Recenze: Vzhůru do podzemí – kdo nejde s námi, ten je srab

Kdysi jsme mohli pobíhat a mlátit příšery, jak nás napadlo. Jenže ty časy jsou pryč. Teď se na každou jeskyni stojí fronty a pouze diváci budou nominovat toho, kdo opravdu vstoupí. A nejen to. Jsou tu i lidé, kteří nám připravují situaci dole v temných kobkách. Pečlivě připravené, učesané a dostatečně hrozivé příšery jsou rozmístěny tak, aby nás opravdu prověřily. Pořád jsou stejně hloupé, ale teď za ně myslí jiní. A my musíme být extra opatrní, kdykoliv do takového podzemí vstoupíme.

I všichni hráči mohou usednout na režisérskou židličku v nové reality show Vzhůru do podzemí. Jejím autorem je Masato Uesugi a ilustrace pro vydavatele, francouzskou firmu IELLO, připravil Paul Mafayon. Hra vyšla nenápadně v roce 2013 pod záštitou firmy Oink Games z Japonska. O dva roky později se jí chopila firma IELLO a spolu s jejím vydáním našla denní světlo také česká verze. Zásluhu můžeme přičítat jen a pouze firmě REXhry.

Hrdinství může opravdu zabíjet, jak nám sděluje malá krabička s prostorem na dva balíčky karet. Bílá a s obrázkem dveří, za kterými tušíme příšery. Něco napovídá i trčící ocas a svítící oči. Zatneme tedy zuby, překonáme svoji vrozenou zbabělost a nakoukneme dovnitř.

Tam ale najdeme jen zlomek karet, které bychom očekávali. Je jich 25 a z toho čtyři slouží jako pomoc. O ony ale mají jednu bílou stranu spokojenosti a druhou temnou značící neúspěch. Hráči je tedy budou mít u sebe, když půjde do tuhého. Pak jsou tu zlaté karty vítězství, které vypadají stejně z obou stran. Zbývajících třináct karet představuje nestvůry, se kterými se mohou hráči na svých cestách po temných kobkách potkat. Každá má svoji sílu vyjádřenou číslem a také symbol zbraně, která ji spolehlivě zneškodní.

Samotní hrdinové už tu jsou ale v podobě menších kartonových destiček. Jsou tu čtyři různých povolání, s odlišnými počty životů, ale především s naprosto jinou výbavou. Každá postava má svoji sadu šesti kartiček výzbroje, které k ní patří, a snadno to poznáme podle barvy. To jednotlivé předměty mají kromě efektního obrázku a názvu jen a pouze jeden efekt.

Na začátku partie si hráči nerozeberou hrdiny, jak bychom očekávali. Ti budou společní a hráči jim budou pouze připravovat jejich cestu. Do ruky tak dostanou pouze jednu již zmiňovanou pomocnou kartu, kterou položí bílou stranou nahoru. Karty vítězství stačí položit stranou, příšery je ale třeba ještě k tomu zamíchat.

Náhodně určený začínající hráč vybere hrdinu, který bude v prvním kole stát čelem k jeskyni v očekávání, že zdolá všechny její nástrahy. Nejdříve je ji ale třeba naplnit a to bude právě společným úkolem hráčů.

V první fázi kola se hráč může rozhodnout, jestli dobere další příšeru ze zásoby nebo se vzdá tahu. V takovém případě už nebude moci dále přikládat nové stvůry a počká, než tuto fázi ukončí i ostatní soupeři. Když si ale hráč zvolí dobrání příšery, může se na ni podívat a provést s ní dvě akce. Buď ji přidá do jeskyně a tedy do cesty hrdinovi nebo ji zkrotí pomocí jednoho z dostupných předmětů (libovolného) a položí ji před sebe obrázkem dolů, aby nikdo neznal její identitu.

Teprve když se všichni hráči až na jednoho vzdají tahu, může se tento odvážlivec vtělit do hrdiny a vyrazit s ním na jeho pouť. Z nástrah zná pouze část a to ty příšery, které do jeskyně sám vyslal. Netuší ale, co si na něj připravili jeho soupeři a které potřebné zbraně mu zabavili odkládáním na krocené příšery.

Hráč tedy postupně na své výpravě otáčí jednu kartu za druhou a musí se s ní vyrovnat. Každé monstrum je možné se správnou výbavou porazit, pokud hráč tento prostředek má zrovna po ruce. Pokud ne, sebere mu obluda tolik životů, kolik je její síla. Teprve až proleze celou jeskyni a setká se se všemi nástrahami uvnitř, následuje vyhodnocení. Buď se mu podařilo obstát a zbyl mu alespoň jeden bod života (a za to získá ocenění v podobě zlaté karty vítězství) nebo byl poražen (a nedostane nic). Místo toho musí svoji kartu pomoci otočit na její temnou stranu. Pokud by byl poražen podruhé, místo toho vypadává z partie.

