Konečně vedu svoji vlastní armádu. Trvalo mnoho týdnů, než se mi podařilo přesvědčit klany, že právě teď je čas zaútočit. Nikdo nechce čekat další roky, co si dětský taikó zrovna umane. Není to žádný vladař a ve svých sedmi letech nemůže dělat velká rozhodnutí. Je čas, aby nastoupili na trůn muži. Pozvedněme zbraně v boji za budoucnost Japonska!
Možná i vy byste toužili se stát v roce 1600 novým taikó ve velké sedmitýdenní bitvě. Všechno se schyluje k závěrečnému boji a není času nazbyt. Takže se podívejme, co vlastně hra Sekigahara: The Unification of Japan vypráví za příběh. Jejím autorem je Matt Calkins a hra vyšla pod záštitou společnosti GMT Games v roce 2011. Teprve v září 2013 se dočkala dotisku poté, co byla nedlouho po vydání vyprodaná.
Na víku těžké krabice najdete titulní město a také jednoho z generálů. Ale masivní box naznačuje, že byl stvořen, aby udržel uvnitř opravdu bojechtivou armádu. A je to tak. Z bezpečnostních důvodů jsou vojska ukrytá nejen pod víkem, ale i pod rozsáhlou složenou herní mapou. Města a vesnice spojené cestami budou vaším bojištěm, zatímco na levé straně leží dvě stupnice – počítadlo kol a dopadu.
Na mapě najdete bílé a červené tečky. Obyčejná města mají jednoduchou bílou barvu, zatímco červená představuje města, která poskytují zdroje pro vaši bitvu. Na plánu jsou také naznačené stavby, které představují hrad v daném městě. Ten dělá z lokace důležitější a cennější cíl, pokud dojde na počítání vítězných bodů. Každý z hráčů pak má v rohu svůj náborový prostor, kam mu budou přicházet nové síly v každém kole.
Teprve pod mapou části Japonska, na které najdete i slavné Tokaido (recenze), se ukrývají další válečné zbraně. Dvacítka malých kostiček, dva kulaté žetony a dva pytlíky jsou ve stínu oproti dvěma nejdůležitějším hromádkám. První část jsou dva balíčky karet – pro každou znepřátelenou stranu jeden. Karty tentokrát neobsahují obrázky a text, jak jsme zvyklí u her GMT, ale místo toho každá ukazují bojové, rekrutovací a aukční schopnosti každé z nich.
Tím nejdůležitějším ze všech ale zůstávají samotné armády představované velkými dřevěnými kostičkami žluté (Ishida Mitsunari) a černé (Tokugawa Ieyasu) barvy. Tyto mohutné kostičky jsou doprovázené archem polepek a je pouze na vašich šikovných rukou, abyste si z bezejmenných žetonů vyrobili jednotlivé členy vaší armády. Je pak nad slunce jasné, že se všichni budou muset do začátku směstnat v pytlíku, který vám patří.
Na začátku partie si každý z protivníků zvolí stranu konfliktu, za kterou by chtěl hrát. Od této strany si vezme pytlík a ten naplní až po okraj dřevěnými polepenými kostičkami. Nejdříve ale musí vytřídit startovní kostičky, které mají značku v pravém dolním rohu, protože ty budou začínat hru rovnou na plánu. Každý takový blok představuje sílu jednoho daimya rovnající se pěti tisícům vojáků, představte si tedy tu obrovskou bitvu, když hra obsahuje 48 těchto kostiček pro každou stranu! Sílu každého dílku na stupnici jedna až čtyři udává hodnota, kterou na každé samolepce najdete. Výjimkou jsou pak vůdci, kteří mají svoji vlastní kostičku.
Počítadlo týdnů, které bitva trvala, položíte na jedničku. Protože víme, že ve skutečnosti nepřesáhla sedm týdnů, je jasné, že ani tady nemůžeme tento historický fakt překročit. Sedmé kolo bude tedy případně vaším posledním. Teď mohou hráči svoje startovní vojska umístit na herní plán, na kterém je najdete natištěné. Díky tomu je příprava vždy stejná a opravdu rychlá.
