Recenze: Téte de la Course – rozšiřující tratě – zazávoďte si pořádně!

Téte de la Course je cyklistický simulátor, který mají na svědomí čeští autoři, konkrétně pan Antonín Šrajer se synem. Jedná se o unikátní skloubení náhodného házení kostkou s taktikou jízdy. Setkáte se zde se vším, co patří k závodění na dvou kolech, ať se jedná o úniky, sprinty, vrchařské prémie či náhlé pády. Hrou jako takovou jsme se zabývali v nedávné podrobné recenzi, ovšem teď se nám dostaly do rukou rozšiřující tratě, které zcela mění zážitek ze hry. Pokud ovšem nevíte, jak se Téte de la Course hraje, přečtěte si nejdříve zmiňovanou recenzi, protože v tomto článku se již základními principy znovu zabývat nebudeme.

V základním balení jste totiž v původní verzi (připravuje se nová, o níž se dočtete další detaily v připravovaném rozhovoru s autory) měli pouze jednu klasickou trať a jednu pro časovku. Tato skutečnost měla výrazný vliv na samotnou hratelnost, protože teprve více etap je to, co dělá cyklistický závod tím správným sportem, ve kterém se přetahujete o každou vteřinu. Teprve zde vystoupí na povrch taktika, díky níž se můžete ucházet o trikoty nejlepšího závodníka, vrchaře nebo sprintera, a tím získávat bonusy do dalších závodů.

V našem balení se nachází tři těžké horské tratě: 14. etapa z Nimes do Digne-Les-Bains, 15. etapa z Embrunu do Prato Nevoso a 17. etapa z Embrunu do L’Alpe-d‘ Guez. Tour de France je proslulá především svým nemilosrdným profilem, takže se budete na mnoha úsecích utkat s dlouhými stoupáními a klesáními, jejichž dopad se nedá srovnávat s všehochutí, kterou nabízí základní (úvodní) trať Brest – Plumelec nebo časovka v Choletu. Právě zde nastoupí výhoda kvalitních vrchařů, ale také správný čas na využívání karet pro úniky nebo sprint. Ty si totiž můžete šetřit a přenášet mezi tratěmi, zvlášť pokud se vám povede přibrat nějaké po cestě na stanici občerstvení (nebo se občerstvit z doprovodného vozidla). Každá trať je opravdový unikát, má jiné poměry stoupání a klesání, vyžaduje využití jiné strategie a využívání nebo šetření únikových a sprinterských karet.

Hodně záleží na počtu zúčastněných hráčů, v nichž budete soupeřit, protože pokud je peloton opravdu velký (16 cyklistů), dochází především v počátečních kilometrech na silnici k zácpám, které neumožní dalším cyklistům projet a musí se zařadit pokorně do zadní části pelotonu. Šířka trati totiž je stanovena pevně na čtyři cyklisty, výjimkou jsou snad jen kruhové objezdy, které se dají obkroužit oběma směry, a lze se tak bloku předchozích cyklistů vyhnout. Lze tedy v určitých případech strategicky blokovat soupeře.

Na konci každého závodu vás čeká počítání rozestupů podle ztráty, již cyklisté nabrali na vítěze etapy. Odpočítáte počet dílků herního plánu, které závodníci zaostali, a podle toho zjistíte časové rozestupy. Za každé ztracené políčko se počítá jedna vteřina opoždění. Ty zapíšete do připravených časových listin a v součtu s předchozími závody určíte vedoucího muže celé Tour. Ten získává pro příští den bonus +1 ke každému hodu, takže všichni ostatní jsou v lehké nevýhodě.

Neméně zajímavá je bitva o dílčí trikoty nejlepšího sprintera a vrchaře, které se evidují již v průběhu závodu. Každý závodník, který dosáhne jako jeden z prvních měřeného úseku, dostane určitý počet bodů do kolonky dané disciplíny. Bonifikace poskytované těmito trikoty nejsou nijak méně zajímavé, vrchař dostává dokonce dva body k dobru ke každému hodu ve stoupání a sprinter dostává +2 při využití karet. Všichni navíc na konci etapy dostávají časové bonusy k celkovému času v etapě v počtu několika vteřin.

V případě, že máte oblečený nějaký trikot, jedete s jiným cyklistou, zatímco vlastního s týmovým dresem necháte „odpočívat“ na políčku, které odpovídá barvě jeho speciálního dresu. Tak si snadno udržíte přehled o tom, který cyklista je čí a navíc to dobře vypadá.

