Recenze: VOLT Robot Battle Arena – robotí přetlačovaná

Ještě před rokem jsem seděl tiše ve školních lavicích a snil o slávě a vlastním robotovi, jako ve filmu. Ale stačila trocha šikovnosti a z Arduina se stal malý robot. S ním jsem vyhrál školní kolo a postoupil do republiky. Tam si mého výtvoru všimla firma, která mě podpořila lepším vybavením. A tak jsem dnes tu. Sedím mezi nejlepšími světovými robotickými zápasníky.

Desková hra VOLT Robot Battle Arena, kterou vytvořil Emerson Matsuuchi, se zabývá sportovním odvětvím, které má miliony fanoušků a přesto jste o něm možná nikdy neslyšeli. A to za sebou má už více než dvacetiletou historii. Téměř přesně ke dvaceti rokům (vše začalo v roce 1994) robotích zápasů vyšla v roce 2013 tato hra pod vlajkou firmy Nazca Games.

Svou vlastní robotí olympiádu (která v realitě zahrnuje přes padesát různých disciplín) si budete moci vyzkoušet doma. Čeká na vás ta hlavní bojová sekce. Stačí k tomu jen rozbalit a otevřít krabici s trojicí nebezpečně vyhlížejících robotů. Uvnitř totiž čekají hned dva oboustranné herní plány s mapou arény, rozdělenou na malé čtverečky.

Pro každého z účastníků robotických zápasů je připravena jedna programovací hráčská deska se směrovými a bojovými šipkami. Veškeré plánování bude probíhat za zástěnou s obrázkem robota, jehož barvu si hráč vybere na začátku. Nechybí samozřejmě ani figurky samotných bojovníků, hromada kostek (13) a žetonů. Ty vyjadřují poškození, vítězné body, ale třeba i miny, teleporty nebo magnetická pole.

Z toho už je jasné, že v aréně bude opravdu legrace. Právě proto si na začátku dobře vyberte, které ze čtyř prostředí vás pohostí. Poté každý z hráčů dostane programovací desku a k tomu jednoho robota a zástěnu vybrané barvy. Do začátku všichni dostanou také po jedné kostce od každé ze tří barev (modrá, bílá, červená). Nyní už stačí pouze položit žetony do hromádek vedle plánu a určit kontrolní bod.

Ještě než se pustí hráči do ovládání svých strojů, musí je umístit na libovolné místo na kraji plánu. Poté už začne programování, které zahájí každé z kol partie. Hráči pro svého robota s pomocí kostek a šipek naplánují nejen pohyb, ale také střelbu. Tím určí nejen vzdálenost a směr, kterým se plechový bojovník pohne (až dvě kostky), ale také jednu z osmi stran, na kterou vystřelí svůj laser.

Jakmile všichni hráči svoji volbu tajně dokončí, odhalí všichni současně naplánované akce a postupně je vyhodnotí. Vždy se začíná s červenou kostkou a to od nejnižšího čísla nahoru. Čím vyšší tedy je hodnota, tím nižší je šance, že situace na plánu bude taková, jakou hráči očekávali. Při pohybu se roboti odtlačují.

Zásahem si naopak nejen uštědří jedno zranění, ale navíc mohou ovlivnit směr, jak pohybu, tak laseru (posunutí kostky na ovládacím panelu po nebo proti směru hodinových ručiček). Na plánu se nachází řada děr, do kterých může robot snadno spadnout, když se něco změní proti jeho plánu. V dalším kole se objeví na kraji plánu, ale jeho ničitel dostane jeden vítězný bod.

Hlavním prvkem celé hratelnosti je ale boj o kontrolní body. Ve chvíli, kdy všichni odehráli svoje kostky, zkontrolují hráči společně pozici svých robotů. Pokud některý z nich stojí na pozici s modrou číslicí (náhodně rozloženy na začátku partie), získává tolik vítězných bodů. Partie pak končí ve chvíli, kdy někdo získá pátý bod.

Volt je jednoduchou robotickou zábavou a bláznivou střílečkou, ve které nikdy nevíte, co se stane příště. Nemůžete nijak předvídat, ale při tom celé své štěstí máte ve skutečnosti ve svých rukou. Je to takový pěkný paradox. Celá hra je svojí náplní i průběhem hodně podobná vynikající Robo Rally, ale už teď vám můžeme říct, že není tak dobrá, jako robotí závody.

