Recenze: Via Appia – všechny cesty vedou do Říma

Vždycky jsem si myslel, že se do Říma nikdy nepodívám. Ale teď se za naším domem děje něco, o čem se nám jako dětem nikdy nesnilo. Mladí staví cestu, abychom se my staří mohli poprvé podívat do centra všeho dění. Ale co si to namlouvám. Ty kameny tu nejsou pro nás, i když nám otevírají dveře do světa, budeme si muset na naší pouti dávat pozor na rychlé kočáry, koně a lapky. Cesta s sebou nenese jen splněné sny starých lidí, ale i naději pro ostatní.

Via Appia je pak desková hra, která k nám přináší také naději. Tentokrát na novou zábavu od firmy Queen Games, kterou vytvořil autor Michael Feldkötter. Ilustrace před jejím vydáním v roce 2013 připravili Marko Fiedler a Claus Stephan.

Krabice se nijak neliší od dalších velkých her. Má čtvercový tvar a stejnou velikost, jako třeba Edo (recenze) nebo Lost Legends (recenze). Na titulním obrázku vidíme stavbu cesty, která se z kopce spouští do nedalekého Říma. Stavitelé ale už za sebou mají dlouhou cestu z Brundisia. A abychom jim pomohli celou stavbu dokončit, podíváme se do nitra krabice.

Tam na nás nedočkavě čeká velký a pevný herní plán, který není postavený z kamení jako správná cesta. Ale to je proto, že kromě samotné trasy na něm najdete také okolní lesy a kolem dokola se vine bodovací stupnice. Nejzajímavější část je ale mimo samotnou cestu vinoucí se do písmene L – téměř celou polovinu herního plánu zabírá opuštěný vrchol hor, který slouží jako zásobárna pro stavitele silnice.

Pod herním plánem leží archy s kartonovými dílky, které doplňuje jen trocha dřevěných součástek. Jsou tu čtyři figurky a žetony pro jednotlivé hráče, ale především disky tří různých velikostí. Všechny bez rozdílu představují kamení – osm velkých, dvaadvacet středních a nejvíc (34) malých. K nim patří také jedno hráblo, které využijete v lomu.

Zbytek komponent už tvoří kartonové dílky po vycvakání. Jsou tu žetony pro stavbu silnice, bonusové a vítězné žetony, peníze, kartičky příjmu ale i žeton označující začínajícího hráče. Pro každého hráče tu je ale i karta transportu, zástěna složená ze tří částí a žeton pro překročení padesátibodové hranice. Největší komponentou ale zůstává samotný lom, který složíte z řady desek podle návodu.

Partie pak začne tím, že si každý z hráčů vybere barvu a od ní si vezme nejen jednu figurku (postaví ji do Říma, odkud stavba cesty začíná), ale také kulatý žeton, který položí na nulu na bodovací stupnici. Barva současně určuje také odstín zástěny. Ve startovní výbavě ale nesmí chybět také jeden vůz se čtyřmi přihrádkami na kamení, jehož obsah ale nebude tajemstvím.

Společná příprava začne rozložením dílků na herním plánu – kamení začíná hru v zásobě, ale přesto s ním zaplníte lom ve správném poměru podle pravidel. Bonusové žetony přiloží hráči k jednotlivým sekcím cesty a většinu ostatních komponent položí vedle herního plánu. Výjimkou jsou žetony vítězných bodů, které začnou partii u jednotlivých měst jako sestupné hromádky. Zbývá už jen odhalit horních sedm karet příjmu ze zamíchaného balíčku a vytvořit tak startovní nabídku.

