Někdy musí spojit své síly i rivalové, jen aby porazili společného nepřítele. Jejich záměry se na malou chvíli stanou shodnými, ale v každém z nich pomalu klíčí semínko zrady, nebo plánu, jak svého odvěkého soka předčít a ze společného boje odejít jako vítěz. A ten může být vždy jen jeden.
Možná podobně budete smýšlet i u hry Marcina Welnickiho, která nese jméno Slavika: Equinox. V ní každý z hráčů hraje za jeden ze slovanských klanů ve světě plném monster. Úkolem hráčů je díky bojům proti nestvůrám získat co nejcennější poklady a slávu, jenže někdy je potřeba aby své síly spojilo více, jinak znesvářených, klanů. A tak nezbývá hráčům nic jiného, než s ostatními spolupracovat a po společném vítězství v lítém boji proti příšerám ostatní přechytračit a většinu slávy a bohatství získat v prospěch svého klanu.
Do rukou se nám tedy dostává karetní hra s prvkem semi-kooperace. A to zásluhou společnosti REBEL.pl, která nám kopii určenou ke zrecenzováni poskytla.
Slavika Equinox je jak samostatně hratelnou hrou, tak i rozšířením ke starší Slavice (recenze). Popravdě pro mě je to spíše vylepšená verze kterou lze smíchat dohromady s původní hrou, ale o tom později. Teď se pojďme podívat na to, jak se hra hraje.
Jak již bylo řečeno, hráči budou bojovat proti příšerám, aby získali co nejvíce pokladů a slávy. Všechny boje se odehrávají na kartách krajin. Na nich je uvedeno kolik se k nim vejde monster a hrdinů a také jakou odměnu v podobě bodů a pokladů získají zúčastnění hráči, v případě že přítomné příšery porazili. Krom toho má každá krajina i svůj specifický efekt, který může být jak trvalý, tak jednorázový.
Každý hráč začíná s šesticí hrdinů s hodnotami síly od jedné do šesti. První čtyři hrdinové, mají krom své síly také nějaký specifický efekt, který může zvrátit boje o bodový zisk. Všichni hráči mají identickou sadu hrdinů, lišící se pouze ilustracemi, jménem a barvou hráče. Krom nich hráči mají na ruce i pětici karet nestvůr.
Samotný tah hráče je primitivní. Nejprve musí poslat do jednoho z krajů jednoho svého hrdinu. Pokud tak učinit nemůže, kvůli tomu, že u každého kraje je naplněn limit počtu hrdinů, kteří tam mohou být, tak hráč tuto fázi svého tahu musí vynechat. Posléze hráč musí zahrát dalšího hrdinu, ale do jiného regionu, než kam dával prvního, pokud to nejde, musí umístit nestvůru opět někam jinam, než kam již dával svého hrdinu v tomto tahu. No a nakonec hráč musí umístit nestvůru. Opět platí, že to musí být jiný region, než v předchozích dvou fázích. A to je vlastně celé.
Takto hráči své tahy opakují, dokud není naplněn limit nestvůr v nějakém kraji. V takovém případě okamžitě nastává vyhodnocení boje o tento region. To funguje tak, že se sečtou hodnoty síly všech nestvůr a porovnají se s hodnoty síly všech zúčastněných hrdinů. Pokud zde nastala shoda, nebo hrdinové mají vyšší součet, tak hráči získávají odměny: Hráč s nejvyšším součtem síly získává nejvyšší napsaný bodový přísun a poté se vyhodnotí i druhé a případně třetí místo. Nakonec si hráči rozdělí poklady z daného regionu, kdy s výběrem opět začíná ten s největším součtem.
Ať už došlo k porážce hrdinů, nebo hráči zvítězili, hrdinové se navrací jejich majitelům na ruku a karta regionu se nahradí novou, která na základě počtu symbolů slunce posune o daný počet polí ukazatel času, který odměřuje konec hry.
Tak to je čistý základ, ale hlavní kouzlo hry a vlastně i její celá hratelnost spočívá v efektech hrdinů a monster. Jde totiž o to, že každý slabší hrdina má nějakou silnou vlastnost, která se výrazně podepíše pod úspěchem či neúspěchem hráčova počínání. A tito hrdinové u jednotlivých regionů zůstávají až do té doby, dokud se nevyhodnotí, takže hráč je neustále vystavován rozhodnutí, kam a kdy zahrát danou kartu. Efekt je totiž povětšinou vhodný do vícero dostupných regionů, a tak hráč musí odhadovat záměry protihráčů a snažit se maximalizovat užitek daného hrdiny poněvadž o něj na nějakou dobu přijde.