Na konci etapy je důležitý výchozí konečný čas uvedený u cílové pásky, od něhož se počítá ztráta všech ostatních jezdců. Na trati je také vyznačeno místo s nápisem „časový limit“, které opět přichází do hry právě ve víceetapovém závodě. Musí jej totiž překročit všichni cyklisté, aby mohli pokračovat v dalším závodě, jinak budou diskvalifikováni.

Ve více závodech také má mnohem větší roli samotný peloton, protože odpadlíci si od svých hodů musí odečítat 1 bodík a často se jim stane, že ve stoupání budou muset „slézt z kola“ a pohybovat se nejnižší rychlostí jedna (v případě, že hodí jedničku nebo dvojku). Cyklista vždy postoupí alespoň o jedno políčko. Peloton již pak těžko dohoní, ačkoliv se mu to s pomocí karet může podařit, ačkoliv spíše jej čeká souboj o to, dojet s co nejnižší ztrátou.

V celé hře je důležité dodržovat pořadí házení podle aktuální pozice cyklistů na trati, protože jen tak dosáhnete spravedlivého závodu. Výhodu prvního tahu musí vždy mít vedoucí hráč a to především díky jízdě v závěsu, o které ještě bude dále řeč.

I zde, stejně jako v reálu, se vše rozhoduje v horských úsecích, kde vám nepomůže žádný bonus terénu, ale vše záleží pouze na vás, hodech kostkou a případně několika dobře použitých kartách. Nic nedokáže naštvat více, než když využijete kartu „sprint“ ve chvíli, kdy hodíte jedničku. Nejen že se příliš nepohnete, ale ještě se vystavíte riziku defektu.

Mohlo by Vás zajímat

4

karetnírecenze

Recenze: Cortex Geo – mozek na globusu

Cyklistika však není jen o soupeření jednotlivců, ale jedná se také o souboj týmů, takže nesmíte zapomínat na žádného ze svých cyklistů, ačkoliv většinou budete některého upřednostňovat. I nejlepší týmy budou na konci oceněny, a ačkoliv to nemá tak velkou hodnotu jako samotné vavříny, určitě je to příjemná cena útěchy, pokud zrovna ten váš cyklista není na nejvyšším stupínku. Co je však důležitější, je, že hráč vedoucího týmu dostává do začátku každé etapy jednu bonusovou kartu sprint/únik navíc.

Nejen pro průběh více závodů je zajímavá jízda v závěsu. Podle pravidel se může cyklista, který je v těsném závěsu, vzdát tahu a jet za soupeřem. Naštěstí tento hák může využívat pouze do chvíle, než se změní terén. Ve chvíli, kdy přejedou z rovinky do stoupání či jinou změnu sklonu, má vedoucí jezdec šanci svým pronásledovatelům uniknout. My jsme si navíc vymysleli svoje vlastní pravidlo, že ten, kdo jede v závěsu, musí v případě nástupu předního jezdce do trháku házet kostkou na to, jestli se ho udrží (1-3 ne, 4-6 ano).

Samozřejmě při klasickém vývoji závodu se nevyhnete zklamáním a nevyrovnaným hodům kostkou, ale právě od toho existuje na Tour více etap, aby všichni cyklisté měli rovné šance. Těm, kteří měli včera štěstí, najednou padají samá nízká čísla a naopak tým, který vlál v závěru pelotonu, řádí najednou na nové trati jako vyměněný. Přesně tohle je důvod, proč Téte de la Course není hrou jednoho závodu, a také je to důvod, proč je tak skvělou simulací celé Tour de France nebo dalších cyklistických závodů (můžete si totiž koupit i tratě Vuelty, Gira a dalších).

Ceny jednotlivých tratí nejsou nastaveny na žádnou nedosažitelnou částku (199 korun), zvlášť pokud vezmeme v potaz pořizovací cenu samotné hry v tubusu a opravdu úctyhodné rozměry jednotlivých plánů.

Pokud již vlastníte základní balení Téte de la Course, pak se vám určitě vyplatí investovat několik stokorun do některých zajímavých tratí. Teprve tak poznáte pravé kouzlo polykání kilometrů na dvou kolech. Není totiž nic lepšího, než svléknout soupeře na konci etapy ze žlutého trikotu!

Související odkazy:
Recenze: Téte de la Course – šlápněte do pedálů!
Rozhovor s Antonínem Šrajerem o nové verzi Téte de la Course
Recenze: Téte de la Course – oficiální rozšíření pravidel a nové mapy

Recenze: Téte de la Course – rozšiřující tratě – zazávoďte si pořádně!

Klady:

Zápory: