počet kostek k výběru na začátku kola. Při tom partie jsou solidně rychlé a bude vám stačit pětačtyřicet minut.
Sagrada má rozhodně svoje místo na českém trhu právě vedle Azulu. Obě hry jsou si vizuálně podobné svojí barvitostí, mají stejného distributora, ale Azul je náročnější. To Sagrada zase umí zaujmout i méně náročné publikum a není tolik o přemýšlení. Každý hra si tedy určitě najde svoje publikum a obě jsou velmi kvalitní. Protože se ale dnes bavíme o Sagradě, tak je třeba zdůraznit, že nás baví jako kostkovka opravdu hodně.
Více o hře.
+ dostatek voleb v tahu
+ tajné i veřejné úkoly
+ herní doba
+ podařené zpracování
+ znovuhratelnost
- náhoda
