Recenze: Titans of Industry – být v čele průmyslu

Řídit továrny a spravovat je tak aby náklady na údržbu byly nižší než výnosy. Zpracovávat suroviny aby se následně dali co nejvýhodněji prodat. Jaké to asi je? S dnešní recenzovanou hrou, si to můžete vyzkoušet na vlastní kůži.

Nápad na tuto hru spolu s kompletním dizajnem vzešel hned z dvojice hlav. Mathew Duhan a Brian Lewis byli podpořeni lidmi na Kickstarteru a až čtveřicí ilustrátorů. Mathew Duhan je poté sám členem vydavatelství Gozer Games, LLC, které má finální produkt na svědomí.

Titans of Industry je hra z rodiny worker placement (umisťování dělníků), která nás na chvíli přenese do let dvacátých minulého století, do doby ve které industrializace zažívala svůj vzestup. A naším úkolem nebude nic menšího, než řídit komplex továren čelem k úspěchu a bohatství.

Fakt, že hra nemusí být tolik atraktivní tématem, tvůrci zcela dostatečně vykompenzovali výbornou kvalitou herního materiálu. Už samotná krabice, pěkných matných barev láká ke svému otevření.

Celému obsahu vévodí středně veliká herní deska, na kterou budeme posílat své dělníky pracovat. Herní plán je vyveden tak aby jednotlivá místa pro dělníky dávala logiku s tématem. Navíc na něm najdete dostatek místa pro umístění dalších herních komponent jako jsou žetony surovin, peníze, žetony vylepšení a v neposlední řadě karty cílů, které v této hře nesou příznačný název: “Firemní strategie”. Kromě těchto karet jsou zde ještě karty továren modré barvy a karty obchodů červené barvy. Každý druh karet má svou domovinu v krásném pouzdře.

Karty budete “stavět” na svou herní desku. Každý hráč má svojí vlastní s místem na pět karet.

K těmto deskám každý účastník partieník partie ještě dostane 4 figurky ve své barvě (další dvě může získat výcvikem), daný počet peněz a 1 kartu cíle v závislosti na jeho vlastním výběru ze dvou karet cílů. No a poté může začít samotná hra.

Ta se hraje na sedm kol (let) ve kterých se hráči snaží ve svých továrnách vyprodukovat výrobky a následně je prodávat a navíc k tomu plnit své osobní karty cílů.

Každé herní kolo začíná nákupem budov. Na stůl se vyloží tolik továren a tolik obchodů, kolik hraje hráčů a poté si každý hráč může koupit vždy jednu kartu budovy a zařadit ji do svého komplexu. Takto se pokračuje do té doby, dokud se nerozprodají všechny budovy, nebo než všichni nezahlásí pass.

Každá budova má nejen svou kupní cenu, ale také rozdílný počet vítězných bodů, které hráč získá za její postavení. Navíc je zde i cena za údržbu. Na kartách jsou vždy zobrazeny nějaké produkty. Ty buď daná budova produkuje (když se jedná o modrou továrnu), nebo lze na ní dané výrobky prodat ( v případě červené karty obchodu).

Takže už hned v první fázi kola je nad čím přemýšlet a to obzvláště proto, že peněz je málo. A stavebních míst také. Naštěstí můžete stavby na sebe vršit a tím tvořit více patrové budovy, ale tím pádem si zakryjete funkci předešlé karty (nikoliv však zisk vítězných bodů).

Po nákupu karet, přichází na řadu klasické umisťování dělníků. Hráči postupně umisťují své pracovníky buď na pole na herním plánu, nebo na karty, které buď vlastní sami, nebo je vlastní protihráč. Jak už to tak bývá, na jedno políčko se vždy vejde pouze jeden pracant, výjimkou jsou karty obchodů, tam může být neomezené množství figurek.

Co ozvláštňuje klasický worker placement jsou právě karty budov. Když totiž umístíte pracovníka na nějakou kartu budovy protihráče, tak ten okamžitě obdrží jeden vítězný bod. Jak asi správně tušíte sledovat soupeře, co zrovna potřebuje vyrobit/prodat, je klíčové. Díky tomu není nouze o situace, kdy jeden z hráčů například tvoří monopol s určitými produkty, nebo když se například snaží o co nejvyšší variabilitu možnosti prodeje.

Po postupném umístění všech pracovníků, následuje vyhodnocení efektů políček.

A co že jednotlivá místa hráčům nabízejí? Modré karty továren dávají hráči, který na danou kartu položil svého dělníka, vždy produkty, které jsou na kartě zobrazeny. Tyto karty jsou tedy pochopitelně velmi důležité a to hlavně proto, že na jedné kartě může stát pouze jeden pracovník. Časování je v tomto případě klíčové a není tak nouze o napínavé momenty.

Výrobky, které hráč z továren v průběhu hry získal, může prodávat na kartách obchodů. Na nich je vždy nakresleno jakou kombinaci produktů hráč musí odhodit aby dostal bonus, který je na kartě napsaný. Zpočátku  to jsou peníze, ale u pozdějších karet obchodů, to jsou také veledůležité vítězné body. Co je u těchto karet zajímavé, je fakt, že na nich může stát více jak jeden pracovník a to dokonce platí i pro figurky stejné barvy. Hráč totiž může prodat danou kombinaci tolikrát, kolik je na kartě pracovníků.

