Všichni za něco vděčíme panu Chuangovi. Jedni mu děkují za vodu, druzí za slunce, třetí za kozy. Každý den si za ním chodí pro radu desítky lidí a s podivným úsměvem odchází pryč, aniž by reagovaly na zvědavé dotazy okolostojících lidí.
Z textu by se mohlo zdát, že pan Chuang je duchovním vůdcem svojí komunity. Ve skutečnosti je ale pan Chuang průvodcem v Nanjingu, který se prostě jen vyzná v místních zvyklostech. Fakt, že je uznávaným mužem i v čínské společnosti mu pouze přidává na vážnosti a vráskách. Častokrát na něj padnou úkoly nelehké a náročné.
Například tenkrát, když na něj jakýsi německý turista naléhal, aby mu vysvětlil pravidla karetní hry, kterou hráli lidé na ulici. Pan Chuang jej slušně odmítal celý den s vysvětlením, že se jedná o příliš složitou hru, kterou nelze vysvětlit nebo také se slovy, že by pana turistu stejně nebavila, protože se zakládá na čínských tradicích a povaze.
Ve všem měl pan Chuang pravdu, ale ani po celém dni chození po Nanjingu se turista nevzdal. Pan Chuang už byl unavený a nebavilo jej neustále odrážet zvědavé otázky. Karty totiž ležely na mnoha stolech po ulici, u spousty z nich seděly skupinky čtyř lidí a velice živě se u hry bavily. A tak se nakonec po večeři čínský průvodce a německý turista vydali do města, aby se naučili hrát Tichu.
Ten muž se jmenoval Urs Horstettler a byl rychlým učedníkem. Během jedné noci hře propadnul tak, že se ji po svém návratu do rodného Německa rozhodl naučit své blízké. Od příbuzných a kamarádů už nebyl v roce 1991 tak dlouhý skok k vydavatelství Abacus Spiele.
V redakci máme Tichu ve verzi z roku 2010, kterou v České republice distribuuje nová společnost RexHry dovážející například Airlines Europe (recenze) nebo Timeline (recenze). Ta ke hře dodává také český překlad připevněný ke krabičce. Najdete v něm sice několik drobných pravopisných chybek, ale Tichu se z něj bez problémů naučíte. Pro obecnou představu jak se hraje, ale můžete také rovnou pokračovat ve čtení naší recenze.
Protože se jedná o čistě karetní hru, jak jsme si ujasnili v příběhu s panem Chuangem, odpovídá tomu i balení. Malá červená krabička s čínským obrázkem i písmeny na obalu dává jasně tušit, že se jedná o původně čínskou hru. Uvnitř se nachází dvě hromádky karet, které dohromady dají 56 lístků. 52 z nich známe z našich tradičních balíčků, ke kterým přidává hned čtyři speciální karty – mah-jong, pes, drak a fénix.
Pod těmito balíčky se ještě ukrývají čtyři nápovědní kartičky popsané spoustou ikonek, která je speciálním přídavkem nové verze z roku 2010. Při prvním pohledu na ně se vám asi zamotá hlava a myšlenkami se vrátíte k tvrzení pana Chuanga o přiliš složité hře, kterou nelze vysvětlit. Ale nelekejte se. Místo toho dejte stranou čtyři barevné příručky v anglickém, německém, italském a francouzském jazyce a rozevřete si česká pravidla.
Tichu je evolucí hry Zheng Fen a je takzvanou šplhací hrou (climbing games), tedy karetní hrou, ve které každý následující hráč musí hrát vyšší sadu karet než ten před ním. Z tohoto prohlášení už je také zřejmý základní princip hry. Jenže Tichu je srdci úplně něčím jiným – je to totiž hra především týmová.
Na začátku je tedy důležité rozdělení do dvou týmů po dvou hráčích. Spoluhráči se pak posadí ke stolu naproti sobě. Všech 56 karet pořádně zamíchejte a postavte do středu stolu. Karty se zde totiž nerozdávají. Každý ze soupeřů si k sobě vezme nápovědní kartičku, kterou v prvních partiích budete určitě potřebovat.
Začínající hráč si vezme z balíčku kartu. Po něm si berou karty i ostatní, ale v netradičním směru proti hodinovým ručičkám. Stejným směrem bude probíhat i kolo v samotné partii. Hráči si postupně rozeberou všechny karty tak, že jich na konci má každý čtrnáct.
Tím ale příprava nekončí, protože nyní následuje první důležitý taktický moment. Hráči dají každému z účastníků po jedné kartě z ruky. Tři tedy rozdají, ale tři od ostatních také dostanou. Tímto přeskupením karet se mohou hráči zbavit špatných karet nebo pomoci svému partnerovi v týmu. Poté, co všichni zařadili novou trojici do vějíře karet, může partie Tichu začít.
