Obyčejní lidé jsou tu od toho, aby se třásli strachy a poslouchali každé moje slovo. Ten, kdo se vzepře a začne dělat ramena, ten pozná můj hněv. Těm méně odvážným stačí pohrozit nebo na ně poslat obyčejného goblina. Ale už tu byli i tací, kteří se zaklepání na okno nelekli, tak jsem k nim poslal rozzuřeného trola. S rozštípanou střechou nad hlavou už si každý odpor rozmyslel.
Pohled z té zlé strany si pro hráče připravil designér Frédéric Guérard a pojmenoval ji Války mágů. Jeho práci pak ilustroval Sylvain Aublin a vydává ji firma Blue Orange Games. A do svojí distribuce si ji vyhlídla společnost Dino, která ji přináší v češtině.
Na víku je vidět všechny ty zlotřilé pány, kteří se snaží zotročit lidskou populaci svými hordami příšer. Hráči se mohou už začít těšit na tu vyhlídku, jak vidí monstra chystající se zaútočit na lidský hrad. Každý z účastníků si z krabice vyloví malou desku temného mága a jeho hradu. Jako svoji startovní smečku dostanou jednotliví účastníci každý dvě náhodné karty goblinů.
Jednotlivé karty příšer (a tedy i goblinů) mají symboly, které poskytují hráčům možnosti. Při tom každá taková karta odpovídá až šesti jednotkám (tlupám) monster, každá náleží k jednomu číslu od jedničky do šestky. Nalevo se z nich stanou průzkumníci, a ve volných chvílích budou pracovat na produkci v hradu svého temného pána. Napravo pak nabízí meče, a tedy podporu útoku. Trénování s armádou mu zabere všechen čas a jinak svému pánovi nepomůže. Hráč si u každé z dvojice startovních karet zvolí, do které práce jej chce zapojit a podle toho ji zasune zleva nebo zprava pod svoji desku hradu tak, že zůstanou viditelné právě jen tyto ikony.
Společně pak hráči vytvoří balíček lidských království, který se skládá z karet statku, vesnice a města poskládaných na sebe tak, že se začíná nahoře se statky a končí dole u měst. Z balíčku odhalí tolik karet, kolik je hráčů. Počet jednotlivých druhů je určený množstvím účastníků v partii. Položí jej stranou, stejně jako zamíchané balíčky zlých a ultra zlých příšer, hromádky truhel a žetonů (bonusových i surovin).
Začínající hráč dostane kostku a zahájí kolo, které odpovídá jednomu dni ve světě hry. Majitel kostky (který se každé kolo mění) s ní hodí a výsledný počet puntíků vypovídá o tom, který řádek na kartách příšer bude aktivní. Pouze a jen tato tlupa dnes dorazila do práce.
Jenže kostka ještě nemusí mít poslední slovo. Hráči si totiž nyní mohou za žeton soudku vynutit přehození kostky, a tedy možná i nový výsledek. Tato fáze pokračuje až do chvíle, kdy už nikdo nechce utratit další soudek. Ale držitel kostky nakonec může vše otočit ve svůj prospěch, protože i na konci může situaci zvrátit s pomocí kouzla přehození.
Jednotliví hráči si podle výsledného řádku doberou žetony jídla a run. V případě schopných průzkumníků, tedy pokud má v aktivním řádku symbol mapy, získá hráč rovnou i kartu kovové truhly, ale pouze pokud má ikon nejvíce. Poklady ale zůstávají po celou dobu partie tajné a hráči si jejich karty pokládají obrázkem dolů před sebe.
Postupně pak každý temný mág dostane šanci konečně zaútočit, a to buď na některého soupeře nebo jednu z odhalených karet lidského království, tedy na začátku některý ze statků. Tam sice nemají žádné opevnění, armády a obranné stroje, ale přesto se s vidlemi a zvířaty dokáží bránit. Hráč musí tak pro úspěšný útok nastřádat alespoň tolik mečů, kolik je číslo na štítu zvolené karty. Lépe bráněná místa pak mohou kromě obyčejných štítů mít i magickou obranu, kterou umí proniknout pouze očarované meče. Za úspěšný útok dostane hráč to, co je vytištěné ve spodní části dobyté karty.
Pokud někdo útočí na hrad soupeře, musí dosáhnout počet štítů, které jsou vytištěné na něm a kterých může být více v důsledku zlepšené obrany v průběhu partie. Jenže ani překonání obrany města ještě neznamená, že si hráč něco odnese. K tomu totiž potřebuje ve své tlupě mít ještě zloděje, kde každý dokáže propašovat z města ven jednu truhlu.