Ostatní políčka jsou na herním plánu, takže jsou už od začátku hry předem daná. Mezi nejdůležitější patří políčko na získání nových karet cílů, které jsou docela drahé, dále pak políčka na trénování nových pracovníků. No a nejzajímavější ze všech dostupných míst je asi to, na kterém se určuje pořadí hráčů.

To jak hráči půjdou za sebou, se totiž každým kolem mění a asi tušíte, že je někdy velmi důležité začínat. A v tu chvíli přichází do hry právě toto místečko na herním plánu. To posune hráče na místo prvního hráče pro příští kolo. Jenže první hráč se v následujícím kole posouvá na poslední místo v pořadí, takže je nutné si vybrat správný okamžik.

Jak již bylo napsáno na začátku, hra se hraje na sedm kol, mezi nimiž jsou začleněny i tři, ve kterých kromě klasického průběhu, je nutné i zaplatit údržbu vašich staveb. Je pochopitelné, že čím silnější budovy máte, tím více zaplatíte. Pokud hráč nemá dostatek financí na zaplacení, musí si vzít půjčku, jejíž vyplacení obnáší úroky anebo ztráta vítězných bodů.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskárecenze

Recenze: Otti Panzerotti – želví domeček na půjčení

Hra se tímto způsobem opakuje až do sedmého kola, na jehož konci po zaplacení poslední údržby dojde k odhalení karet cílů a k počítání posledních vítězných bodů. A kdo má nejvíce, je vítězem.

Titans of industry je sice klasická worker placement hra, která je ale oživená hned o dva vcelku originální prvky. Za prvé to je fakt, že si hráči sami budují možnosti kam posílat své dělníky stavbou budov, a za druhé je to možnost posílat pracovníky na budovy soupeřů, kterým ale díky tomu poskytnete 1 vítězný bod.

Právě tento prvek činí partie velice zajímavé. Hráči totiž například vidí, že máte ve svých stavbách vytvořené dobré “kombo”, které můžete neustále opakovat a tak vám v něm chtějí zabránit tím, že místo na jedné vaší továrně zablokují svým dělníkem. Jenže na druhou stranu vám tím poskytnou body zadarmo.

Největší výhodou této hry jsou ale hlavně různé, zcela odlišné cesty k vítězství. Hráči například mohou hrát na co největší zbohatnutí, kdy později ve hře díky penězům mohou nakoupit velmi silné budovy na generaci vítězných bodů, nebo někteří hráči se například mohou zaměřit jen na plnění karet cílů, nebo stavět co nejrozličnější stavby, tak aby ostatní  využívali jejich budov. Strategií je vážně mnoho a co je na tom nejlepší, je fakt, že všechny jsou rovnocenné, když víte jak a kdy je použít.

Velmi důležitý aspekt této hry by měla být interakce mezi hráči. Ta sice ve více hráčích funguje, ale přesto z této hry není cítit nějaké přímé ovlivňování soupeři. Jakoby soupeři nebyli živí. Ano je zde dvojí draft (u karet a u políček), takže pořádně zaříznout lze, ale hlavně se hráči soustředí na svoje stavby a na své cíle a tak nějak hrají svojí strategii, že ostatní jsou pro ně jen občasnou nepříjemnou překážkou za splněním cílů.

To bych jako vyloženou chybu hry neviděl, stále je napínavá a zábavná, ale to platí jenom u hry 4 (spíše pěti a šesti) hráčů. Ve třech a tak trochu i ve čtyrech, se jedná o naprosto suchou a nudnou záležitost bez špetky napětí a překvapení. Je zde totiž vždy dostatek volných alternativ, takže “ukradení” místa které jste strašně potřebovali tak nějak nehrozí. A v tu chvíli hrajete už úplně sami.

Když ale ke hře seženete alespoň 5 hráčů, tak se budete výborně bavit, hlavně pokud máte rádi hry, ve kterých je klíčové časování daných akcí. Celá hra je právě o jednom dilematu: ”Mám to udělat teď, nebo až potom?”. Kromě toho je ve hře také strašně důležitá správa surovin… nebo peněz?… no prostě všeho. Musíte například správně odhadnout, kdy už peníze nebudou tolik potřeba a je čas přejít na zisk vítězných bodů.

Když k tomu připočtu vyvážené a zábavné cesty k vítězství, tak se jedná sice o jednoduchou, ale přesto strategicky (a počtářsky) vyspělou ekonomickou hru.

Titans of Industry je hra která zcela obyčejně používá mechanismus umisťování dělníků a mísí jej s několika zajímavými nápady. Hráči si tvoří vlastní komplex budov, což dává účastníkům partie pokaždé jiné možnosti kam posílat své pracovníky. Hra nabízí vcelku dost cest k vítězství a je nutné u ní své tahy propočítávat a hlavně správně časovat. Bohužel v méně jak pěti hráčích je hra doslova o ničem, takže pokud se nepyšníte velkou herní skupinou, tak raději na tento kousek zapomeňte.

Recenze: Titans of Industry – být v čele průmyslu

Klady:

+ tvorba vlastních míst k worker placementu
+ mnoho cest k vítězství
+ správa surovin a propočítávání
+ nutnost správného časování

Zápory:

- ve třech a čtyřech hráčích téměř nehratelné
- ve hře moc nevnímáte soupeře

3.5