Poté ale pomůže o počátečním uspořádání rozhodnout náhoda. Některá místa na mapě u sebe mají natištěná čísla se symbolem plusu. Takové pozice vyžadují, abyste do nich položili jeden až tři náhodné bloky vojáků, kteří zde budou čekat na vaše příkazy. Každý z hráčů si vezme svůj balíček karet, promíchá jej a dobere si prvních pět karet do ruky. Pak připraví první posily vylosováním náhodné čtveřice dílků, které umístí do rohu herního plánu do svého boxu pro rekruty.
Už z příběhu na pozadí víme, že celá hra bude trvat maximálně sedm týdnů, které představují jednotlivá kola. Za každý z nich stihnete získat nové jednotky, změnit pořadí hráčů a především odehrát dvě svoje regulérní pohybové a bojové akce. Ale vezměme to pěkně od začátku, kdy hráči zahodí polovinu svých karet z ruky a místo nich si vezmou nových pět karet z balíčku. Poté získají oba protivníci náhodně vylosované posily, které jsou jasně naznačené nad časovou osou hry (nejdříve dva a později jeden nový dílek). Protivníci mohou získat také jednu kartu nebo blok navíc, pokud kontrolují nejvíce hradů / náborových míst.
A protože začínající hráč bude mít podstatnou výhodu v akční fázi tahu, je třeba se nejdříve o tuto roli poprat. Pro vedoucí pozici musíte obětovat jednu kartu ze své ruky. Rozhoduje její hodnota v pravém dolním rohu. Vítěz se ale nestane automaticky začínajícím hráčem – místo toho má poslední slovo o pořadí, které v tomto kole bude. Někdy pro taktiku může být lepší, když bude začínat soupeř.
Nyní se konečně mohou hráči pustit do víry bitvy. První hráč se nejdříve pohne a zaútočí a teprve pak bude mít šanci druhý hráč reagovat. To se ve stejném pořadí zopakuje podruhé, jako B fáze tahu označená na stupnici žetonem o řádek pod nejvýraznějším časovým počítadlem.
Nejdříve musíte zahrát z ruky libovolný počet karet, kterými si koupíte pohyb. Čím víc karet zahrajete, tím lépe se budou moci vaše jednotky přeskupovat. Na výběr jsou rovnou čtyři úrovně – volba zcela bez pohybu a bez zahrání jediné karty vám umožní vyměnit karty v ruce. Místo této výměny můžete zvolit minimální pohyb, který stále nic nestojí a jedna armáda se může posunout podle svojí rychlosti. Jedna karta umožňuje pohyb třem jednotkám, ale teprve dvě karty vám zpřístupní neomezený pohyb se všemi.
Součástí některých z těchto voleb je také nástup (mustering), který povolá jednotky ze zálohy, tedy v našem případě z boxu posil. Postavit je můžete na libovolné spřátelené rekrutovací místo na herním plánu. V tuto chvíli považujeme za důležité zdůraznit, že v průběhu celé partie soupeř nezná přesné rozložení vašich jednotek, ale pouze orientační sílu (= počet bloků).
Všechna vaše vojska mají základní rychlost jedné lokace. To znamená, že se zvládnou přesunout z jednoho puntíku po silnici na ten sousední. Mohou ale při tom využít některých bonusů za silnici, přítomného vůdce nebo pochod. Naopak ve hře je zohledněn fakt, že čím větší armáda je, tím hůře se přesunuje. Proto dostanete penalizaci za každých dvacet tisíc vojáků, kteří se přesouvají společně a to až do maximálních -4 za více než 17 kostiček na sobě. Pohyb nemusí být pro všechny síly stejný a po cestě je možné vojsko rozdělovat, jak se pohybuje.
