Tahle čtvrť je místo, které nemají pod kontrolou lidi. Když sem vkročíte, jste na území plném drápků a dlouhých fousků. Ty vědí o všem, co se kde šustne, protože mají sluch lepší než psi. Takže určitě vědí o tom, že se tam vydáte, ještě dříve než vy. Je na čase získat jejich náklonnost a užívat si kočičí vrnění přímo na svém klíně.
Cesta k přízni koček vede rozhodně přes jejich mláďátka, která jsou mnohem důvěřivější a vstřícnější. Právě tak si hráči budou snažit získat jejich srdce ve hře Koťátka, kterou vydává společnost Trefl a přináší ji i českým dětem v kompletní lokalizaci.
Na víku vidíme záplavu koťátek, která se chystají hráče zavalit svojí láskou. Uvnitř na zájemce čekají čtyři desky polštářků, které si hráči rozeberou. Pokud není soupeřů plný počet (čtyři), tak zbývající desky položí na dosah. Potom je třeba připravit nabídku – zamíchat destičky koček a čtyři náhodné odhalit do společné nabídky, ale také zamíchat balíček karet lákadel. Každý hráč si vezme jednu a položí ji na svoji desku.
Když se hráč dostane na tah, má na výběr ze dvou možností – buď si pořídí náhodnou kartu lákadla nebo se pokusí právě s jejich pomocí získat pozornost některého koťátka. V první řadě jde tedy hlavně o zisk nějakých těch předmětů a výbavy, aby bylo možné vůbec malá a zvědavá koťátka zaujmout.
A tak se musí nejdříve hráči spolehnout na štěstí a náhodu, protože karty lákadel jsou dobírané z hromádky zcela naslepo. Neví tedy dopředu, jestli jim získané lákadlo pomůže. Ale pokud není spokojený, může libovolně pokračovat a s kartami pracovat tak, že mění svoji zásobu. V jednu chvíli totiž může mít před sebou maximálně čtyři lákadla na stejném počtu pozic svého polštářku.
Dobírat si tak může zase a znovu, ale riskuje, že se mezi dobranými kartami objeví pes. Ten zažene všechny koťátka a hráč díky tomu upustí a ztratí všechna lákadla, která musí vrátit na odhazovací hromádku.
Když už je šance kočičku zaujmout a nalákat ji na pohodlný polštářek s pomocí, může si hráč místo dobírán karty zvolit jednu z destiček v nabídce. Dopředu už ví, co potřebuje za vybavení, aby k sobě koťátko nalákal. Na tomto rozhodnutí tak není nic náhodného. Hráč odevzdá karty lákadel a dostane za to nový přírůstek do svoji kočičí smečky.
Koťátka, jejichž přízeň už hráč získal, navíc na své desce mají natištěnou také speciální schopnost, kterou může využít kdykoliv ve svém tahu a tím vyměnit nabídku kočičích společníků, vyhnout se efektu psa nebo dostane například šanci dobrat nová lákadla.
A ještě poslední aktivitou, která se nepočítá do limitu, je šance výrazně útočná a lze ji snadno vynechat, pokud by ji děti těžce nesly. To proto, že hráč podle původních pravidel má možnost ve svém tahu vyměnit soupeři kartu. V obou případech ale lze takto obětovat a získat pouze karty, které jsou položené na poli s šipkami.
Každé nalákané koťátko má svoji bodovou hodnotu od jedničky do trojky a přispívá svojí hodnotou k celkovému součtu. A ten z hráčů, kdo jako první s pomocí svých kočičích kumpánů dosáhne cílového skóre deseti bodů, ukončuje se partie po dohrání kola. Ostatní účastníci partie mohou tedy mít ještě jeden tah na reakci, na kterou se mohli připravit dopředu, protože počet bodů je veřejný, stejně jako sestava karet. Ten, kdo má po dokončení kola nejvíce bodů, se stává vítězem.
Koťátka je hra zaměřená na nejmladší hráče, kteří se velmi snadno nachytají na roztomilé téma. Naštěstí pro ně i pro rodiče máme dobrou zprávu, protože se nejedná jen o prázdné lákadlo, ale děti se u hry budou bavit. Ale je tu několik ale.
O možnosti krást soupeřům karty lákadel jsme už psali. Trochu útěchou je fakt, že karty lákadel nejsou nijak vzácné, takže to hráče tolik nebolí. Navíc na výměnné políčko dává kartu s vědomím, že se něco takového může stát. Mnohem záludnější je ale jeden konkrétní efekt a tím je schopnost koťátek. Ty umožní přehodit kompletní polštářek se soupeři, což může pro cílové předškoláky být trochu mrzuté.
Na druhou stranu to znamená, že hra je dost nevypočitatelná a hráči nepřichází o svá koťátka ani o nic dalšího, jen o desku a její obsah. Naštěstí schopnost každého koťátka lze využít pouze jedenkrát za celou partii a poté se její destička otočí. To znamená, že je třeba hledat vhodnou chvíli, kdy ji využít a nese s sebou kromě zmatku také špetku taktiky.
Partie je příjemně rychlá. Možná až příliš, protože nasbírat deset bodů může klidně trvat nějakých patnáct minut. Dá se ale snadno partii prodloužit s pomocí varianty na patnáct bodů. Při tom možný chaos s výměnou karet a desek je vyšší ve více účastnících, ale jinak to není nějak podstatné.
Hra je z hlediska pravidel jednoduchá. Ale příručka pro hru je lecčím, ale rozhodně je nelze označit jako přehlednou nebo detailní. Editoři příručky rozhodně svoji práci neudělali ani zdaleka naplno. Řada vět nedává úplně smysl, jsou použité zvláštní slovní obrazy a někdy přemýšlíte, jestli hrajete tuto Treflovku správně.
Koťátka jsou jednoduchou hrou, která umí děti bavit hlavně svým tématem a jednoduchostí. Určitě ji ale hrajte už s mladšími dětmi než s doporučenými začínajícími školáky. Pětileté děti ji v klidu zvládnou. Jen dávejte pozor, že se ji správně naučíte a že dětem nevadí, když jim někdo krade jejich karty. V opačném případě mějte na mysli úpravu pravidel. Koťátka jsou ale jinak hrou, která děti krásně naladí na hraní dalších her.