Hráči se nyní snaží vynést na stůl některou z povolených kombinací. Nejslabší je jedna jakákoliv karta, následuje pár (nebo víc párů po sobě jdoucích čísel, tedy třeba 3,3,4,4), trojice, fullhouse (trojice a dvojice) nebo postupka o alespoň pěti kartách.
Následující hráč v pořadí se snaží vždy přebít nejvyšší kombinaci ležící na stole hodnotnější skupinou. Pokud nemá vhodnou kombinaci, vynechává tah. V rámci jednotlivých druhů lze samozřejmě přebíjet vyššími hodnotami na kartách, takže trojici 7,7,7 přebijete trojicí 8,8,8. Hráči se střídají tak dlouho, dokud se po posledním vyložení všichni soupeři nezdrží tahu. V tu chvíli bere hráč, který vyložil nejsilnější kombinaci celou hromádku karet a vloží novou kombinaci.
Hra pokračuje tak dlouho, dokud nezbude pouze jediný hráč s kartami v ruce. Ten toto kolo prohrál a musí všechny své karty z ruky protivníkovu týmu, zatímco všechny své pracně posbírané karty z průběhu kola daruje vítězi kola. Vítěz kola je hráč, který se jako první zbavil všech karet z ruky.
Následuje sčítání bodů pro týmy. Pět bodů dostanou hráči za každou pětku v hromádce, deset pak za každou desítku a krále ve svém držení. Vlastník karty draka dostane 25 bodů, ten kdo má v hromádce fénixe si naopak 25 bodů odečte. Čísla se sečtou v rámci týmů a výsledky zapíšou do průběžné tabulky. Cílem je být prvním týmem, který dosáhne hranice tisíce bodů.
Jenže kromě klasického vykládání máte ve hře ještě možnosti poskytované čtyřmi speciálními kartami. Vlastník Mah-jongu zahajuje kolo, ale může jej také vynést, protože tato karta má hodnotu jedna a je nejnižší kartou ve hře. Lze ji tedy pochopitelně použít i do postupky. Jakmile hráč Mah-jong vyloží, může vyslovit jedno přání o konkrétní kartu. Její majitel ji musí zahrát ve chvíli, kdy na něj přijde řada jako samostatnou kartu.
Psa lze vyložit pouze jako samostatnou kartu. Hráč tím přeskočí soupeře po pravici a předá právo vynášet svému partnerovi z týmu. Drak je nejsilnější jednotlivá karta, ale nesmí být součástí postupky. Při bodování má hodnotu 25 bodů. Pokud drak vyhraje štych, musí jeho vítěz darovat karty soupeřovu týmu. Poslední fénix pak slouží jako žolík, ale zároveň přináší -25 bodů jeho majiteli.
Další specialitou Tichu, která rozhodně stojí za zmínku, jsou bomby. Ty teprve vnášejí chaos a zmatek do pečlivě naplánovaných příprav. Lze je totiž zahrát kdykoliv v průběhu kola, hráč nemusí být ani na řadě. K jejich vytvoření pak potřebujete buď všechny čtyři karty jedné hodnoty (tedy například čtyři trojky), nebo čistou postupku alespoň o pěti členech. To je také jediný okamžik, kdy využijete ke hře barvu jednotlivé karty.
Poslední a nejdůležitější věcí, kolem které se Tichu točí, jsme si nechali na závěr. A týká se dokonce přímo samotného názvu Tichu. Na začátku každého kola může totiž některý z hráčů vyhlásit jakousi sázku, která se zde nazývá „malé Tichu“. Toto rozhodnutí může učinit kdykoliv do chvíle, než na stůl dopadne první karta.
Hráč se tímto vsází, že právě on bude vítězem kola a prvním hráčem, který opustí hru se všemi odehranými kartami. Pokud se mu to podaří, získá pro svůj tým skvělých sto bodů. Když vezmeme v potaz, že sto bodů je vlastně maximum, které lze v jednom kole Tichu získat za využití normálních bodovaných karet, pak je jasné, že se jedná o hromadu bodů. Ovšem pokud mu jeho sázka nevyjde, jeho tým stejné množství bodů ztratí. V zoufalých situacích můžete vsadit dokonce velké Tichu, které však musíte vyhlásit dříve, než si vezmete z balíčku do ruky devátou kartu. Tato sázka má hodnotu plus či mínus dvě stě bodů! Ale je velice riskantní.
