Recenze: Wunderland – procestujte celý svět

Všichni máme rádi výlety za něčím zajímavým. Ať už je to pozoruhodný most, velkolepý hrad nebo opravdu starý strom. Každé z těchto míst na nás dýchá tajemství a umožňuje nám snít. Turistika je prostě fajn a náš svět je kouzelný v šíři krás, které nabízí, ať už lidského či přírodního původu.

V Německu se takový turista může nazývat také wunderlander, tedy obyvatel pohádkové země. A jeden z takových malých světů se nachází ve městě Knuffingen, kde najdete svět miniatur – Miniatur Wunderland. Je jedním z největších a strčí do kapsy ty naše menší, které najdete třeba v Ostravě nebo v Mariánských Lázních.

A Dirk Hillebrecht si tento svět miniatur vybral za předlohu svojí hry, kterou nazval příznačně Wunderland. Pro vydání se jí chopila společnost Pegasus Spiele a vydala ji ve vícejazyčné verzi (bez češtiny) v roce 2013. Ilustrace vypracoval Jarek Nocoñ, který tak prorazil se svými obrázky z Polska do světa.

Hra je uložená ve čtvercové krabici, na jejímž víku najdeme spokojeného cestovatele. Zrovna překračuje sedmero hor a sedmero údolí, aby dorazil do země zaslíbené všem turistům. A jen tak mimochodem ho na tom obrázku obklopují všelijaké divy, počínaje krásným Neuschwansteinem.

Nebudeme předstírat, že jsme někdy v Knuffingenu byli, takže nevíme, jestli mapa na desce odpovídá rozložení světa ve světě miniatur. Čím jsme si ale jistí je, že nemá nic společného s realitou, ve které určitě Amerika nesousedí s Rakouskem a Skandinávií. Pro vlastence pak bude jistě zklamáním, že ačkoliv se sem vešel nejen celý německy mluvící svět, ale i nějaké ty zázraky ze severu, nenajdete zde žádnou krásnu země české.

Jednotlivá místa mají vždy svůj vlastní obrázek a číslo a jsou propojená v síti cest. Každá oblast pak má kromě turistických cílů také jednu poštu, nesoucí vždy specifický symbol – hory (Rakousko), loď (Skandinávie) nebo maják (Německo kolem Hamburgu). Kolem herního plánu je pak nakreslené počítadlo bodů, po kterém se budou pohybovat vaše lokomotivy. Tady začíná a současně v podstatě i končí podobnost s Ticket to Ride (recenze).

Kromě herního plánu a najdete uvnitř krabice také 32 kulatých žetonů, osm od každé ze čtyř barev. K nim patří nerozlučně také brožurka se samolepkami, kterými je třeba před první hrou žetony ozdobit. Ve skutečnosti byste mohli hrát i bez nich, ale žetony vypadají přece jen o něco lépe s obrázky. V barvách hráčů jsou zde také čtyři lokomotivy. Všechny je ale rozměrem překonává hnědá mašinka, sloužící k označení začínajícího hráče.

Tím se dostáváme k závěrečné skupince součástek – kartám. Čtyři z nich mají na sobě nakreslené koleje s číslovkami 100 na jedné a 200 na druhé straně. Ty poslouží hráčům v případě překonání bodové hranice. Dvacítka karet má na sobě zvýrazněné cíle na mapě, které musíte se svými turisty navštívit. Největší balíček o 112 kartách ale tvoří pohlednice s fotografiemi všech těch skvělých zázraků a detailů, které můžete získat na poštách na mapě, ale především vidět přímo ve skutečnosti v Knuffingenu.

Na začátku partie si tedy hráči jednoduše rozeberou barevné komponenty – osmičku polepených žetonů a jednu lokomotivu, která bude začínat na nule počítadla bodů. Kulaté žetony všech hráčů se zatím musí společně tísnit v Knuffingenu, odkud budou všichni vyrážet za dobrodružstvím společně.

Na herní plán rozmístíte také balíčky karet pohlednic. Roztřídíte je podle zadní strany a rozložíte na místa, kde je lze nakoupit, vždy poblíž nějakého políčka s poštou. Zbylé karty úkolů zamícháte a rozdáte každému do začátku tři. Tím je všechno připraveno a můžete začít cestovat.

Povinnost hráčů v jejich kole je naprosto jednoduchá. Vezmou libovolný počet svých žetonů a rozmyslí si, kam by se s nimi chtěli pohnout. Můžete si vybrat, jestli to bude o jeden nebo dva kroky, ale celou dobu musíte posunovat stejnou skupinku žetonů – žádné nejde opustit nebo naopak nabrat někde po cestě.

Co je ale mnohem důležitější je možnost, která se nabízí ostatním hráčům. Ještě než se posunete, mohou se k vám připojit také oni s žetony, které leží ve stejném městě, odkud putujete vy. Společně ale musí dorazit také do cíle pohybu. A to je vlastně všechno.

Těmito přesuny se hráči snaží o dvě věci – návštěvu více památek současně a nákup na poště, kdy za každý žeton vrácený zpět na start dostane hráč jednu pohlednici. Úkoly z karet v ruce lze splnit vždy pouze tak, že se hráč nachází alespoň jedním žetonem na všech lokalitách na ní nakreslených. V takové chvíli ji rovnou zkompletuje, vrátí po jednom žetonu z míst zpět do Knuffingenu a posune lokomotivu na počítadle o hodnotu karty.

Partie končí, jakmile některý z hráčů nasbírá všech sedm pohlednic nebo ve chvíli dokončení pátého úkolu. V obou případech si hráči k bodům získaným za úkoly přičtou ještě hodnocení za sady pohlednic a ten, kdo jich má nejvíce, se stává vítězem.