Ve svém tahu mají hráči na výběr čtyři akce – pohyb, příjem, návštěvu lomu nebo stavbu silnice ze získaného kamení. Všechny činností jsou úzce propojené a navazují na sebe, ačkoliv ne postupně. Příjem představuje volbu jedné z karet v nabídce a současně slouží jako rozcestník toho, co lze dělat. Hráč může získat peníze a za ně se pohybovat nebo nakoupit kamení a vydat se do lomu. V obou případech je třeba kartu na trhu otočit. Nabídka bude doplněná až ve chvíli, kdy hráči využijí všechny současné (poslední tři ale umožní provést oba příjmy).

Za peníze se mohou figurky pohybovat po plánu, ale pouze po již postavených částech cesty. Jejich možnosti pohybu jsou tedy na začátku omezené. Zaplacená částka v jednom kole závisí na vzdálenosti, kterou figurka chce ujít.

Z měst, která hráčova figurka navštívila, může začít stavět cestu. K tomu ale nejdřív musí vyměnit svůj kámen v místním lomu za jiný, již opracovaný. Hráč tak musí nasunout až dva své kameny ze spodní strany a doufat, že mu nahoře některý kámen vypadne. Řadu může zarovnat pomocí dřevěného hrábla. Teprve tyto kameny může vyměnit za opracované žetony a naložit je na svůj vozík. Za další akci stavby může jeden až dva z kamenů položit a rozšířit tak cestu. Každý kámen mu přinese nejen okamžitou odměnu v podobě vítězných bodů (podle velikosti kamene), ale také žeton daného úseku cesty.

Jakmile hráč dorazí do města, získá za to odměnu v podobě žetonu vítězných bodů, ale také zlevní pohyb figurek v segmentu, který celý přešel. Cesta zde je již částečně dokončená a pohyb je tak jednodušší a rychlejší.

Hráči tak nakupují a mění kameny, pohybují se po herním plánu a snaží se položit co nejvíce kamenů v jednotlivých částech silnice. Ty poznají hráči snadno na konci podle počtu žetonů s částmi silnice, které kdo vlastní. Za každou takovou převahu dostane na hráč osm bodů a druhý v pořadí čtyři. Konec partie nastane ve chvíli, kdy je zaplněná silnice nebo někdo z hráčů získá první vítězný žeton v Brundisiu. Po přičtení odměn za nejvíce sesterciů partie končí vítězstvím hráče s nejvyšším bodovým ziskem.

Via Appia je strategická hra, ve které nejde jen o převahu ve třech úsecích cesty do Říma, ale spíš o výpravu za vítěznými body. Skrývají se pod každým kamenem, stačí se dobře dívat a tvrdě pracovat. Pouze tvrdou prací můžete postavit velkou část silnice a zvítězit.

Ačkoliv je na první pohled odměna za převahu vysoká, možností jak se dostat do čela je více. Všechny ale souvisí s kameny. Ať už je využijete jako svoji propustku do města nebo jejich prostřednictvím získáte body, vždy budete mít pocit, že vaše práce je odměněná. A to je u strategických her důležité. Přitom ale záleží pouze na hráči, jakou kombinaci bodového zisku zvolí.

Mohlo by Vás zajímat

3

karetnípro dvarecenzestrategická

Recenze: Revolver – přestřelka na Divokém západě

Pro pokročilé hráče všechno pokazí prvek zaměřený na šikovnost. Její zařazení do Via Appia přitom ale určitě není chybou, protože funguje jako zajímavý a originální most mezi ziskem surovin a možností jejich použití. Přirozeně je odděluje a znesnadňuje hráčům jejich snahu, ale přitom není nijak frustrující. Výstupem jsou kameny, na něž mají hráči ale ve svém vozíku omezený prostor. Naštěstí je ale mohou také prodávat za finance, když jim nevypadnou zrovna požadované oblázky.

Přitom právě lom a jeho provedení je velice originální. A ačkoliv hráče dělí na dvě skupiny (miluji/nenávidím), ke hře se bez jakýchkoliv pochybností hodí. Ačkoliv máme drobné výtky k tématu a jeho propojení s mechanismy, celkově hra funguje a je velice zábavná. Navíc je přesně tohle způsob, jak nalákat ke hře nováčky bez zkušeností. I jim pravidla vysvětlíte rychle, protože Via Appia výborně funguje jako vstupní hra.

