Recenze: Spiel – všechny kostky světa (all the dice you need)

Když je kostek hodně, můžete s nimi dělat téměř cokoliv. Her, nápadů a myšlenek je neomezené množství. To byl také koncept, který chtěl podpořit Reinhold Wittig svojí hrou Spiel. Vytvořil ji už v roce 1980. Později na ni získala práva firma Abacus Spiele a vydala ji v roce 2011 s nižším počtem kostek a současně také pouze s pěti hrami oproti původním 57 variantám (a 281 kostkám).

A uvnitř na hráče čeká velká plastová základna, kterou si na začátku hry položí mezi sebe. Pak už bude stačit podle návodu rozložit kostky tří barev. Jenže začátek hry závisí na tom, kterou z variant si vyberete. Na výběr je pokaždé hned pět verzí a každá se bude hrát úplně jinak a některé z nich dokonce vytvořili i jiní autoři.

Základem všeho jsou barevné puntíkaté kostky, s jejichž pomocí hráči hned na začátku připraví stavbu, díky níž si hru bez problémů zapamatujete. Budete totiž stavět pyramidu! Ale ne nějakou mrňavou, ale s využitím všech 120 kostek připravíte opravdovou špičatou kobku. Ale to platí pouze v případě, pokud to budete brát chronologicky, protože první hra je Raffzahn, kterou má na svědomí Uwe Beul (neplést s Uwe Bollem).

V rámci svého tahu se pak hráči střídají v házení bílé speciální kostky, která pokaždé určí jednu číslici a aktivní hráč její hodnotu přečte nahlas. Soupeři se nestřídají, ale od té chvíle se všichni současně snaží najít volné kostky a co nejrychleji je ukořistit pro sebe. Vytáhnout ze stavby lze ale pouze kostky, které mají svoji horní stranu volnou. V důsledku jejich vytažení se tedy nepohnou žádné kostky, ačkoliv mohou být libovolné barvy. Hráči kostky sbírají do svého zásobníku na rohu plánu, ale kolo pokračuje jen do chvíle, kdy jej zastaví slovem stop aktivní hráč. To znamená, že už nedokáže (nebo nechce) dále sbírat (hledat). Hra končí, když na začátku některého z účastníků leží na plánu pouze kostky v tom nejnižším patře.

Jedná se tedy o hru víceméně postřehovou, ve které jde o rychlé hledání, ještě rychlejší prsty a štěstí, aby volné kostky byly na vaší straně pyramidy. Hra je to jednoduchá a nenabízí žádné složité taktizování. Ale to platí pro celou sadu her, jak napoví druhá v pořadí, která se jmenuje Abquetschen.

Tentokrát všichni začínají s kostkami v zásobnících a pouze několik pár kostek je ve středu a tvoří minipyramidu. Postupně tah za tahem pak na základě hodu kostkou přikládají svoje vlastní stavební šestistěnné kameny a zbavují se tak svých kostek. Partie končí, když jeden z hráčů hodí na kostce číslo vyšší, než mu zbývá kostek. Vítězem se stává ten, kdo má v tuto chvíli nejméně zbývající kostek.

Tato hra trénuje především prostorovou představivost a prověří opět štěstí hráčů v házení kostkou. Hra je to opět jednoduchá, jak už jsme zdůraznili u té první. Stále zůstává důraz na prostorový dojem a překvapení z množství kostek, se kterými se hráči setkávají.

Třetí hra se jmenuje Bunte Kuh (autorka Erika Wittig) a opět v ní hrají všichni současně. Hráči stojí před prostorem vyplněným ve spodní řadě žlutými kostkami. A opět každé kolo začne hodem, tentokrát trojicí kostek. Už od chvíle, kdy se zastaví, se mohou hráči snažit vyřešit společnou hádanku. Stačí posčítat počet puntíků na třech kostkách a pokusit se najít nejrychleji místo (roh), jehož tři sousední strany dávají dohromady stejnou sumu. Hráči se snaží jako první zbavit svých kostek, které dostali do začátku (deset). Nejrychlejší hráč se stává vítězem.

Čtvrtá hra s názvem Eintrichtern funguje hodně podobně. Opět tu jde o hod trojicí kostek a znovu se sčítají jejich puntíky. Tentokrát ale hráči nevidí všechny hodnoty na žlutých kostkách hned na první pohled. Jejich strany jsou přikryté kostkami červenými. Hráči je budou postupně odkrývat a doufat, že se jim podaří pod červenou kostkou najít tři strany žlutých kostek, které ukážou stejnou sumu.