Těšili jste se na další variaci na oblíbené a zábavné vláčky Ticket to Ride stejně jako my? Částečně to je pravda, jenže bohužel, kde propojování vagónky získává, tam Wunderland ztrácí. Místo propojování dvou různých míst budeme cestovat a to nejen sami, ale i „stopem“. A právě tady je největší potíž, protože hráči mohou většinu pohybu cestovatelů udělat při tazích soupeře.

To se jeví jako dobrý nápad, když to čtete na papíře. Ale jakmile se pustíte do hraní, zjistíte, že takové svezení zcela ničí dojem z jinak taktické hry. A co teprve ve více hráčích, kdy se můžete svézt několikrát za kolo, aniž byste se vůbec snažili. Jaký je pak cíl a pocit z výsledku, kterého jste vlastně ani nedosáhli svými silami?

Mohlo by Vás zajímat

4

pro začátečníkyrecenzerodinnástrategická

Recenze: Alhambra – život stavitelů paláců

Hráči by v průběhu tahu neměli uvažovat jen o tom, co chtějí sami, ale také o tom, co by se mohlo hodit jejich soupeřům. Jenže jak to udělat, když neví jejich cílovou stanici? Úkoly si všichni drží skryté. Přitom jejich rozložení na stůl by ze hry udělalo mnohem taktičtější závod. Takže pokud byste hledali nějakou cestovatelskou hru, pak vám doporučujeme Afriku (recenze).

Vaším úkolem je být s alespoň jedním z osmi poznávačů památek na dvojici míst současně. Číslování na mapě je přehledné a přesto na bezejmenných trasách často ztratíte přehled. Jestli tedy hledáte hru, ve které se musíte dostat do dvou míst a pak dostanete body, pak sáhněte raději po již několikrát zmiňovaném Ticket to Ride.

Pak jsou tu také karty pohlednic. Ty jsou dostupné jen na několika místech plánu a jako jediné po vás potřebují větší rozhodování. Musíte zkombinovat cestu za cílem z karty a pohlednicí tak, že vyšlete dostatečný počet žetonů daným směrem. Některé ztratíte po cestě a je jen na vás, kolik jich ještě zbude na nákup.

Podivné také je pravidlo, ve kterém se po jedné návštěvě a splněném úkolu hráči vrací na začátek, které sem bylo zařazené právě proto, abyste neměli sbírání pohlednic příliš jednoduché. Ale pokud bychom přistoupili na hru s cestovateli, proč by se na svojí pouti vždy vracel do výchozího města? Tenhle princip vůbec nesedí do příběhu, který se hra snaží vyprávět.

Herní doba je příznivá a partie je rychle u konce. Často ale nevyhraje nejlepší plánovač, ale spíš parazit, který se dokázal kvalitně přisát na tělo jiného cestovatele. Ve dvou hráčích je v partii výrazně méně chaosu, plán je menší a svezení složitější. S přibývajícími hráči se ale hra stává nepřehlednou, protože políčka nejsou dostatečně velká na to, aby v sobě udržela všechny potřebné kulaté žetony.

Lokality mají svoje jasně dané předlohy v reálném světě. Zajímavá místa v Německu, Švýcarsku, ke kterému je ve spodní části přilepená Amerika a Skandinávie. To zaručuje dokonalý chaos, ale přesto mohla být místa spíš označena názvy než číslovkami. Hlavním záměrem hry je nejspíš propagace světa miniatur, který najdeme v Knuffingenu – startovním městě našeho závodu. Tomu byla ovšem podřízeno možná až příliš velká část hry (a je to vidět na všudypřítomných fotografiích) a jejích mechanismů. Největší výhodou hry tak zůstává její jednoduchost.

Wunderland je bezpochyby šlápnutím vedle. Rychlá partie vás ve výsledku ani příliš nepobaví, nejhorší ale je, že bude zcela chybět dobrý pocit z vydřeného vítězství. A to je v deskové hře naprosto neodpustitelné. Hra si sice může najít nějaké fanoušky mezi poutníky, ale nebude jich příliš.

Recenze: Wunderland – procestujte celý svět

Wunderland se snaží o jednoduchou cestovatelskou hru. Přichází s novým mechanismem svezení se v tahu soupeře. Hráči mají více žetonů, kterými musí navštívit několik míst současně podle zadaného úkolu. Ve svém tahu můžete přesunout některé z nich vpřed, ale pouze jako skupinku a ostatní se s vámi mohou svézt. Po mapě je rozházených také několik míst, kde se dají nakoupit pohlednice, za jejichž sbírání dostanete na konci hry bonusové body. Nejdůležitější je ale plnění úkolů, které náhodně dostanete na začátku. Bohužel samotné stopování ostatních je sice nové a neokoukané, ale nám dost kazilo požitek ze hry. Hráčům pak chyběla větší kontrola nad tím, jak pomáhají ostatním. Navíc povinnost vrátit se na začátek po každém splněném úkolu kazí atmosféru hry, která je výrazně lepší ve více hráčích. Ale přitom také přibývá v partii chaos, který bojuje proti vám. Chtěli jsme ji mít rádi a bavit se s ní, protože její rodinný nádech je zřejmý. Wunderland je hrou, která se bohužel příliš nepodařila a chybí jí to nejdůležitější – důvod, proč byste se k ní chtěli vracet..

Klady:

+ jednoduchý mechanismus
+ hra propaguje krásná místa
+ možnost pohybovat se i v tahu ostatních

Zápory:

- nadbytečné pohlednice
- nedostatky v atmosféře
- mechanismus svezení se s ostatními není zábavný
- ve dvou prázdný plán

1