Největší nedostatek se prolíná hned několika místy partie. Často byste nejraději neudělali ve svém tahu nic, protože jinak jednoduše podáte pomocnou ruku soupeři. Nahrávky tu jsou časté a nemluvíme jen o lomu, kde se to dá očekávat. Ovšem i při stavbě cest jednoduše někdo připojí město a než má možnost do něj jako první vstoupit, tuhle odměnu mu vyfoukne někdo jiný.

Trh s kartami funguje výborně a ani poslední karty nezůstanou dlouho ležet. Právě naopak všichni čekají na svoji šanci, jak získat sestercie i kamení současně, nebo dokonce bonusový žeton s poslední kartou! Ten umožní svému majiteli vložit třetí kámen na opracování do lomu v jednom tahu. S dobrým načasováním to může být velkou výhodou.

Všechny figurky mají stejný herní plán a bojují spolu přímo na cestě, proto je ve hře příjemný pocit opravdového soupeření. Ve všech fázích tahu si mohou hráči nějakým způsobem krást možnosti, ale přitom zástěny zaručují, že stav financí zůstává v průběhu partie jedinou tajnou informací.

Partie je zábavná ve dvou, ale hra přece jen funguje o kapku lépe ve více soupeřích. Na herním plánu je méně místa a všechny soupeření jsou mnohem těsnější. Systém velmi šikovně nahrává hráčům, kteří jsou pozadu se svými dělníky, ale současně umožňuje zaměřit se takticky na jinou cestu k vítězství. Herní doba se při tom opravdu vejde do slibovaných 45 minut.

Zpracování hry je výborné. Herní plán je detailní a plný ilustrací, pravidla jsou jasná a zástěny obsahují sumarizaci všech základních mechanismů. Všechno zde z hlediska provedení funguje na jedničku s hvězdičkou.

Via Appia se na první pohled tváří jako komplexní náročná hra, ale to rozhodně není pravda. Naopak svým unikátním mechanismem vytlačování kamenů i přístupným tématem stavění cesty se přibližuje všem začátečníkům. A jako takovou bychom ji rádi také hodnotili, ačkoliv pokročilí hráči z ní mohou být mírně rozpačití. Via Appia ale jinak funguje velice dobře a nabízí dostatek cest k vítězství, abyste se s vozíkem vraceli zas a znovu pro další kamení..

Recenze: Via Appia – všechny cesty vedou do Říma

Via Appia vám umožní propojit Řím s trojicí sousedních měst. Budete k tomu ale potřebovat pořádnou horu kamení. Nestačí jej ale pouze získat. Musíte jej opracovat v lomu, který vám přinese nejednu horkou chvilku. Obsahuje mechanismus vytlačování kamenů, který záleží na šikovnosti hráče, který ale dobře zapadá do celkového pojetí hry a netvoří její zásadní část. Přesto může někoho odradit, ačkoliv je to škoda. Via Appia je jinak velice přístupná hra, která ale všechny překvapí několika možnostmi, jak se dobrat k závěrečnému vítězství. Hráči se perou o kamení v přímém souboji, který zvýhodňuje stavitele, jež se drží vzadu. Rychlá partie a nenáročná pravidla tak zaručují, že Via Appia by se měla objevovat na mnoha stolech ještě dlouho.

Klady:

+ unikátní mechanismus zpracovávání kamene
+ více cest k bodům
+ převahový mechanismus
+ hráči soupeří na jednom prostoru
+ jednoduchá pravidla
+ skvělá hra pro začátečníky
+ trvá jen 45 minut

Zápory:

- často nahrajete soupeři
- část zaměřená na šikovnost může zážitek někomu pokazit
- cena

4