Recenze: Wildlands – cesta z temnoty

Temnota je konečně pryč. Jenže když zaženete tmu, ještě to neznamená, že přijde světlo. A tak jsme sice zažehnali zkázu našich životů, museli jsme ale na oltář obětovat celou civilizaci. Místo jednoty jsme teď pod dojmem ničení rozděleni na nespočet malých táborů, který si každý bojuje za ty svoje zájmy.

A právě s vizí takového světa připravil deskovou hru populární designér Martin Wallace. Pojmenoval ji Wildlands a s ilustracemi dvojice Alyn Spiller a Yann Tisseron ji vydal pod hlavičkou společnosti Osprey Games. Tiskátko s rokem výroby 2018 ještě nezaschlo, ale to nebrání distributorské společnosti Esdevium Games, aby ji dodávala na pulty obchodů po celé Evropě.

Už krabice zaujme svým fantasy nádechem. Na víku najdeme řadu zajímavých postav a hrdinů, mezi kterými nás zaujala sova. Uvnitř na hráče čeká velká rozkládací mapa s oboustranným prostředím pro boje jednotlivých frakcí. Mapa je rozdělená na spoustu malých území, které jsou očíslované. Hráči si ji položí mezi sebe, ale nepokládají na ni žádné hrdiny. Mapa zůstane na úvod úplně prázdná!

Naopak o to víc si hráči vezmou komponent přímo k sobě. Dostanou miniatury zvolené frakce, ke kterým také náleží po jedné kartě popisující schopnosti. Dále získají plastové stojánky jedné barvy a také základní balíček náležící k dané straně konfliktu. Plastové podstavce obují svým hrdinům a vezmou si kameny každý sadu kamenů (úlomků) ve své barvě.

Jednotliví účastníci pak dostanou po deseti náhodných kartách odpovídajících jednotlivým lokacím na mapě, z nich si vyberou pět a přiřadí je svým hrdinům potají jako jejich startovní pozice. Zbylých pět podají svému sousedovi a tím určí místa, kam musí položit svých pět úlomků. To je důležitá taktická část přípravy, která by se neměla podceňovat. Poté už každý ze svého zamíchaného balíčku dobere horních sedm karet a partie je zahájena.

Hráči se na tahu střídají. V každém tahu musí odhalit jednoho ze svých bojovníku ukrytých na mapě a tím snad ze zálohy překvapit soupeře. Poté už používají k provádění akcí karty v ruce. Jejich počet je v jednotlivém tahu omezený pouze nabídkou v ruce. Při tom každou akční kartu lze použít hned několika způsoby. Ten nejjednodušší je pohyb, pro který je možné zahodit kteroukoliv kartu frakce. Aby ji ale bylo možné použít k přesunu konkrétního hrdiny, musí taková karta obsahovat symbol odpovídající danému hrdinovi.

Většina karet ale má v levé části nejen zmíněné ikony popisující hrdiny, ale také vlajky. Ty právě specifikují jiné dostupné akce. Hráči tak mohou útočit zblízka i z dálky (a to hned dvěma různými intenzitami), útočit dokonce na několik polí nebo se bránit. Dokonce je možné pohybovat více figurkami najednou nebo létat! To se hodí především na jedné straně mapy, kde jsou některé pozice vyvýšené a jinak je k jejich návštěvě potřeba rovnou dvou karet. Proti jednotlivým útokům platí vždy jen některý způsob obrany.

Velmi důležitým herním prvkem jsou ale takzvané přerušení. To je možné zahrát v soupeřově tahu, přerušit jeho snažení a provést nějakou svoji akci. A to tak, jako by byl tah samotného hráče, takže může odhalovat hrdiny nebo používat jiné karty. Přerušení je možné řetězit.

Na konci svého tahu si hráč dobere tři karty až do maximálního počtu sedmi karet, které je povoleno držet v ruce. Všichni soupeři se při tom snaží útočit na protivníky, ubírat jim body srdíček a knockoutovat jejich hrdiny. Za každé takové vítězství získá jeden bod, stejně jako za sebraný úlomek svojí barvy. K jeho zvednutí je ale také potřeba provést akci s kartou. Ten z účastníků, který nastřádá jako první pět bodů, se stává vítězem.

Wildlands je hrou, která se rozhodla tak trochu experimentovat a propojit zážitky taktické, plánovací a překvapivé. Především první část partie je opravdu plná nečekaných situací, jak jednotliví hráči odhalují hrdiny po celém plánu. A jak se postavy vrhají do boje, jdou si nejen navzájem po krku, ale především se snaží dostat k rozházeným úlomkům.