Poté, co je dokončený útok za úsvitu, nyní se mohou příšery i jejich generálové trochu vydýchat. Za jídlo a runy, které získali hned po probuzení do nového dne, mohou nyní naverbovat nové příšery pod své velení. V nabídce jsou vždy dvě příšery a lze utratit buď dvě žetony jídla za tu slabší (zlou příšeru) nebo musí mít našetřeny čtyři kousky jídla a k tomu ještě jednu runu.
Nová monstra pak zase mohou hráči zasunout pod levou nebo pravou část svého města a tím jim přidělit pracovní pozici. Některá s sebou přinesou kromě mečů nebo jídla také další bonusy, například k obraně města nebo jiné bonusové žetony.
Jakmile všichni zaútočili a vylepšili své armády, je kolo u konce. Hráči doplní zásoby karet a novým začínajícím hráčem se stane soused toho stávajícího. Partie pokračuje dál, jak hráči dobývají cizí města a vesnice, ale také si je mohou krást zdánlivě jednodušeji jeden od druhého.
Tou hlavní náplní jsou ale nakonec truhly a jejich sbírání. Jakmile má některý z účastníků v držení desátý takový poklad, partie končí. Jednotliví účastníci sečtou hodnoty svých pokladů a ten, kdo je nejbohatší, se stává vítězem.
Války mágů jsou zajímavým počinem především proto, že hráče postaví na druhou stranu barikády, odkloní se od hrdinských činů a sklonů a místo toho se pokusí všechno to namyšlené lidstvo zotročit a ovládnout.
Zajímavé je, že každou kartu lze použít hned dvěma způsoby, a tak hráč má vždy trochu kontrolu nad tím, co se v jeho týmu monster děje. Musí přemýšlet a snažit se mít tlupy vyvážené tak, aby bez ohledu na to, jaké padne na kostce číslo, byl připravený a konkurenceschopný.
Jenže první hod kostkou stěží bude poslední. To proto, že hráči mají velmi neobvyklou sílu přinutit majitele kostky k přehazování. A to ne k jednomu, ale k tolika, kolik jim dovolí jejich žetony. Ale i tady je důležité umět se svými možnostmi pracovat, protože není vůbec složité žeton vyhodit jen tak do větru. Nikdy totiž není jisté, který hod bude ten poslední, takže je příprava vždy plná váhání a rozhodnutí na poslední chvíli. To ale nic nemění na tom, že se jedná opravdu o originální nápad.
Ale i díky házení kostkou není důvod mít pocit, že hra je nějak extrémně náhodná. Hráči si vybírají z nabídky monster i vesnic k dobytí, takže je vše pod jejich kontrolou. Postupně si ale budují z karet svoji armádu v drobném využití deckbuildingu. Nic se tu ale nemíchá ani nedobírá, příšery jsou dostupné po celou dobu, schované v hráčově hradu.
Téma padouchů, jejich příšer s nepředvídatelnými rozmary a překvapivých loupeživých výprav na lidská obydlí, je skvěle zpracováno. Hlavně z hlediska atmosféry. Hráči na sebe mohou útočit a je to přímo očekávané, protože truhly jsou lákavou kořistí.
Náplní, zpracováním i obtížností je hra koncipovaná jako rodinná pro zábavu s dětmi. To proto, že herní doba se bez problémů vejde do třiceti minut a často si partii užijete ještě po výrazně kratší dobu. Právě kvůli zmiňovanému útočení je hra lepší ve více hráčích, ideálně pak ve čtyřech. Naštěstí ale ani ostatní počty nejsou špatné, jen tam nejsou tak výrazné prvky konfliktů a přehazování.
Války mágů je hra rychlá a rodinná, vyniká podařeným grafickým zpracováním a především tématem, protože hráči se dočkají role padouchů. Děti to bude bavit, protože budou ve svém týmu mít nejen čaroděje, ale třeba i draky. A hon na ně se stane jedním z ústředních motivů. Je třeba ale zdůraznit, že hra je docela dost škodící. Hráči všichni bojují o svůj úspěch, mohou nutit soupeře přehazovat kostky a především na ně útočit. Pokud vám tohle soupeření nevadí, pak jsou Války mágů příjemnou a zábavnou rodinnou hrou.
+ krásné ilustrace
+ téma a atmosféra
+ vícenásobné přehazování kostky
+ dvě použití karty příšery
+ herní doba
= jednoduché pro náročnější publikum
= pokud nemáte přímé soupeření rádi, bez konfliktů se připravíte o dva nejzábavnější prvky hry
