Recenze: Ticket to Ride New York – vlaky do kapsy jsou žluté

Koupil jsem si lístek na vlak a sednul si v klidu na lavičku. O to větší bylo mé překvapení, když po pěti minutách zastavil u lavičky taxík, jeho zadní dveře se otevřely a řidič mi rukou pozval dovnitř. Vzal si ode mne jízdenku a vyrazil.

Některé města jsou tak těsná, že se do nich prostě koleje nevejdou. A podobný je New York. Alespoň v představách designéra Alana R. Moona, který do svojí vláčkové série připojuje nový přírůstek Ticket to Ride: New York a v hlavní roli budou tentokrát typické žluté taxíky. Vydavatelem stále zůstává společnost Days of Wonder, ale o evropskou distribuci se stará firma Esdevium Games.

Páru nahrazuje benzín, jak naznačuje víko malé krabičky, na kterém vidíme autobus a před ním hlavní, titulní, žlutý taxík. Uvnitř hráči najdou zcela dle očekávání rozkládací plán s mapou velkého jablka (Big Apple) a jeho čtvrtě jsou pospojované barevnými silničkami. Hráči si tento plán vyloží do středu a nechají jej tak. Všechny ostatní komponenty dají stranou (dvě hromádky karet – transport a cílové stanice) nebo si je rozdělí hráči.

Každý z účastníků si totiž musí zvolit barvu a dostane patnáctku krásných plastových autíček. Do začátku si hráči vylosují také dvě karty transportu s obrázky aut (jejich barvy odpovídají silnicím na plánu) a další dvě karty cílových stanic. Z nich si musí nechat alespoň jednu. Ze zbytku balíčku s autíčky vytvoří hráči veřejnou nabídku pěti dopravních prostředků.

Ve svém tahu si hráč může vybrat ze tří možností vždy pouze jednu. Tou základní a nejčastější je dobrání dvou karet transportu, které si může vzít buď z otevřené nabídky, nebo ze zakrytého balíčku. Právě tak si vypracují v ruce dostatečný barevný výběr, se kterým bude moci propojovat jednotlivé čtvrti na mapě.

Aby hráč mohl vyložit figurky taxíků na mapu, musí zahrát karty odpovídající barvou a počtem vytoužené trase. Za to se mohou na konci partie těšit na bodovou odměnu podle délky trasy až po maximální hodnotu sedmi bodů. Poslední možností je další braní karet – tentokrát jde o karty cílových stanice. Vezme si dvě horní karty z balíčku a může si některé z nich nechat. Tyto karty předepisují hráči čtvrti New Yorku, které musí do konce hry propojit řadou svých taxíků a za to mu darují bohatou bodovou odměnu.

Partie pokračuje do chvíle, kdy se zásoba taxíků jednoho hráče ztenčí na dva nebo méně vozů. V tu chvíli je třeba dohrát aktuální kolo a poté si všichni účastníci sečtou nastřádané vítězné body. Ty dostanou nejen za obsazené trasy, ale další odměny přijdou za splněné karty úkolů a nechybí ani bonusy za propojené památky města. Body lze ale také ztratit za každý úkol, který se nepodařilo splnit. Hráč, který po tom všem má nejvyšší součet, se stává vítězem.

Ticket to Ride: New York je nádhernou inkarnací klasické rodinné hry, která odhodila všechny nadbytečná kila a přichází k nám v té snad nejmenší možné verzi (nepočítáme tu karetní). Nabízí tak totožnou hratelnost a pravidla, ale na menším prostoru a především v jiném tématu.

Právě nové zařazení a opuštění taxíků je skvělým počinem. Všechno to je pocitově trochu jiné, čemuž pomáhají hlavně ilustrace. Na kartách hráči najdou nejen taxíky, ale i jiné dopravní prostředky, aby se mohli všichni obyvatelé Velkého jablka přesouvat po americkém velkoměstě.

Veškerá ta skvělá hratelnost zůstává na správném místě. Hráči tedy klasicky sbírají karty, ale především riskují a snaží se splnit co nejvíce úkolů. Jenže právě tady je TIcket to Ride krásně dvojsečný, protože vozů máte jen omezené množství, a tak ani úkolů není možné splnit nekonečný počet. Hráči tedy musí velmi dobře zvažovat, které karty s propojeními dvou lokalit si nechat a které ne.

Je překvapivé, že i přes opravdu mrňavou mapu se bitvy o dopravní nadvládu může zúčastnit celá čtveřice hráčů. A je tedy jasné, že na ulicích New Yorku bude pěkně plno. Hráči se i tady mohou velmi dobře navzájem blokovat. Jakmile je obsazené jedno propojení mezi městy, pak v menším počtu hráčů už druhé není k dispozici. A pak nezbývá, než trasu obejít jinudy, což je mnohdy nákladnější na vozy i karty.

Mohlo by Vás zajímat

3

dětskápro začátečníkyrecenzerodinná

Recenze: Groovy Pips – hravé puntíky

Samozřejmě i tady platí, že hra je náhodná. Dobírání karet z balíčku je někdy prostě riziko, které musíte  na sebe vzít, protože ve veřejné nabídce žádné zajímavé barvy nejsou. Počet karet v ruce ale není omezen, takže je možné se připravovat delší dobu. Jen nesmíte zapomenout na soupeře, kteří se snaží o totéž.

Svými rozměry je Ticket to Ride: New York skvělým i na cesty. I samotná partie je hladší a kratší, protože se celý souboj vejde do půl hodinky. A nemusíte se bát ani duelu, protože na malé mapě se hráči i tak potkají a musí jít do sebe.

Ticket to Ride: New York nepřináší nic nového z hlediska herních mechanismů. Pouze zmenší mapu, ale především upraví zasazení. Vlaky nahradí taxíky a to se vším všudy. V kombinaci s malým plánem vypadá hra ještě o kus roztomileji a udělá spoustu radosti především těm, kteří ještě s klasickým Ticket to RIde nemají žádné zkušenosti. Veteráni vláčků si v ní ale také najdou svoje, protože je rychlejší, kontaktnější a díky tomu rozhodně není vyloučeno, že si ji pořídíte, i když máte už jednu ze základních krabic.

Recenze: Ticket to Ride New York – vlaky do kapsy jsou žluté

Ticket to Ride: New York je parádní úpravou se vším všudy. Velikost krabice odpovídá poměru lokomotivy a taxíku přesně tak, jak to má být. Nová krabice je tedy o poznání menší, ale tento poměr neplatí v případě zábavy. Ta je naprosto stejná, jen herní doba je kratší. To můžete vnímat jako plus i mínut, záleží pouze na konkrétním vkusu. Ticket to Ride: New York si tedy zaslouží doporučení pro všechny milovníky jednoduchých her. Ostudu sérii rozhodně nedělá.

Klady:

+ skvělé nové téma taxíků
+ malý plán
+ stejná (skvělá) pravidla
+ přenosná velikost
+ kratší herní doba

Zápory:

- stejná (náhodná) pravidla
- kratší herní doba

4