Všichni se zbláznili. Prý jsou naše ulice moc úzké, silnice moc prudké a tramvaje moc nebezpečné. Všechno, co naše město představovalo, všechno, co nás zdobilo, je najednou problém. Prý je čas celé město přestavět a modernizovat. Bláznovství. Toho se účastnit nebudu!
A tak přechází tato možnost na hráče v novince, která dostala jednoduché jméno po městě, které se bude všem pod rukama měnit – San Francisco. Tu vytvořil designér Reiner Knizia a jeho práci zaštítila společnost REBEL. Ilustrace pak dostal na starost Roman Kucharski. No a z Polska dorazila hra do Čech, a to v kompletní lokalizaci zásluhou firmy ADC Blackfire.
Na víku větší krabice na hráče čeká panorama, které by se brzy mělo stát minulostí a mělo by ustoupit novým budovám podle představ účastníků. Celou hrou je ve středu stolu doprovodí dvě desky. První je bodovací a hráči ji zaplní bonusovým žetony. Místo uprostřed s ní bude sdílet také deska projektů se zářezy, kterou zaplní žetony základů a poblíž připraví balíček karet projektů. Jednotliví hráči dostanou každý svoji desku města. Všechny ostatní komponenty, tedy figurky tramvají, kartonové modely mrakodrapů a žetony smluv, zůstanou ležet poblíž.
Hráči se na tahu střídají a mají pokaždé na výběr ze dvou možností. Na začátku partie je bude zajímat pouze jedna, a to zahájení projektu. Vezmou horní kartu z balíčku projektů, a přiloží ji do jednoho ze tří sloupců pod deskou projektů. Postupně tak přibývají další karty v nabídce a některé z nich dostanou jako svoji výbavu také žeton základů.
Teprve když jsou nějaké karty v sloupečcích nabídky, mohou si je hráči začít vybírat a jako druhou variantu akce v tahu přikládat do svého města. To má rozměry pěti řad (čtvrtí) a pěti sloupců, takže dohromady pětadvacet pozic. Mají různé barvy a při stavbě nově získané karty tuto barvu musí hráči ctít, a navíc lze stavět čtvrť pouze zleva. Nelze tedy položit kartu projektu do jiné řady než té s odpovídající barvou. Výjimkou jsou žolíci v černé.
Na kartách se mohou objevit také tramvaje, ze kterých hráči vytváří ikonické spojení cestujících v San Franciscu. Na mapě každého města mají své místo také náměstí, které mohou hráčům přinést body. Pokud je projekt spárovaný s deskou základů, lze po jeho postavení na tomto pozemku vztyčit také kartonový mrakodrap.
Každá z karet má potenciál přinést svému novému majiteli body, pokud ji dobře využije a postaví ji do svého města. Jakmile někdo zaplní svoji desku nebo je využitý i poslední základ, nastává konec partie. Všichni účastníci posčítají své získané skóre za karty, stavby či dokončené čtvrti.
San Francisco je hrou, ve které před vámi vzniká město z karet. Právě tyto projekty nabízí spoustu možností, jak pak pozemky propojit do funkčního mixu, aby přinesly co nejvíce bodů. Pravidla jsou jasně stanovená a hráči mají díky tomu docela otevřenou pozici se spoustou šancí a možností, jak k tomu přistoupit.
Při tom mají na výběr jen ze dvou akcí, což může znít až příliš jednoduše. Pravidla jsou opravdu intuitivní a jde pouze o udržení přehledu, za co vše lze získat body. Právě tyto znalosti musí hráči zkombinovat a umět pracovat s aktuální nabídkou karet pozemků. Pozice většiny karet tedy je určena už ve chvíli, kdy si ji hráč bere a nemá nad nimi kontrolu. Barva o všem rozhodne za vás, stejně jako zaplnění dané řady (čtvrti).
Hře sluší především větší počet účastníků. Ve dvou je problém s vyhodnocováním převah a také s dobíráním karet, kdy druhému hráči jednoduše nahrajete, a tak se všechno opakuje. Ve třech a více hráčích už má vše mnohem lepší dynamiku a určitě o sobě všichni účastníci moc dobře vědí, jak neustále řeší nabídku, a to, aby měli převahu ve svých oblíbených čtvrtích.
Naopak dobrou a kvalitní zbraní celé partie je čas. S tím se autor dobře zkamarádil, a klade důraz jak na rychlost samotných tahů, tak na příchod konce hry. Ta se bez problémů vejde do jedné hodiny a s trochou snažení se vám podaří stáhnout i dalších patnáct minut. Při tom ale všichni mají k dispozici hromadu tahů, aby si celý průběhu užili.
S tím ale souvisí také moment, který vám může zkazit zážitek – nečekaný konec partie. O tom rozhodují totiž karty se základy a jejich pozice v balíčku. Jakmile je i poslední vyložena a někdo ji zařadí do svého města, je partie u konce, i pokud to je před zaplněním měst.
Celá hra na nás působí trochu jako snaha zopakovat úspěch Domů snů od stejného vydavatelství. Tentokrát je ale v hlavní roli město, tramvaje a mrakodrapy. Skládání karet a jejich spojení tu má opět zásadní roli. Nejlákavější jsou samozřejmě tramvaje, jejichž trať budou chtít stavět všichni. Je ale třeba mít na paměti, že jsou i jiné cesty k vítězství a čím více hráčů se vydá jednou, tím více si navzájem mohou uškodit.
Ačkoliv všemu vévodí také podařené prostorové zpracování, včetně hezkých kartonových mrakodrapů, jsou tu drobné nedostatky. Tím hlavním je ne úplně dobře organizovaná příručka pravidel. Ale i samotná grafika desek a plánu mohla být taková méně sterilní, živější a zábavnější. Takhle to působí jako byste opravdu přišli do kanceláře architekta a tam začali pohybovat jeho lístečky s poznámkami.
San Francisco je hra o řešení karetní skládačky. Najdete v ní nějaké díry a místa, kde všechno nedoléhá úplně dokonale. Pokud ale rádi budujete město a hledáte nějakou novou zábavu, pak byste si San Francisco mohli i přes jeho drobné problémy užít.
+ možnosti stavby města
+ herní doba
+ variabilita bodování
+ souboj o převahu
+ prostorové zpracování
= ve dvou slabé
= náhlý konec partie zkazí plány
Pokusili jsme se San Francisco zahrat, ale dle navodu jsme se proste nedostali ani do druhe faze hry. Upozornuji, ze „navod“ prisedici ing. mgr. ss. a jedna gymnazistka proste nedali. Po chvili googleni jsem ziskal alespon hrubou predstavu o prubehu hry, ale po opetovnem precteni „navodu“ jsem to vzdal. Pekny priklad toho, jak (mozna) dobrou hru zabije nesrozumitelny preklad pravidel. Jinak vyraz „nesrozumitelny“ je ohlazena forma vyrazu typu „zkur…“ „vymr…“ „zpí…“ a „doje…“