Techniku nic nezastaví. Ani obrovské hory a kopce. Pokud máte správné vybavení, podmaníte si skály i jeskyně a dokážete si je podmanit kolejnicemi. Navíc kdesi ve výkopech objevíte spoustu netušeného nerostného bohatství, takže z malého stavitele kolejí se najednou ocitnete v roli zámožného majitele. Jenže každá nenasytnost je po zásluze potrestána, takže pokud někdo kope příliš chamtivě, najde svůj konec ve vodním víru.
Do kopců nás zve desková hra Vzhůru do hor, kterou vytvořil Ted Alspach pro svoji společnost Bézier Games. Hru ilustrovala Mila Harbarová žijící v Kyjevě a hra vyšla poprvé v loňském roce. Hru si pro českou lokalizaci vyhlédla firma Tlama Games.
V krabici se ukrývá opravdu hromada komponentů, mezi kterými hráči identifikují především herní plán složený ze čtyř částí. Jeho plochu zaplní spoustou žetonů, strojů různých velikostí, nastaví startovní hladinu vody, připraví na věž do výšky ocenění a připraví i nabídku vylepšení. Střed plánu je plný čtvercových políček pro dílky lešení, které vytvoří stranou nabídku ve třech hromádkách podle druhu. Nesmí chybět ani záplava surovin, žetony vítězných bodů nebo balíček karet.
Potom už hráči připraví každý své průmyslové impérium, které má základnu v podobě hráčské desky se spoustou výřezů a položí si sem po jednom kusu od startovních surovin (uhlí, voda, zlato a železo). Volbou si ale hráč současně určí i barvu, od které získá figurky ubytoven a pracovníků. Většinu rozmístí do řádků v ubytovně na společném plánu, další budou na svoji šanci čekat. Do flotily ale přibudou každému hráči také tři vzducholodě a s bitvou s kopci každému pomůže také jedna počáteční schopnost. Postupně pak každý z účastníků začne se stavbou lešení a jedno si nechá v zásobě.
Hráči se střídají na tahu a vždy si mohou vybrat jednu ze dvou dostupných hlavních akcí. A vedení svým průmyslovým srdcem, mohou buď vyrábět nebo těžit. K vyzvednutí surovin z prostředí špičatých a nedostupných hor hráči používají vzducholodě, které mohou vyslat buď na stroj nebo mohou přistát přímo na mřížce a získat tak suroviny ze sousedních lešení. I přímo sousedící stroje na mřížce se aktivují a hráč získá hromadu zdrojů. Jednotlivé vzducholodi hráče mají různé velikosti, takže je třeba s nimi dobře pracovat.
Místo hor se dá vyrazit se vzducholodí do okolí. Tam jde naopak utratit těžce získané suroviny a koupit za ně stroje z nabídky, nová lešení nebo vylepšení. Mohou vzducholoď zakotvit do výřezu herního plánu u vodního víru a vysvobodit odsud dalšího svého pracovníka.
Plavidla zůstávají zakotvená tam, kam je hráč poslal, a to až do momentu, kdy si vybere akci výroby a tím může lodě poslat zpět domů. V rámci této akce lze přistavět další dílky lešení, pokud si nějaké hráč nakoupil dříve ze společné nabídky. Tato konstrukce se postupně více a více tyčí nad vodní hladinou a hráči jej při přikládání musí napojit na již existující část. Naopak za poplatek (ve zlatě) lze vyslat jednoho z pracovníků na volné políčko na lešení.
Na toto lešení lze pak stavět stroje, jejichž kartičky hráč dříve získal s pomocí vzducholodi a přepravil k vodní hladině. Dělníci, kteří v tu chvíli stáli na překrývaném lešení, jsou povýšení na věž, která sousedí s mřížkou na pravé části plánu a mají tak ihned možnost získat vítězné body svému průmyslovému impériu.
Celá stavba lešení a strojů se postupně stále více a více zvedá nad vodní hladinou, až nakonec přesáhne limit stanovený siluetou mostu. Průmyslová revoluce způsobuje lokální zvýšení teploty a začíná odtávat sníh, který ihned způsobí záplavy v údolí. Proto se ihned zvedne hladina vody přiložením nové destičky. Stroje a dělníci, kteří byli pohlceni vodou, jsou ztraceni. Stroj už nedokáže znovu nic produkovat při návštěvě vzducholodi, dělník je pohlcen vodou a lze jej zachránit v budoucích kolech.
