Většina z nás musí sedět doma u dalekohledu a koukat na oblohu. Když se podívají do hledáčku, je to právě nejblíže, jak se mohou dostat ke hvězdám. My ale dostali tajnou vesmírnou loď, se kterou se můžeme dostat mnohem blíž. Na Zemi vám ale zase nehrozí žádné nebezpečí. Nemůžete zabloudit. Tady všechny hvězdy najednou vypadají stejně a vyznat se v nich není nic jednoduchého.
Podobné nepříjemné překvapení čeká i na hráče, kterým přestal fungovat navigační systém. Přesně takové podmínky si na hráče připravil Manfred Ludwig, který vytvořil hru Sternsucher, v angličtině přeloženou jako Star Search. Pro hru vytvořil ilustrace Matthias Derenbach a celou zábavu vydává společnost HABA.
Krabička je dle očekávání z velké části žlutá a na víku vidíme několik dětí a zvířátek, jak sledují noční oblohu. Mohou si jen nechat zdát o tom, že by se nacházeli v jednom z vesmírných plavidel, která křižují oblohu. Pod víkem najdou hráči krabici, kterou musí pro to hledání hvězd před první partií připravit. Do dna umístí kartonové podložky a vytvoří z nich čtverec, na který pak usadí dvojici desek – nejdříve tu pevnou a na ni také herní plán, jenž je posetý jednaosmdesáti kulatými otvory. Právě do nich rozmístí alespoň trochu rovnoměrně, ale náhodně, plastové puntíky hvězd.
Jednotliví hráči si každý vyberou jednu raketu a postaví ji na startovní pozici tratě, která se vine okolo všech hvězd. Na stranu pak připraví zamíchanou sadu destiček hvězdné oblohy, kostku a přesýpací hodiny.
Většinu času se bude figurka rakety hráče nacházet na políčku bez symbolu planety. Pokud bude taková situace na začátku tahu, pak hráč jednoduše hodí kostkou a počet puntíků určí, o kolik pozic může svojí raketou popoletět.
Jenže může mít i štěstí, protože na kostce kromě puntíků může padnout také ikona planety. A v takovou chvíli, stejně jako když hráč svůj tah začíná na pozici planety, jeho snažení bude najednou o dost zajímavější. Vydá se totiž na hledání planet. Vezme si tedy horní destičku z dobírací hromádky a otočí ji správnou barvou vzhůru (podle barvy planety). Jeho soused poté otočí přesýpací hodiny a začne měřit čas.
Úkolem hráče na tahu je umístit destičku tak, aby vyplnil co nejvíce zvýrazněných pozic souhvězdí. Za každou pozici souhvězdí, které v sobě obsahuje hvězdu, se může raketa posunout kupředu. Pokud by jednou z nich bylo oranžová speciální hvězda, pak získá hráč ještě jeden bonusový pohyb navíc.
Další ze soupeřů ale dostane nyní šanci přesunout objevené hvězdy na jinou pozici mimo destičku a souhvězdí. Všichni účastníci se takto v hledání hvězd střídají až do momentu, kdy se jedné z lodí podaří obkroužit celé kolo. Takový hvězdoplavec slaví vítězství.
Hledání hvězd ve hře Sternsucher je zábava, ve které jde hlavně o rychlé hledání. Ale všechno to je i o štěstí, protože lodě se mohou kupředu posouvat i bez jakýchkoliv hvězd. Pokud tedy budou na kostkách padat správné puntíky, mohou se lodě posouvat vpřed poměrně rychle.
Toho si ale autor byl vědomý, takže zavedl omezení. Pokud loď není na posledním místě ze všech, počítají se pro posun vpřed pouze plné černé puntíky. To je samozřejmě významné omezení, které lodě zpomalí.
A náhoda hraje roli hlavně v momentech, kdy se kutálí kostka. Pokud totiž místo puntíků padne symbol hvězdy, může šikovný hráč získat výhodu. A pokud mu takto bude padat kostka často, má výraznou výhodu oproti ostatním.
Hledání souhvězdí na plánu je zajímavé. Otvorů je vždy několik a není jednoduché najít to správné místo, které co nejlépe zapadne. Hráči při tom mohou destičku libovolně natáčet a současně se snaží využívat také oranžovou hlavní hvězdu.
K tomu je třeba zmínit, že hráči si mohou také zvolit obtížnost. O té rozhoduje případné otočení přesýpacích hodin. Na nejvyšší náročnost se hodiny neotáčí vůbec, ale lze povolit také jedno nebo dvě otočení. Jde tedy hlavně o tom, jak staré děti v hledání souhvězdí soupeří. Partie se mohou zúčastnit už děti kolem pátého či šestého roku, které určitě více času na zorientování ocení. Tato obtížnost se projeví i na herní době, ale ani s těmi delšími přesýpáními netrvá partie déle než dvacet minut.
Pozice hvězd ale nejsou pevné. Po každém zírání na oblohu a umístění destičky se některé puntíky přemístí a tím se také změní možnosti. To je výborné rozhodnutí, protože plán se mění dětem pod rukama.
Pravidla nabízí ještě jednu variantu, ve které děti hledají hvězdy současně. Ta je trochu víc hektická a hodí se tedy především pro ty starší. Velmi se zde projeví ale rozdíly mezi účastníky, proto i nadále preferujeme variantu základní.
Zpracování hry je opět precizní. Celý plán i jeho puntíky působí skvěle. Ačkoliv samotné hvězdy nesvítí, lze to snadno napravit, pokud do dna položíte nějaké světýlko. Hra tím pro děti získá ještě víc na atraktivitě a lze ji hrát i pře nižším osvětlení.
Sternsucher je hrou stvořenou pro všechny malé astronomy. Nasednou do rakety a budou kroužit ve snaze rozpoznat souhvězdí, která ještě nikdy nikdo neviděl. Tahle dětská hra se prostě povedla, ačkoliv je docela náhodná. Sternsucher je výbornou zábavou pro děti, které zajímají hvězdy.
| Informace o hře ze serveru BoardGameGeek (odkazy směřují tam) | |
| Autor | Manfred Ludwig |
| Vydavatel | HABA |
| Rok vydání | 2019 |
| Počet hráčů | 2 - 4 |
| Herní doba | 20 |
| Minimální věk | 6 and up |
| Jazyková závislost | No necessary in-game text (1 voters) |
| Kategorie | Children's Game |
| Mechanismy | Role Playing |
| Rodina | Series: Game & Puzzle (HABA) |
| Alternativní názvy | Exploradores de Estrellas |
Více o hře.
+ různé možnosti obtížnosti
+ prověřuje rychlost hledání
+ možnost podsvícení
+ jednoduchost
+ pro předškoláky
+ rychlá partie (jen jedno kolečko)
- náhoda