Pokud hrajete dobře v týmu a dokážete v rámci jednoho kola dorazit na prvním a druhém místě, pak dostanete ohromující bonus v podobě další stovky bodů. Tichu je tedy zdánlivě štědré na body, ale ve skutečnosti to až taková pravda není. Když započítáte rizika s voláním některého Tichu na začátku kola, pak docílení tisíce bodů není nic jednoduchého.
Právě s tím se váže jedna z mála negativních stránek této karetní hry a to je její délka. Partie do tisíce bodů vám zabere často téměř dvě hodiny, minimálně než se vaše skupina dostatečně sehraje. A ani pak nebudete schopní hru dokončit dříve než kolem hodiny čistého času.
Tichu je možná právě proto strategická hra plná těžkých rozhodnutí. Při prvních partiích nebudete schopní hrát dobře, protože nebudete zvládat všechna ta nutná rozhodnutí současně. Na karetní hru je zde totiž příliš věcí, na které musíte současně myslet. A navíc zodpovídáte svými rozhodnutími i za kolegu na protější straně stolu.
Hodně vám v sledování celé hry pomohou nápovědní kartičky, ale peklem v budování dobré strategie si musí projít každý sám. Musíte vědět, kdy vyložit hodnotnou kartu a kdy ještě počkat. Na začátku každého kola se hráči zbavují nejdříve slabších karet, aby začali finišovat velkými komby a přestřelkou o všechny vzácné body.
U každé vykládané skupinky musíte také dobře dávat pozor, jestli nedáváte napospas všem ostatním nějaké velké množství bodů. V některých fázích sice může být dobrým rozhodnutím vyložit na stůl tři desítky, ale často se tak prostě jen připravíte o třicet bodů.
Musíte uvažovat strategicky nejen za sebe, ale i za kolegu, nepřebíjet jeho vyložené karty a snažit se mu nahrávat nejen při rozdělování karet. Zásadní souboj pak je v každém kole také o první místo, které pak dostane bonusové karty od posledního hráče. Právě čtvrtá pozice v kole je hodně nevděčná a každý se jí snaží co nejvíce vyvarovat.
Pokud váš partner hraje o „malé Tichu“, tak je jediným vaším cílem, aby opravdu skončil jako první. Musíte pak pro to dělat vše, co je ve vašich silách. Někdy je vhodné „malé Tichu“ zavolat ještě před výměnou karet, aby vás váš protějšek mohl podpořit. Protože se tato volání provádí jednotlivě, často se setkáte s koly, kde budou soupeřit o bonusovou stovku oba týmy. Teprve pak uslyšíte elektrizující napětí praskat ve vzduchu.
V celé hře musíte mít dobrý přehled o tom, které karty už byly zahrány a tomu přizpůsobovat svoji taktiku. Můžete se také spolehnout, že každá partie bude díky náhodnému rozdělování karet naprosto unikátním zážitkem.
Ačkoliv je Tichu primárně pro čtyři hráče, existuje týmová verze i pro šest. Pokud vám někdo ze čtyřky na poslední chvilku odřekne, zahrajete si Tichu i ve třech, ale jeden z hráčů bude muset mít za partnera tzv. stůl. Existuje dokonce varianta pro dva hráče, kterou jsme však netestovali. Všichni fanoušci vám však potvrdí, že Tichu je prostě nejlepší ve čtyřech, a tak by se také mělo hrát.
Ve zpracování musíme pochválit materiál karet, který je poctivý a karty se snadno neohmatají. Ilustrace na kartách jsou naprosto netradiční a přitom opravdu pěkné. Nejzajímavější na kartách jsou ale jejich barvy a znaky, které neodpovídají naší klasické čtveřici srdcí, piků, kár a křížů. Místo toho jsou nahrazeny meči, hvězdami, pagodami a nefrity.
Tichu je vynikající karetní hra, která je často neprávem opomíjená. Pokud vám nevadí na karetní hru trošku delší pravidla a nemáte problém sehnat tři další soupeře pro každou hru, pak by pro vás měla být povinným přírůstkem do sbírky. Spojuje v sobě strategii, konflikty a jednoduchou eleganci, tedy všechno, co dělá dobré společenské hry ještě lepšími. A Tichu patří hodně vysoko, minimálně mezi svými karetními kolegy.
Více o hře.
+ týmová hra
+ lze hrát i ve třech
+ přehledové kartičky
+ bodovací systém jen za některé karty
+ možnost narušení plánů soupeře
+ spolupráce
+ riskem lze dohnat i velkou ztrátu
+ cena
- někoho mohou odradit složitější pravidla
- delší hrací doba, hlavně v prvních partiích