A tady se právě dostáváme k důležitosti přípravy partie, která je vlastně už sama o sobě tím plánováním a důležitým momentem, kde se může rozhodovat o výhře a prohře. Hráči se snaží rozmístit své hrdiny na co nejtaktičtější místa a při tom předat soupeři karty, která udělají jeho úlomky těžko dostupnými. V tom je mapa celá zajímavá.

Navíc jsou tu ale další taktické možnosti. Především některé pozice umožňují krytí. Pokud tedy na hrdinu pak někdo střílí zdálky, může se ukrýt třeba za krabici nebo pod stůl. Místa s krytem jsou označena číslovkou s rámečkem, zatímco lokace bez krytu jsou puntíky bílé s černou číslicí. Hráči ale mohou využívat také výškovou výhodu.

Zajímavé také je, že jak útok tváří v tvář, tak i ten z dálky, mají dvě úrovně. Liší se nejen v počtu uštědřených zranění, ale i v dosahu a také v tom, kdo vybírá napadeného hrdinu, pokud jich je v cílovém místě více. Důležitý je pak útok na více polí, který zasáhne všechny hrdiny v daném místě.

Mohlo by Vás zajímat

0

dětskárecenzerodinná

Recenze: Welt der Sinne – všech pět smyslů

Výtky pak mohou putovat možná jen k boji, který je hodně taktický. Právě tady by mohli najít svoje zase hráči z druhé strany, tedy taktici. Je dobré ke hře tedy přistoupit jako k lehké řežbě bez nároků na nějaký napínavější vývoj soubojů.

Největší zábavu partie poskytuje v prvních tazích, kdy ještě hráči odhalují svoje bojovníky. Tyto překvapivé momenty dávají partii šťávu a dělají ji opravdu jedinečnou. Bohužel po čtyřech kolech to skončí a velká část partie se pak naplní pohybem a boji. Poziční snaha o získání výhody je stále dobrá a jednotlivé frakce mají každá trochu jiný balíček karet.

Naštěstí ale samotné překvapení ve hře zůstává v podobě přerušení. To je možná prvek, který se nám na Wildlands líbí úplně nejvíc. Možnost zasáhnout do tahu protivníka, zaskočit jej a zcela mu překopat plány, sice není slučitelná s taktickým přístupem, ale nabízí skvělý náboj. Nikdy totiž nevíte, co si na vás protivníci mohou přichystat. Obvykle se tak úplně změní situace na plánu.  Ale ani přerušující hráč nemůže mít jistotu, že udělá vše. Pokud jej přeruší někdo jiný, on už se k tahu nevrátí, ale kolo se vrací přímo k aktivnímu hráči. Když se ale nic z toho neděje, dostavuje se pocit nedostatku akce.

Z toho všeho vyplývá, že partie ve dvou bude jen slabý odvar toho, co za chaos a překvapení zakusíte v maximálních čtyřech. To je ideální počet, pod který byste neměli klesnout, pokud to není nezbytně nutné. Partie jsou pak překvapivě rychlé a hodinového maxima dosáhnete opravdu zřídka.

Zcela nečekané je obrovskou zbraní této novinky zpracování. Kreslená pohádkovost se snoubí s faktem, že hráči na sebe musí neustále útočit, pokud chtějí být těmi prvními, kdo získá cílový počet bodů. Potěší také nádherné miniatury, barevné stojánky a krásně ilustrované karty.

Všechno prostě hovoře ve prospěch hry. A Wildlands je mixem, který rozhodně nezapadne. Díky důrazu na jedinečnost a odlišnost nemůžeme čekat, že se bude líbit každému. Ale přesto má potenciál řadu hráčů nadchnout. A rozhodně jich nebude vůbec málo. Wildlands je hra, která baví originalitou některých prvků a nabízí příjemný skirmish (bojový) zážitek.

Recenze: Wildlands – cesta z temnoty

Wildlands je hra, která nemá složitá pravidla a nabízí hráčům, aby naverbovali hrdiny a dali si pořádně do nosu na jedné ze dvou dostupných map. Jejich hrdinové se ale do boje zapojují postupně a připravují tak všem zúčastněným nečekaná překvapení. Později, když už jde hlavně o poziční partii, do souboje zasáhnou zase přerušení, která mají potenciál leccos zvrátit. To vše ale vynikne ve dvou a celá partie je zábavná především ve své první polovině. I tak je ale Wildlans velmi příjemným objevem.

Klady:

+ originální způsob nasazování hrdinů
+ překvapení v přerušeních
+ rychlá bojovná partie
+ skvělé ve čtyřech (a při tom rychlé)
+ zpracování je parádní

Zápory:

- ve dvou zdaleka nedosahuje kvalit
- části partie po nasazení hrdinů (a bez přerušení) jsou méně zajímavé

4