Recenze: Tiny Epic Mechs – obří robot pro každého

Pár okamžiků před spuštěním připojení je v aréně neskutečné ticho. Sedím v kabině svého robota a vychutnávám ty poslední chvíle před obrovským rachotem. Pak se rozsvítí zelené světlo, pakety připojení začnou proudit do celého světa a během několika momentů nás sledují oči milionů diváků z celého světa. Oči dychtící po destrukci.

Zápasy už dávno nejsou, co bývaly. Píše se rok 3030 a v ringu místo lidí bojují stroje. Za vznikem hry, která dostala do vínku název Tiny Epic Mechs (Malí velcí roboti), stojí designér Scott Almes a vydal ji pod hlavičkou svojí společnosti Gamelyn Games. Tuhle novinku pro rok 2019 přiváží do Evropy distribuční společnost Esdevium Games. Ilustracemi hru ozdobil Roland MacDonald.

Uvnitř malé krabičky s nejrůznějšími druhy mechů najdeme velkou záplavu karet – větších i menších. Ty první, které by měly hráče zajímat, jsou hráčské karty určené k plánování. Každý z účastníků dostane jednu a k ní do páru si vybere ze dvou náhodně rozdaných karet svého pilota. Označí si na nich úroveň života, energie i financí (kreditů). K tomu dostanou výbavu žetonů, brnění a především bojovou figurku. V základní výbavě ale nesmí chybět ani osm čtvercových programovacích karet.

Potom už hráči společnými silami připraví bojovou arénu, v jejímž středu je připraveno místo pro kartu velkého mecha. Každý hráč si pak k tvaru mapy přiloží základnu ve svojí barvě a na ni také svoji figurku. Poblíž mapy vytvoří nabídku zbraní (základních i pokročilých), velké karty kol i bodování.

Na začátku každého z šesti kol si hráči naplánují čtyři pohybové karty a to v pořadí, ve kterém by je chtěli provést. Jednotlivé karty mají kromě šipky pohybu (nebo skoku) také akci, jejíž využití zůstává na rozhodnutí bojovníka. Šipku hráč natočí podle svých představ, každou kartu je tedy možné použít k pohybu libovolným ze čtyř směrů.

Poté postupně jednu za druhou vyhodnocují hráči karty a tím se dostávají velmi často do nepředvídatelných situací. Roboti se ale neodstrkují, takže nenastávají úplně velká překvapení. Při nárazu do zdi se robot jednoduše zastaví a nemůže tedy vyběhnout mimo arénu. Kromě pohybu (a to i šíkmo) pak na hráče čeká jako důsledek doplňkové akce také šance položit minu nebo věžičku jako past na soupeře. Mezi další akce patří šance nakoupit zbraň (a vybavit jí robota), získat suroviny, vyléčit se nebo si obléct své brnění.

Umístěné miny a věžičky mají ale kromě útoku na soupeře ještě jeden dva další důležité významy. Právě ony rozhodují, jaké suroviny hráč dostane v případě, že zvolí akci těžby. Navíc po druhém, čtvrtém a šestém kole přinesou totiž svým hráčům body a to v závislosti na hodnotě karty, na které stojí. Body přinese ale i samotný robot a to v závislosti na své pozici.

Zbraně přijdou ke slovu, jakmile se dva roboti potkají na jedné pozici. Jejich pohyb v takový moment okamžitě končí a hráči postupně využívají efekty svého vybavení. Tak pokračují, odebírají si body života, dokud jim nedojde zásoba výzbroje nebo dokud jeden z nich nepřijde i o poslední bod života.

Po šestém kole pak partie končí. K již získaným bodům za sudá kola si hráči přičtou hodnoty svých zbraní. Celkovou sumu pak mezi sebou porovnají a ten, kdo jich má nejvíc, může slavit robotické vítězství.

Tiny Epic Mechs je zajímavým pokusem o bojovou hru s tajným plánováním pohybu. Programování pohybu robotů je obecně zábava. Je jasné, že můžete ovlivnit pouze svoji část hry a tedy budete v každém kole překvapení, co si naplánovali ostatní. Z toho plynou velmi překvapivé a zábavné situace.

Největší výtku pak máme asi k boji, který působí až příliš jednoduše. Jednoduše používání karet zbraní nepřináší dostatek zvratů, které by se do této stejně nepředvídatelné hry velmi dobře hodily.

