Každá civilizace tam začínala. Ve zdánlivé prázdnotě, kdy jejich pár obyvatel nikoho nezajímá. Některé v těch momentech také skončily. V propadlině zapomnění. Ale pak jsou tu národy, které se vzepjaly na křídlech myslitelů, vojevůdců a objevitelů. O jejich úspěších se píší písně, skládají básně a také vznikají tapiserie, které popisují celou jejich cestu od zrodu až k výšinám.
A hráči se stanou nejen kronikáři jedné takové civilizace, ale sami budou moci přispět k jejímu rozkvětu ve všech myslitelných ohledech. Designér Jamey Stegmaier si tentokrát vybral opravdu velkolepé téma vzestupu civilizací. Dal mu jméno Tapestry a vyslal je na trh v roce 2019. A současně se dočkali také čeští hráči, na které čeká kompletní lokalizace hry díky společnosti Albi.
Krabice je opravdu masivní, protože toho musí pojmout opravdu hodně. Na jejím víku vidíme náhled do jedné z civilizací, které mohou hráči vybudovat. Uvnitř na ně čeká v první řadě velký herní plán s neobjevenou mapou. Dokola vede nejen stupnice vítězných bodů, ale především tabulky pokroku ve čtyřech různých oborech – vojenství, technologie, objevitelství a věda. Stranou je třeba připravit zásobu budov dominant na jejich vlastní desku, a poblíž vyložit také startovní nabídku tří karet technologií a hromádky mapových dílků.
Každý z účastníků dostane jednu stejnou desku blahobytu, kterou zaplní spoustou figurek městských staveb. S nimi zakryje většinu dílků blahobytu a zůstane odkrytý jen ten první. Ve spodní části této karty je také ukazatel stavu surovin, na jehož hodnotu nula položí čtyři žetony pro stejný počet dostupných zdrojů.
Jednotliví hráči si pak vyberou barvu a od ní dostanou kostičky ukazatelů (po jedné položí na začátek každé tabulky pokroků a také na počítadlo bodů), ale především sloupy kontroly nad mapovým územím. S jejich využitím každý národ na mapě označí svoji startovní pozici. K ní náleží také jedna náhodně vybraná karta hlavního města. Ze dvou rozdaných civilizací si hráč vybere jednu a její velkou kartu si položí také před sebe.
Na úvod celé partie na hráče čeká první fáze blahobytu, která jim zajistí startovní příjem. Ten se odvíjí na základě odkrytých ikon na kartě blahobytu. Čím více budov postaví, tím vyšší budou mít příjem. Ale většinu svých tahů hráči stráví tím, že budou posouvat svoji civilizaci na některé z dostupných stupnic pokroku.
Za každý takový krok musí hráči zaplatit surovinou. Zpočátku to je jedna dle vlastního výběru. Každá taková stupnice představuje vývoj a objevy a čím více pokročilá civilizace je, tím se zvyšuje také cena a stupňuje se napříč celkem dvanácti dostupnými pozicemi.
Za zaplacenou cenu čeká odměna, a to ve spoustě podob. Může se jednat o kartu technologie, možnost získat figurku stavby, dobrat si dílek mapy, položit jej na desku nebo jej dokonce obsadit jedním ze svých figurek sloupců. Ale možností je mnohem víc a zahrnují například hod kostkou vědy, zisk vítězných bodů nebo třeba vylepšení karty technologie.
Pokud se hráči dostane do ruky nová budova, musí ji ihned umístit na svoji kartu hlavního města. Tam se snaží s jejich pomocí vyplňovat čtvrtě, kompletovat řady a sloupce. To proto, že všechno jeho snažení dosáhne vrcholu, když dojde zásoba surovin.
Kromě té hlavní odměny za postup na stupnici pokroku mají na některých pozicích vojevůdci možnost utratit více surovin za jednorázový bonus. Svými tahy mohou hráči získávat také titulní karty tapiserie, které si jako jediné drží potají v ruce a plánují jejich využití až na správnou chvíli. Jakmile jim totiž nezbývají finance na utrácení, musí okamžitě zvolit v tahu akci zvýšený blahobytu. Ta je trochu složitější. Začíná vyhodnocením speciální schopnosti civilizace, následuje vyložení tapiserie a příjem z odhalených polí budov. To všechno doprovází také šance vylepšit jednu ze získaných karet technologie a shrábnout odměnu, která se s novou úrovní pojí.
Těchto složitějších fází je ale v celé partii pouze pět. S jeho využitím si hráči vždy nabijí svoje peněženky novými surovinami. Příjmy se s postupující partií zvyšují, ale to platí i pro náklady. Hráči tedy utrácí nabyté suroviny, posouvají se po všech čtyřech stupnicích pokroku a využívají všech taktických možností, které jim hra nabízí. Protože příjmy se liší, jsou různé také momenty, kdy odehrají svoji pátou fázi blahobytu. Tím končí partie pro daného hráče, ale ne pro všechny. Každý z účastníků dostane šanci odehrát stejný počet epoch a teprve poté je partie u konce. Není třeba žádného dalšího složitého vyhodnocení. Pohledem na stupnici vítězných bodů je ihned jasně vidět, kdo se stal vítězem partie.
O Tapestry se hodně mluvilo už před jejím příchodem a mluví se o ní i teď. Velmi očekávaná novinka autory Scythe a Na křídlech (obě dostupné v češtině) z velké části naplnila očekávání. Jak už jsme zmínili na začátku recenze – autor si ukousnul pořádný krajíc, když se pokusil svojí hrou ztvárnit vzestup a pokrok civilizace. Udělal to úplně jinak, než to dělá konkurence. A výborně!
Hra je kromě vašeho plánování závislá také na náhodě. Nejenže nemůžete ovlivnit, jakou kartu civilizace dostanete do začátku. Mnohem zásadnější je nabídka karet technologií a tapiserií, které se vám vůbec nemusí hodit. Obzvlášť problematické to je u posledních zmíněných karet, které potřebujete při každé fázi blahobytu a jejich schopnosti mohou celkem výrazně ovlivnit další průběh. Některé jsou opravdu silné a mohou výrazně ovlivnit vývoj.
Na první pohled může hra působit složitě. Spousta ikonek, kam se jen podíváte. Pak vás uklidní rozsah pravidel (čtyři strany), který by mohl znamenat, že hru nebude složité se naučit. Jenže jakmile si začnete číst jejich text, vrátí se vaše přesvědčení zase zpět. V tom vám nepomůže ani tisková chyba, kde je karta města a karta blahobytu zaměněná na listu přípravy hry.
Naštěstí jakmile si hru rozložíte a vyzkoušíte jeden tah, všechno do sebe zapadne. Při tom možností, kam upřít svoji pozornost je opravdu hodně. Od společné mapy uprostřed, kde na sebe mohou hráči dokonce útočit a obsazovat si navzájem území, přes malou mapku města s řadami a sloupci až po karty technologií a jejich vylepšování.
Za všechno lze získat body, ale při tom je dobré se alespoň trochu specializovat. To platí hlavně na stupnicích pokroku, kde se snažíte dojít co nejdál. A pokud se budete soustředit na jednu oblast, pak se vám to opravdu může podařit. Při tom nezůstanete úplně pozadu ani v těch ostatních, jen je třeba mít dopředu jasno, co se snažíte dosáhnout. Tapestry je jedna z her, které nekončí předčasně. Většinu věcí, které si naplánujete, opravdu lze stihnout.
Jednotlivé tahy jsou docela dynamické. Většinu času totiž mají hráči na výběr pouze ze čtyř možností, které sice mají složité dopady, ale na jejich zvažování mají celý svůj tah. Hráči se musí snažit využít výhody svojí civilizace a karet ve svůj prospěch. Je jasné, že nejsou karty zcela vyvážené, ale každý z účastníků přesto má šanci na vítězství.
Spousta možností znamená skvělou znovuhratelnost. Pokaždé se můžete vydat jinou cestou, dostanete odlišnou civilizace, vystudujete jiné technologie a vyšijete jiné tapiserie. Celá hra pak vypadá úplně jinak a s ní i váš bodový zisk.
Velmi netradiční je zakončení partie, které každý hráč má načasované jinak, a to v řádu minut. To je opravdu hodně netradiční a může to vést k situacím, kdy ostatní koukají na jednoho hráče nebo dokonce mají tendenci odcházet od stolu pro občerstvení. To určitě nemá pozitivní vliv na finální napětí. Je to ale hodně závislé na skupině hráčů a jejich angažovanosti.
U celkové herní doby ale raději počítejte se dvěma hodinami, ačkoliv se nám podařilo dostat i na devadesát minut (do toho je třeba započítat také zdlouhavější přípravu). Ve dvou je možné partii ještě více zkrátit a překvapivě i v tomto počtu si celou evoluci civilizace opravdu užijete. Nesmíme zapomenout, že pro tyto případy hra nabízí variantu se stínovou říší, která do duelu přinese další náboj a nejistotu. Je to skvělý přídavek, který z Tapiserie dělá lahůdku pro dva!
Partie je pouze mírně konfliktní, protože hráči soupeří o prvenství v řadě prvků. Na vítěze obvykle čeká odměna, kterou mu budou ostatní závidět. A pak je tu mapa, na které se můžete napadat, ale nemusíte. Jde pouze o jeden z aspektů celého velkého civilizačního dramatu.
A přesto jsou tu momenty, kdy bude dělit publikum na poloviny. Máme na mysli nerozlučný pár cena a komponenty. Hra to totiž není nejlevnější a když si ji poprvé zahrajete, uvědomíte si, jak jsou vlastně všechny ty figurky zbytečné. Nechápejte to špatně, hra jejich zásluhou vypadá opravdu fantasticky, ale stejnou hratelnost byste si užili i s žetony. Jen ten celkový dojem by nebyl tak ohromující. Možná je škoda, že na trhu nejsou dvě verze – jedna levná se žetony a druhá luxusní, aby si zákazníci mohli vybrat, jestli jim jde pouze o herní náplň nebo i o design. Takhle je bohužel Tapestry odsouzená snášet spoustu kritiky, která je zaviněná jen a pouze perfekcionismem jejího vydavatele.
Nám osobně při tom připadá, že figurky jsou opravdovou součástí hry, a i přes zmiňovaný problém byste si ji měli pořídit. Zpracování je perfektní, ačkoliv drobné nedostatky se najít dají. Například velké figurky nesedí přesně svým půdorysem na rozměry políček města.
Tapestry je pokusem udělat civilizační hru trochu jinak. Je jasné, že se to nemůže setkat pouze s kladnými ohlasy. Přesto většina dojmů je výrazně pozitivních a hra jako taková nabízí opravdu zajímavý zážitek vyprávějící příběh budování civilizace trvající jinak tisíce let. Hráči jej stačí proletět za dvě hodiny a budou z toho mít výtečný zážitek. A o tom hraní deskových her je. A když už se vydáte za nějaký národ do boje, bude vám jasné, že Tapestry sice má drobné nedostatky, ale pozitiva jasně převažují.
Více o hře.
+ spousta možností zisku bodů
+ variabilita partií
+ skvělá hra ve dvou
+ celá hra vypadá na stole nádherně
+ mírný konflikt
+ dynamika tahů
+ hra je jiná
- učení pravidel
- náhoda některých částí partie
- figurky nejsou nezbytné a zvyšují cenu
- partii nekončí hráči současně
