Cesta na zadní sedačce auta může být někdy opravdu pořádně dlouhá. Stačí jen, když si není s kým povídat nebo na co koukat. Tuhle pozici pak mají nejtěžší rodiče, kteří se o takového nudícího se potomka musí starat. Někdy stačí jim dát nějaký úkol. Nebo si s nimi zahrát hru, která s cestováním úzce souvisí.
Hra vznikla v mysli autora jménem B. S. Randle a licence se k ní vztahuje až do roku 2005. Už v té době poprvé vyšla pod hlavičkou firmy Piatnik. Naštěstí ale už od prvního pohledu není obyčejná, protože celý obsah skrývá ve svém plechovém těle. Horní část tvoří odklopné víko v převažující žluté barvě s několika drobnými obrázky.
Po odklopení západky a otevření najdou uvnitř malí hráči celkem asi 150 karet. Na každé najdou hráči obrázek a také název objektu, který se stane jejich středem zájmu. Text je dvojjazyčný a kromě češtiny je na druhém řádku uveden popis také ve slovenštině. V pravém horním rohu je v červeném kolečku uvedena bodová hodnota karty. Pravidla tentokrát nejsou na samostatném papíře, ale místo toho jsou vypsaná na spodní straně víka ve dvou sloupcích – každý v jednom jazyce.
A tak se hráči dozví, že příprava tentokrát není téměř vůbec spojená s hrou samotnou. Místo toho se musí všichni malí (i velcí) hráči dát do pohybu. To znamená, že by měli nasednout do nějakého dopravního prostředku, který jim umožní sledovat okolí. Teprve pak z krabičky vyjmou hromadu karet (doporučujeme pouze část, protože tolika karet současně stejně není třeba.
Každý z hráčů dostane do ruky pět karet představující objekty kolem silnice nebo kolejiště, kterých si musí hráči všimnout. Drží karty obrázkem k sobě a sleduje okolí. Ve chvíli, kdy zvíře nebo věc z karty uvidí, ukáže ji ostatním a kartu si ponechá za bodovou odměnu.
Hráči mají možnost si vyměnit kartu z ruky, ale musí za to odevzdat jednu ze svých již nastřádaných karet. Partie trvá buď určitý pevně stanovený čas, nebo si hráči řeknou město, jehož značka souboj v hledání ukončí. V tu chvíli všichni soupeři sečtou bodové hodnoty na nalezených kartách a hra končí.
Už tam budeme? je příbuzná her, které velice dobře známe. Počítání barev nebo značek aut zažil snad už každý z nás. Ale také hledání zvířátek nebo objektů je dobrým způsobem, jak děti zabavit a určitě to není novinka. Autor B. S. Randle sice získal licenci, ale tuhle hru už prostě známe.
Otázka tedy zůstává, jaký největší bonus přináší karty a krabička proti vymýšlení svých vlastních úkolů? Tou hlavní zbraní je variabilita, protože sto padesát předmětů je už opravdu velké množství. Dále je velkou výhodou fakt, že hráči hledají hned několik objektů současně a mají tak mnohem větší šanci skórovat.
To ale nemění nic na faktu, že ve hře výrazně rozhoduje náhoda. A teď nemluvíme o výskytu splněných úkolů, ale především o dobírání karet. Ačkoliv je v balíčku velká převaha jednoduchých karet, hráč může špatným startovním losem zcela přijít o šanci na vítězství. Doporučujeme tak mít možnost jedenkrát na začátku hry vyměnit všechny karty za nové.
I dobírání nových úkolů by mohlo být řešeno lépe. Ne pouze sejmutím horní karty z balíčku, ale místo toho by hráč mohl mít například na výběr ze tří horních karet. Jednu si vezme a dvě vrátí zpět. Pak už záleží jen na upravených pravidlech, jestli nahoru (a zavaří tak ostatním) nebo dolů a uvolní cestu k dalším novým úkolům.
Bodování ve hře je dobré a náročnost karet opravdu odpovídá. U jedničkových obrázků je velká šance, že děti brzy objeví odpovídající předmět. Třeba takový most, kruhový objezd, dům s více komíny nebo rychlé občerstvení jsou nenáročné. To ležící zvířátko nebo bílý plot už jsou těžší, ale náhoda začne vstupovat ve chvíli, kdy hledáte něco konkrétního, jako třeba jeřáb, ceduli zavřeno nebo nafukovací balónek.
Tady je další velký nedostatek hry. Mnoho karet je závislých na ročním období a třeba v zimě jsou prakticky nesplnitelné. Ať už se jedná o již zmíněný balónek, ceduli med nebo klobouk na něčí hlavě. Pak i zdánlivě jednoduchá karta může být neřešitelným oříškem.
Mnohem soupeřivější a zajímavější variantou je veřejná nabídka karet. Těch by mělo být rozložených alespoň třikrát víc, než je hráčů. Ti mají pak společné úkoly. Musí mít nejen dobrý postřeh, ale také být schopni si zapamatovat požadované obrázky, které zrovna představují aktivní úkoly.
Při hraní ale může nastat také problém s podváděním, pokud k němu některé z dětí má sklony. Protože krajina za okny prostředku ubíhá opravdu rychle, může dítě zahlásit nalezení zvířete nebo objektu na poslední chvíli a ostatní nemají šanci tuto skutečnost ověřit. Někdy se lze vrátit a zkontrolovat to, ale to se nedá dělat pořád a vlak kvůli hře určitě couvat nebude.
Zpracování pomáhá rozhodně plechová krabička, která slouží jako kufřík. Dítě si tak může dát hru nejen do batůžku, ale dokonce ji i nést v ruce. Velikost odpovídá obsahu a ilustrace na kartách jsou jasné a jednoduché. Pravidla obsahují také důležité upozornění, aby se partie neúčastnil řidič.
Už tam budeme? je jednoduchou cestovní hrou, kterou můžeme do auta doporučit. Stejně tak se ale zabavíte i s dobrou fantazií a několika žetony k počítání bodů. Ale takto je všechno zabaleno v úhledném kufříku, který nabízí inspirace na řadu dlouhých a nudných cest..
+ velký počet karet
+ ukrátí dlouhou chvíli v dopravním prostředku
+ odstupňovaná obtížnost karet
+ plechová krabička (kufřík)
+ sledování pěti úkolů současně
+ lze vylepšit nebo vymyslet vlastní variantu
- některé úkoly jsou sezónní
- náhoda rozhoduje o úspěchu
- možná až příliš zjednodušená pravidla