Hromadné přesuny jsou v této hře důležitou taktikou a mohou vyústit v pohlcení některých malých nepřátelských jednotek. K tomu potřebujete mít alespoň čtyřnásobnou sílu, než má protivník. V takové situaci se vše odehrálo bez boje, protože proti takové síle žádný odpor nemá smysl. Protivníkovy jednotky jsou zničeny a vy neutrpíte žádné škody. Výjimkou z tohoto pravidla jsou hrady, jejichž obyvatele takto zničit nemůžete. Jedinou zásadní výjimkou, na kterou musíte při pohybu dbát, je limit silnice. Po žádné spojovačce nesmí v jednom kole projít více než jedno vojsko. Je to logické omezení vycházející z praktických skutečností, protože je prakticky nemožné, aby se takové dvě velká vojska mohla pohybovat současně jedním prostorem.
Ve chvíli, kdy narazíte na silnějšího protivníka, musíte ukončit pohyb a jednotky budou čekat na zahájení boje. Nejdříve dokončíte přesun s ostatními jednotkami na plánu a teprve pak začnete vysílat válečníky do boje. K tomu jsou zcela nezbytné karty, jejichž symbol (mon) se musí shodovat s tím na žetonu vojska zapojeného do bitvy.
Hráči se střídají ve vykládání takových karet. Nejdříve odhalí její obrázek protivníkovi a z armády vyloží stranou odpovídající blok, který se zúčastní samotné konfrontace. Každá karta má na sobě jeden až čtyři symboly, které určují sílu jejího úderu na protivníka. Za sloučení sil od jednoho daimya (více karet se stejným symbolem) dostane generál bonus. V průběhu jejich hraní může protivník zpochybnit loajalitu právě zahrané části vojska. Jediný způsob, jak si udržet kontrolu nad morálkou je ukázat vyzyvateli další kartu stejného daimya. Součet dopadu ze všech zahraných karet určuje vítěze. Remíza ve chvíli, kdy se oba hráči rozhodnou, že už nechtějí hrát další karty, pak nahrává obránci.
Ztráty utrpí obě strany. Po jedné jednotce (bloku) za každých sedm bodů dopadu, které proti nim byli v daném boji zahrané. Navíc se poražená strana musí vzdát ještě jednoho dalšího kamene s 5000 bojovníky a utéct na některé ze sousedních polí. Po odehrání boje oba hráči doplní svoji ruku s kartami o stejný počet, který zahráli. Jsou tak připravení i na několik bitev za kolo.
Partie končí uplynutím časového limitu sedmi týdnů. V takovém případě se stává vítězem ten hráč, který nasbírá více bodů za kontrolované hrady a zásobovací lokality. Ovšem často může dojít také k zabití nebo zajetí generálů Ishidy Mitsunariho nebo Toyotomi Hideyoriho.
Sekigahara je nejlepší válečnou hrou, kterou jsme zatím měli možnost vyzkoušet. Než začnete protestovat, upozorňujeme, že se nám pokročilé válečné hry od GMT zatím vyhýbaly. Máme pro vás ale dobrou zprávu, protože do naší redakce přibyli specialisté na tento žánr a můžete se tak těšit na odborné recenze na tyto hry.
Ovšem atmosféra, kterou nám nabízí Sekigahara spolu s taktickými možnostmi je naprosto úžasná. Autor hry promyslel všechno do nejmenšího detailu a partie je velice věrná svojí historické předloze. Hráči mají vývoj zcela pod svojí kontrolou a mohou svoje úmysly splnit, jen k tomu potřebují správné karty v ruce.
Velice důležitý v průběhu hry je element skrytých jednotek. Hráči sice znají hrubou sílu protivníka, ale jejich bonusové body za spřátelené jednotky zůstávají záhadou. Navíc veškerou taktiku a správné přesuny musíte přizpůsobovat stavu karet v ruce. Musíte vědět, kdy zahrát danou kartu pro pohyb a kdy si ji ponechat jako důležitý prvek bojové síly.
Současně díky tomu můžete protivníka velice dobře mást. Jednu velkou sílu posunete po očividné trase, ale přitom si malými krůčky připravíte útok a obsazení hradů v jiném. Ostatně kontrola území zde má velice důležitou roli, protože vám poskytuje lepší možnost podpory jednotek v boji. Navíc obléhání hradů má ve hře zvláštní pravidla a je velice výhodné nějaké pevnosti získat.