Proč? Většinu času se roboti seskupí kolem bodovacích míst a není zde ten pocit z pohybu. Co naopak zůstává, je naprostý chaos v případě, že se hráči začnou pošťuchovat. Stačí jeden krok stranou a skončíte úplně jinde, než jste chtěli. Zdaleka to ale nejde do extrémů, protože tady nejsou žádné pohyblivé pásy, zdi nebo ničivé součásti.

Naopak střelba je naprosto přirozenou součástí partie. A tady je chvíle, kdy do ní (po seznamovací hře) vstupují moduly. Ty si mohou zápasníci připevnit na svého robota a přidávají nejen silnější střelbu nebo řezáky způsobující zranění při kontaktu železa na železo, ale třeba i teleportační zbraň nebo tažný paprsek. Tyto (náhodně nalosované nebo draftované) schopnosti hře konečně přidávají trochu zajímavosti a jedinečnosti.

Mohlo by Vás zajímat

4

recenzerodinnástrategická

Recenze: Fresco – postavte katedrálu

Co se nám ale příliš nelíbí, je způsob rozhodování situace, ve které dva hráči naplánují stejný pohyb na stejné místo. V tuto chvíli totiž může rozhodnout ve hře náhoda, ať už v podobě součtu kostek, se kterým se těžko plánuje nebo dokonce prostřednictvím losování žetonů. Na druhou stranu zbytek partie neobsahuje náhodu žádnou, což oproti Robo Rally s dobíráním karet je pozitivní změna.

Ve hře není žádný trest za to, když přijdete o robota. Naopak zde funguje pozitivní motivace – hráči, kteří robota vytlačí do díry nebo jej zničí svým výstřelem, dostanou vítězný bod. To přidává druhou šanci, jak získat vítězné body, kromě kontroly území a nutí hráče jít do vzájemného kontaktu. Díky tomu je Volt stále docela zábavný.

Postupné vyhodnocování kostek zaručuje, že hráči mohou současně ovlivnit svoje šance. To je také nejzajímavější prvek celé hry.

Volt bohužel funguje správně pouze ve čtyřech. Hře by rozhodně svědčilo, kdyby se do partie mohlo zapojit ještě více hráčů. To ale není možné. Naopak ve dvou je souboj robotů nuda a tři hráči zase způsobují nevyváženost, kdy se zloba dvou hráčů vždy obrací proti tomu s nejvyšším počtem bodů. Naopak potěší herní doba, která se pohybuje jen kolem půlhodiny a lze ji ještě upravit počtem cílových bodů.

Zpracování samotné není nijak výjimečné. Grafika arén nezaujme, a tak jediné, nad čím se pozastavíte, jsou pěkné ilustrace na zástěnách. Navíc čtyři plány se zdají dost, ale po více partiích názor změníte. Figurky samotné také nijak nevynikají zpracováním, ale celkově je kvalita komponent na slušné úrovni.

Volt je bohužel pouze mírně nadprůměrnou hrou. Možná to je také trochu proto, že máme za sebou desítky partií Robo Rally, které tohle všechno dělá trochu lépe. To ovšem záleží také na tom, jak velkou kontrolu nad hrou potřebujete mít. Volt ji nabízí o kapku lepší. Určitě se nejedná o špatnou hru, zaměřuje se na trochu jiný způsob vítězství – přímým konfliktem. V plánování pouze dvou pohybů je trochu více předvídatelnosti (oproti pěti v RR) a hra dokáže pobavit. Volt je tak především pro hráče, kteří rádi střílí a neradi závodí.

Recenze: VOLT Robot Battle Arena – robotí přetlačovaná

Volt: Robot Battle Arena určitě není špatná hra. Díky jednoduchým mechanismům a plánování s kostkou je hra velice vhodná pro rodinné hraní. Zaručuje spoustu zábavy a smíchu, protože situace na plánu se téměř pokaždé vyvine trochu jinak. Roboti padají do děr, vybuchují a hráči se smějí. Jenže bohužel tato zábava funguje pouze ve čtyřech hráčích, plány jsou si příliš podobné a je jich málo. Hra vše zachraňuje dobou potřebnou k vítězství, zahrnutím kontrolované střelby a speciálních modulů. Celkově ale Volt je přesto pouze mírně nad průměrem, kde si ji několik fanoušků určitě vyloví.

Klady:

+ pouze tři kostky na plánování
+ plánuje se i směr střelby
+ postupné vyhodnocování kostek
+ nastavitelná délka (počtem bodů)
+ hráči mohou ovlivnit pořadí vyhodnocení
+ téměř žádná náhoda
+ týmová varianta
+ jednoduchá pravidla

Zápory:

- ve dvou i třech to není ono
- mohlo být více hráčů
- málo plánů

2