Tady získávají svoji hlavní roli věže a miny, které umí soupeře opravdu překvapit a to především v rámci aktivního kola. Proto se je vyplatí položit už v rámci první naplánované karty, aby byla větší pravděpodobnost, že na jejich pozici někdo vstoupí. Jenže umisťování všech staveb a předmětů ovlivňuje také příjem a body. Hráči tedy musí velmi dobře vyvažovat, co přesně od svých staveb chtějí.

Důležitým prvkem (a to i vizuálním) jsou robotické obleky. Figurky hráčů se totiž mojhou oblékat do svých vylepšených brnění a tím získávat určité výhody. Uprostřed arény navíc na nejrychlejšího bojovníka čeká také super brnění, které navíc přináší i body. Stejná odměna čeká i na útočníky, kteří mají výhodu v bitvě, ale především dostanou automaticky bod. To s sebou přináší poměrně velký důraz na napadání soupeřů, pokud vám body chybí.

Jednoduchost je právě to, čeho autor dosáhnul vyřazením některých prvků, které by mnozí z hráčů ocenili. Tím se také rozděluje skupina zájemců o Tiny Epic Mechs. Pokud chcete lehčí hru s překvapením, pak vám některé nedotažené prvky nebudou vadit. Pokud ale hledáte komplexní zábavu v malé krabičce, jako tomu často u Tiny Epic série bývá, pak budete nejspíš trochu zklamaní.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskárecenze

Recenze: Zoo Who? – nakrmte všechna zvířátka

Výběr karet při tom zachovává solidní nabídku pro každý tah. Vždy máte možnost volit ze všech osmi variant a přizpůsobit tak dané kolo svému aktuálnímu přání. Při tom průběh partie není úplně dynamický sám o sobě. Délka partie se pohybuje někde kolem hodiny a to může být už příliš na obyčejnou rubačku.

Čím více robotů se po aréně pohybuje, tím více kontaktní a zábavná hra je. To ale neznamená, že byste si robotickou řežbu neužili třeba i v minimálním počtu dvou. Boj o body hráče nutí jít jeden po druhém a nenechají je hrát si na vlastním písečku.

Zpracování je luxusní. Musíte ale počítat s tím, že oblékání robotických oblečků či zbraní vyžaduje čas, což zdržuje plynulost hry a nechává ostatní hráče čekat. Kromě této drobné výtky je ale třeba zdůraznit, že produkční hodnota je na maximu a grafika je také velmi povedená.

Jediný problém máme se samotným programováním. Protože karty lze libovolně otáčet a tím směřovat svého robota jinam, hráči musí zachovat orientaci šipky. Proto samotná pravidla doporučují nepokládat kartu tajně obrázkem dolů, ale překrýt ji jinou plánovací kartou. Pak stačí jen okrýt horní kartu. Jenže překrytí může někomu působit problémy, protože není snadné jej udělat tak, aby ostatní dopředu neviděli vaše plány. Nejlépe je tedy obě karty zkombinovat na sebe už v ruce.

Tiny Epic Mechs je hra s plánováním pohybu, ve které se nebudete smát neštěstí jiných. Místo toho jim jej sami způsobíte. Tím se výrazně liší od konkurence s podobnými mechanismy a řadí se tak trochu do samostatné bojové kategorie. Možná právě kvůli té odlišnosti nás nakonec hodně baví. Tiny Epic Mechs se sice nezařadí mezi ty nejúspěšnější hry série, ale přesto má neoddiskutovatelný potenciál bavit.

Recenze: Tiny Epic Mechs – obří robot pro každého

Tiny Epic Mechs je tak trochu jinou plánovací hrou, která hráče nechá, aby se postavili proti sobě v aréně. Mohou na sebe útočit a dokonce jsou k tomu motivovaní bodovými odměnami. Důležité ale jsou hlavně zbraně, které nejenže slouží jako cesta k porážce, ale také nabízí odměnu v podobě bodů. Bohužel právě ty bitvy nejsou dostatečně komplexní a zajímavé, což vnímáme jako největší problém celého průběhu. Ale ani tento problém nemůže být výraznou překážkou, abyste si mohli zase užít chytré hry v Tiny Epic Mechs.

Klady:

+ parádní zpracování
+ solidní možnosti tahu
+ ve více hráčích ještě lepší
+ dá se plánovat
+ umí pobavit

Zápory:

- není jednoduché zakrývat karty
- boj je jednoduchý
- občas příliš manipulace s komponentami
- delší partie

3