Po provedení jedné akce je konec kola. Hráč může získat vítězné body, pokud mu to některá jeho schopnost umožňuje. Poté je na řadě další soupeř. Teprve, když je ubytovna prázdná, blíží se partie ke svému konci. Po jednom dalším kole je čas na závěrečné bodování, kde získají hráči body za dělníky na věži, vylepšení a svůj majetek, ale naopak ztratí pět bodů za každého pracovníka ve víru. Vítězem se stává ten hráč, který má nejvyšší součet.
Vzhůru do hor je docela komplexní hra, ve které se hráči snaží obsazovat políčka na společném plánu. Nejdříve si je ale musí postavit, čímž se hra výrazně odlišuje od jakékoliv konkurence. Žádný stroj a stavbu nelze umístit do propasti, pokud pod celou plochou není připravené lešení.
Hra je po okraj nabitá možnostmi a nápady, až máte chvíli pocit, že by se klidně bez některého prvku obešla. Jsou tu vzducholodě, figurky na lešení, stroje visící ve vzduchu, stoupající voda a produkce surovin. To všechno se podařilo autorovi docela pěkně tematicky propojit, ale možná by bylo lepší nesnažit se nacpat do partie vše, co se tam vejde a získat tak trochu přímočařejší zábavu. Určitě bychom se obešli třeba bez speciálních schopností nebo vylepšení, které zde působí spíše jako komparz na pozadí.
V pravidlech je řada stránek věnovaná vysvětlení schopností jednotlivých symbolů, schopností a efektů. Na jednu stranu je super, že je vše přehledně vypsané, ale na druhou stranu to znamená, že těch informací k zapamatování a udržení přehledu je opravdu hodně.
Na druhou stranu právě proto má hra vynikající znovuhratelnost, protože je zde spousta prvků, které se nebudou opakovat. Navíc už samotná pravidla počítají se strmější výukovou křivkou, takže do prvních partií vyjmenovávají komponenty, které byste měli ponechat v krabici. Tím se naše obava z prvního setkání trochu rozptylují. A k tomu přibývá ještě dostatek zajímavých cest k vítězství, protože body můžete nasbírat za rozdílné věci nebo se k nim alespoň přiblížit.
Nejsme si jistí, že volba konečné podmínky v podobě výšky stavby je ta správná. Hráči ji mohou totiž i sólově vynutit a díky tomu ukončit partii předčasně. Tím si nechceme stěžovat na fakt, že by hra byla pak příliš krátká, i tak přesahuje jednu hodinu, a tedy sedí na střední náročnost, ale především ostatní soupeři mohou být zklamaní, že nemohli svůj motor na suroviny spustit v plné parádě. Znamená to, že mají pocit, že souboj nebyl rovný.
Ve dvou je herní plán příliš volný a hráčům bude chybět kontakt. Protože ve čtyřech se zase začne partie až dost prodlužovat ke dvěma hodinám, zdá se nám počet tří účastníků jako ideální ze všech úhlů pohledu.
Hra rozhodně zaujme svým zpracováním, protože je narvaná komponentami, a navíc spoustou dřevěného materiálu. Díky tomu vše vypadá na stole opravdu pěkně a velkolepě, tak jako by měla hra střední obtížnosti.
Vzhůru do hor přináší do stěžejního a hlavního vysílání dělníků novinku, protože si sami nejdříve musíte ty pozice postavit. Navíc ve hře létají vzducholodě a produkce surovin závisí pouze na vašich schopnostech a plánech. To všechno dohromady trvá déle, ale právě proto si hru užijete, stejně jako budování svého impéria. Vzhůru do hor je výbornou hrou, jen je škoda některých drobností, bez nichž mohla být ještě o kousek lepší.
+ dostatek cest k bodům
+ hráčské tahy nejsou dlouhé
+ kvalitní zpracování
+ výborná variabilita
+ znovuhratelnost
+ ambiciózní hra, která vás pobaví
= ve dvou moc místa
= ve čtyřech trochu delší