Například zde máme jednu schopnost, která umožňuje po vyhodnocení souboje snížit sílu jedné sousední karty na nulu. Ovšem je zde také karta, jejíž vlastník, poté co jí přiložil ke krajině, může zpřeházet pořadí karet hrdinů u daného regionu, takže se klidně může stát, že na vlastnost prvního hrdiny utrpí sám její zahrávající.
U hry je tedy nutné uvažovat nejen nad co nejefektivnějším využitím svých hrdinů, ale také nad tím, co bude dělat pravděpodobně soupeř. Dedukovat lze vcelku snadno, díky tomu, že hráči vidí, kteří hrdinové již byly zahraní a kteří jsou ještě na rukách jejich soupeřů. Zkušenější hráči mohou počítat i karty příšer, které přišli do hry, takže prostoru pro taktizování je zde vcelku dost.
Hra vám ho však někdy naprosto odepře, tím, že vás omezuje, kam smíte a kam nesmíte dávat karty. Díky tomu se dost často stává, že vlastně ani nemáte na výběr a nějakého hrdinu musíte zahrát k danému regionu. V takovýchto chvílích jste pouhou loutkou hry, sice povětšinou jen na jeden tah, ale i tak, to někomu může vadit. Navíc k tomu připočtěte i opačný faktor, kdy máte téměř všechny možnosti k dispozici a žádné informace na stole neleží, tehdy jsou vaše tahy zase jen náhodné.
Na druhou stranu výše zmíněná omezení napomáhají plynulosti hry, kdy hráči tolik nad svými tahy přemýšlet nemohou, takže hra vcelku odsýpá, ale nutno podotknout, že po čase je lehce repetetivní a to hlavně ve větším počtu hráčů. Ve valné většině ale nuda skončí díky napínavému závěru, kdy můžete odhadovat příchod konce hry ale nikdy si s ním nemůžete být jisti. To napomáhá vytvářet vypjaté momenty a rozhodování hráčů jestli zahrát daného hrdinu nyní a k tomuto regionu nebo počkat na lepší moment, je ještě těžší. A když se vám podaří chytře umístit nějakou kartu, tak že ostatní soupeři na to nemohou odpovědět, nezřídka kdy se na vaší tváři objeví úsměv.
Konec hry nastává, když se žeton na desce času dostane do jeho cílového bodu. Poté se už jen přičtou body za utvořené sady z pokladů a ten hráč, který má nejvíce bodů slávy, pochopitelně vítězí.
Slavika: Equinox je převahovou hrou, ve které jde o to najít tu správnou rovnováhu mezi spoluprací a škozením vašim protihráčům. Oproti původní Slavice nabízí hlavně vyváženější hru, díky změnám v odměnách za vítězství v regionu, ale také pokladů, které se nyní skládají do sad, což dává hráčům nějaké informace potřebné k odhadu záměrů protihráčů, které citelně v původní hře chyběli. Krom toho hra také nabízí nové a trochu zjednodušené efekty karet hrdinů, nová monstra a regiony.
Zřejmě hlavní změnou k lepšímu je však odměřování času do konce hry a podmínka k ukončení hry. Díky desce času do hry vstoupil i nový element se střídáním dne a noci, který je vcelku zajímavý a může partie vcelku zvrátit. Třešničkou na vyváženějším a lepším dortu je nová sada hrdinů. Křesťané se hrají dost odlišně od ostatních klanů a popravdě je spíše těžké se naučit hrát proti nim, než s nimi. V každém případě jedná se o příjemný bonus, který dodává variabilitě hry a pokud vám budou připadat nevyvážení, nebo k nim budete mít jakékoliv výtky, tak není nic snažšího, než s nimi nehrát.
Obě dvě hry lze kombinovat různými způsoby, takže pokud vlastníte původní Slaviku, tak nemusíte být smutní, že vám bude jenom ležet na polici, jako tomu je například u Minutových říší, které byly nahrazeny lepší verzí Legendy.
Co se však oproti původní hře nezměnilo je její hratelnost a s tím související i některé již zmíněné neduhy, jako je repetetivnost hraní a občasná omezenost tahů. V každém případě se ale jinak Equinox posunula v mnohém k lepšímu a dá se o ní s klidem prohlásit, že je to dobrá a zábavná hra se zajímavými rozhodnutími zabalená do jednoduchého hávu pravidel, takže je přístupná i méně zkušeným
+ Rafinovanost vyžadující efekty karet
+ Jednoduchá pravidla
+ Občasná dedukce
+ Semikooperace
+ Možnost smíchání s původní Slavikou
+ Nový klan
- Někdy nemáte nad svými tahy žádnou kontrolu
- Občasná repetetivnost