Celá hra se točí kolem loajality vojska. Bitvy nevyhrajete jen silou, ale můžete protivníka zaskočit a ve správnou chvíli odhalíte zrádce v jeho řadách. Pokud není takový darebák obklopený věrnými jednotkami ze stejného místa, opravdu o vojáky v bitvě přijdete a do pořádku to můžete dát až po skončení boje. Hráči tak mají možnost porazit i silnější vojska.
Partie je pro dvě znesvářené strany, takže více hráčů se jí ani nemůže zúčastnit. Celý souboj trvá více než dvě velice napínavé hodiny, které utečou překvapivě rychle. Často se protáhne bitva o vítězství až na sto osmdesát minut, zvlášť pokud hrajete všech sedm týdnů.
Jediný nedostatek tak je, že součet všech proměnných odlišujících od sebe jednotlivé partie není tak silný, aby převážil opakování situací v následujících hrách. Po desáté partii začnete ve hře objevovat některé opakující se prvky. Mapa je jasně rozdělená a každá partie je přípravou k závěrečnému setkání všech sil někde kolem Sekigahary. V tomto se designérovi povedla naprosto dokonale zachytit historická věrnost, jenže bohužel znovuhratelnost tím trochu utrpěla, ale nemá to tak zásadní vliv na hratelnost, jak by mohlo vypadat. Sekigahara zůstává i přes opakování situací zábavná. Stále máte jasný cíl zvítězit co nejlépe, drtivě a především porazit toho soupeře z východu/západu.
Velkou výhodou Sekigahary je její jednoduchost, díky které ji naučíte bez problémů i méně zkušeného hráče, který s žádnou válečnou hrou ještě nemá zkušenost. Nejsou zde žádná složitá pravidla a všechno probíhá jednoduše přípravou a posunem vojsk. Využití karet je intuitivní a všechno je dostatečně přehledné.
Zpracování celé hry je naprosto precizní a jedná se o jednu z nejlépe vypadajících válečných her na trhu, pokud to můžeme alespoň trochu posoudit. Na začátku musíte věnovat patřičnou péči polepení kostek s jednotkami za využití samolepek, ale odměnou vám bude hra, která na stole v rozehrané partii vypadá naprosto výtečně.
Sekigahara je výjimečná válečná hra, která se velmi odlišuje od ostatních. Nejde o ní v první řadě o přímý konflikt, ale spíše o zajištění pozic. Jak čas plyne, všechno směřuje k závěrečné nevyhnutelné bitvě, která rozhodne o budoucnosti Japonska. Dávejte dobrý pozor, abyste byli připraveni!
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Matt Calkins |
| Ilustrace | Rodger B. MacGowan, Mark Mahaffey |
| Vydavatel | GMT Games, Devir, GaGa Games, Korea Boardgames |
| Rok vydání | 2011 |
| Počet hráčů | 2 - 2 |
| Herní doba | 180 |
| Minimální věk | 14 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (35 voters) |
| Kategorie | Civil War, Pike and Shot, Wargame |
| Mechanismy | Action Points, Card Play Conflict Resolution, Force Commitment, Hand Management, Point to Point Movement, Secret Unit Deployment, Turn Order: Auction, Variable Set-up |
| Rodina | Components: Block Wargames, Components: Map (Continental / National scale), Components: Multi-Use Cards, Country: Japan, Digital Implementations: Yucata, History: Sengoku Period, Players: Two-Player Only Games, Players: Wargames with Rules Supporting Only Two Players, Series: Sekigahara mechanism |
| Alternativní názvy | Sekigahara: La Unificación de Japón, Сэкигахара, 세키가하라 |
Více o hře.
+ krásné zpracování
+ vyvážená partie
+ výborné herní mechanismy
+ tajná identita
+ hraní karet
+ ztráty z bitvy jsou na obou stranách
+ nasazování nových jednotek
+ atmosféra
- vysoká cena
- partie jsou si dost podobné