Na začátku partie je vše čistě o náhodě. Ale jak tahy přibývají a s nimi i odhalené strany žlutých kostek, tak hráči mohou na základě již viditelných stran dedukovat, které číslice by se mohly pod červenou kostkou ukrývat. Správný tip znamená zisk zvednuté červené kostky. A právě v jejich sbírání hráči soupeří a vítězí ten, kdo jich získá jako první pět.

Tahle hra je podle našeho mínění nejoriginálnější a nejzajímavější ze všech pěti nabízených. To proto, že je opravdu zajímavá a důmyslná. Vývoj má podobný, jako pexeso, ale hráči nepotřebují žádné dvojice. Na druhou stranu štěstí je zde velmi důležitou složkou a to hned dvakrát – při hodu kostkami a pak i v průběhu hledání.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskárecenze

Recenze: Špagety – speciálně uvařené pro děti

Poslední hra se jmenuje Cui bono. V ní budou hráči z hotové pyramidy na začátku postupně vytahovat kostky ven. Ale nechtějí si je nechat. Místo toho je jejich úkolem kostky znovu vložit zpět na místo, které sousedí se třemi kostkami totožné barvy (vkládaná kostka ale musí být jiná) nebo to musí být pozice se třemi odlišnými barvami. Pokud hráč žádné takové místo nenajde, musí si kostku ponechat u sebe a právě ta se bude počítat jako trestný bod na konci partie. To nastane ve chvíli, kdy jeden z hráčů dostane osmou takovouto trestnou kostku. Kdo má mínusových bodů nejméně, stává se vítězem.

Spiel je obecný název pro hru, která má neuvěřitelné možnosti. Zatímco v základní krabici najdeme pouze pět her, původní pravidla jich obsahují mnohem víc. Vyžadují ale také výrazně větší základnu kostek, bez které se nelze obejít. I přesto jsou některé hry použitelné a s touto oranžovou krabicí si tak pořídíte základnu pro dlouhotrvající zábavu.

Bohužel všechny hry, které jsme vyzkoušeli, jsou spíš oddechové hříčky. Tomu odpovídá také věkové doporučení celé krabice od šesti let. Hry jsou tedy hodně náhodné a samotnému hráči nedávají dostatek prostoru k jeho realizaci. Přesto se zde nachází dvě opravdu povedené hry, které si nechali autoři až na závěr pravidel.

Hry mají solidní rozsah množství soupeřů. Kostky mizí nebo přibývají různě rychle, ale hra je zajímavá tak i tak. Velkou výhodou zůstává herní doba, která se pohybuje kolem patnácti minut. Někdy může být mírně delší příprava, pokud musíte poskládat celou pyramidu. Ale hra to všechno vynahrazuje dojmem.

Spiel je veskrze náhodnou a relaxační hrou, která míří hlavně na mladší publikum. Je trochu škoda, že svůj potenciál kostek a také zásobu her nevyužívá více, protože jsou tu možnosti, jak zapojit i náročnější publikum. S hrou Spiel si koupíte takovou herní stavebnici, která začíná, ale určitě neskončí u pěti her.

Recenze: Spiel – všechny kostky světa (all the dice you need)

Spiel je spíš sadou her se stejnými komponentami. Jsou od sebe dostatečně odlišné, takže dohromady se jedná o podařenou sadu. Hlavně ale pro mladší hráče, kteří ocení rychlou hratelnost a jednoduchost. Dětem se hraní s hromadou kostek bude líbit a užijí si partii, ať už se odehrává v reálném čase nebo na tahu. Náhoda je tu od začátku do konce, ale i tak je Spiel fajn zábavou hlavně pro mladší zájemce. Ale nabídne základ pro taktické hraní i starším, jen tyto hry nejsou popsané v oficiálních pravidlech.

Klady:

+ hromada kostek
+ různé hry
+ lze hrát více her než jsou v pravidlech
+ fantazii se meze nekladou (= vymýšlení vlastních her)
+ herní doba
+ některé opravdu pěkné hry

Zápory:

- hlavně náhoda
- nezapojí náročnější hráče
- nevyrovnaná kvalita her

3