Může vybrat hrdinu pro další kolo a také začíná následující fázi přípravy. Ten, komu se podaří jako prvnímu získat dvě karty vítězství nebo zůstane jako poslední ve hře, se stává vítězem a nejlepším plánovačem.

Vzhůru do podzemí je bezstarostnou jízdou, ve které hráči nemusí přehnaně přemýšlet. Místo toho je třeba dobře odhadovat, blafovat a snažit se podvést ostatní na všech frontách. Hráči mohou podvrhnout do balíčku opravdu silnou příšeru a odstranit zbraň, kterou se dá porazit. Nebo naopak do jeskyně nastrkat spoustu slabých monster, odvážně se vydat do jeskyně a vrátit se prakticky bez škrábance.

To všechno je v této hře možné a proveditelné. Záleží pouze, jak dokážete manipulovat ostatními. To je tu základním předpokladem k tomu, abyste se bavili. Pokud budete hledat spolupráci a nechcete škodit ostatním, pak pro vás tato novinka prostě nebude. Neužijete si zdaleka její největší devízu a možná se budete dokonce nudit.

Mohlo by Vás zajímat

2.5

karetnírecenze

Recenze: Únikovka Prokletí sfingy – tajemství kamene

Ale pokud máte právě ta zmíněná očekávání a získáte pro partii alespoň dva další hráče, pak si užijete skvělou a nenáročnou zábavu. Ve dvou je hra o mnoho víc taktická. Naopak s vyšším počtem se ve hře objevují již zmiňované intriky. Každá verze má svoje klady a záleží pouze na vás, který přístup preferujete. Oba jsou stejně zábavné.

Ve všech počtech ale platí, že se jedná v podstatě o mikrohru, ačkoliv komponent je trochu víc. Co ale platí dokonale je čas, jehož uvedených třicet minut je horní hranice. S nižším počtem hráčů se můžete dostat i na polovinu a hra jako taková je pak skvělá kdekoliv, kde musíte ve dvou čekat.

Hra obsahuje také prvky pokoušení vlastního štěstí. Každý hráč se musí rozhodnout sám za sebe, jestli odkryje další monstrum. Za jeho odložení stranou se nic neplatí, ale každý z účastníků současně podstupuje riziko, že právě on bude tím posledním, kdo se bude muset vydat do jeskyně. Správné načasování tu je opravdu vším.

Všechno se to točí okolo ohromně jednoduchých pravidel. Naučíte se během chvíle a ostatní ještě rychleji. A přes veškerou jednoduchost zůstává, na rozdíl od jiných mikroher (zdravíme Milostný dopis) ještě stále hrou a ne pouze loterií. A to si na ní opravdu ceníme. Pochvala musí putovat také k celkovému zpracování, které je na velmi vysoké úrovni, a ilustrace jsou opravdu parádní.

Pokud bychom měli zdůraznit nějaké negativum, pak je to určitě vyřazování hráčů. Ono patří k povaze hry a nutí účastníky riskovat. Jeho přítomnost je naprosto opodstatněná. Naštěstí ale nestačí k vyřazení jedna smůla. Hráč musí selhat hned ve dvou výpravách, takže to je většinou už za polovinou celé partie. Čekání tedy není tak dlouhé.

Vzhůru do podzemí je nenápadnou malou hrou, která ale umí naplnit svoji krabičku zábavou až po úplný okraj. Hra je to parádní, zábavná, ale bez většího poslání. Zážitek se liší podle počtu účastníků, ale tak či tak funguje na výbornou. Udělá radost všem, kdo mají rádi jednoduché odpočinkovky s důrazem na blafování. Vzhůru do podzemí je zvolání, které bychom měli všichni poslechnout!

<br><br>

Recenze: Vzhůru do podzemí – kdo nejde s námi, ten je srab

Vzhůru do podzemí bude výbornou volbou a bude se hrát hned pod vánočním stromečkem. Má tak jednoduchá pravidla, že si s vámi na chvíli zahraje možná i Ježíšek. Ovšem nečekejte, že vyhraje, protože k tomu je potřeba být tak trochu podrazák. Hráči si musí svoji cestu k vítězství problafovat. Ale potřebují také porci štěstí, kterému musí jít naproti. Do konce partie se sice nepodívají všichni hráči, ale ti vyřazení nebudou čekat příliš dlouho. Díky důrazu na konflikt sice hra není úplně pro každého, ale zaslouží si určitě dostatek fanoušků.

Klady:

+ jednoduchá pravidla
+ parádní ilustrace i zpracování
+ blafování
+ taktické ve dvou, bláznivé ve více
+ zábava a napětí

Zápory:

- není pro každého
- vyřazování hráčů

4