Recenze: Yeti – sněhová příšera a vy

Věříte tomu, že yeti opravdu existuje? Možná si myslíte o těch příbězích, že je mohou vyprávět jen blázni. Ale vydejte se do Himalájí a chvíli se jen tak potulujte sněhem. Nemusíte ani vystoupat příliš vysoko, kouzlo toho místa si vás najde. A s ním i víra. V první chvíli to bude jen takový vzdálený pocit, jako tušení, jenže čím víc času v té sněhem pokryté oblasti strávíte, tím jasnější vám to všechno bude. Yeti existuje!

Jasno v tom má také autor Benjamin Schwer, který vytvořil právě stejnojmennou deskovou hru s názvem Yeti. Jedná se o novinku pro rok 2016, kterou vytvořil pod záštitou společnosti Pegasus Spiele. Ilustrace pak nezpracoval nikdo jiný, než neuvěřitelně aktivní Dennis Lohausen.

Jedna taková chlupatá příšerka, kterou prý ještě nikdo nikdy neviděl, na nás kouká hravě z víka a naznačuje, že máme být zticha. To proto, že jeden z průzkumníků zrovna studuje jeho stopy a při tom neví, že jej má přímo za zády. Himaláje jsou prostě země plná legrace.

V krabici na nás čeká kartonová základna s bodovou stupnicí a pětiúhelníkovým otvorem. Právě v něm je místo pro postavení hory, kterou je třeba před první hrou sestavit a vytvořit tak její tři patra. Na nich jsou políčka yetiových stop s násobky. K tomu patří také další kartonové komponenty, ať už skládané stany, figurka yettiho, ale také destičky počasí a výbavy. Ze dvou částí pak hráči také sestaví fotografickou trasu a připraveny jsou pro ně také dřevěné figurky horolezců a barevné žetony. V krabici jsou ale také kostky s různými obrázky a pět karet s přehledem.

Na začátku partie hráči sestaví herní plán ze dvou část, do středu umístí horu a na její vrchol položí tolik bodovacích žetonů, kolik je hráčů, v sestupném pořadí. Vedle hlavního plánu položí hráči pomocnou stupnici fotografií a přiloží k ní také dílky vybavení seřazené podle hodnoty. Každý z hráčů si vybere barvu, získá jeden tábor, který hned umístí na plán, stejně jako figurku horolezce. Začínající hráč dostane většinu akčních kostek, ale některé podá dalším hráčům, aby nemohl těžit tak velkou výhodu ze svojí první pozice. Figurka yettiho začíná na bodovací pozici padesát, zatímco žetony v barvách hráčů na nule.

Hráči se střídají na tahu, ve kterém budou vždy používat kostky. Jejich hozením na začátku kola určí, co se bude dál dít. Ovšem samotné odkládání se řídí specifickými pravidly. V každém kole musí hráč odložit všechny symboly sněhu, které jim padnou. Kromě toho si ale pro každé kolo mohou vybrat také jeden typ obrázku a dát stranou všechny kostky, které jej obsahují.

Tím se dostanou k fázi vyhodnocení, kde budou moci tyto kostky použít. Obrázky mincí je možné použít pro nákup fotografie, což je ale v tomto případě pouze označení pro převod financí na vítězné body, nebo vybavení. Cena je vždy uvedena v levém horním rohu destičky. To portréty šerpů hráčům umožní stoupat vzhůru po hoře. Snaží se být nahoře co nejdřív, protože po svém výstupu na vrchol získají nejhodnotnější destičku, která tam ještě leží.

V jejich cestě za dokázáním existence yettiho a tedy i nasbíráním co největšího počtu vítězných bodů pomohou hráčům i stopy. Za stopy ale hráči dostanou body podle toho, jak vysoko se právě nachází jejich horolezec. Právě tuto hodnotu má každá kostka se stopou. Poslední možností, jak si polepšit, je stavba stanů. Pouze ty umožní figurkám zůstat na vyšších pozicích hory i přes konec kola. V opačném případě musí figurka sestoupit dolů a v následujícím kole začít svůj výstup od začátku.

Jakmile někdo ze soupeřů dosáhne políčka s figurkou yettiho na bodové stupnici, zahájí konec partie. Všichni účastníci dohrají dané kolo jako závěrečné a o vítězi rozhodne počet bodů. Ten, kdo jich nasbíral za svoji cestu po Himalájích nejvíce, se stává vítězem.

Yeti je hra čistě kostková a jako taková dává velký důraz na štěstí. Hráči nedostanou příliš šancí ukázat svoje taktické dovednosti. To ovšem samo o sobě ještě neznamená, že by hra neměla být zajímavá nebo zábavná. K tomuto rozhodnutí nás čeká ještě dlouhá cesta.

Hra se snaží zaujmout především svým prostorovým zpracováním hory, které tu je ale víceméně samoúčelné a neslouží žádnému hernímu mechanismu. Figurky sice po hoře skotačí nahoru a dolů, ale k tomu by vlastně nepotřebovaly ani nějakou opravdovou překážku o více patrech. Ovšem je pravda, že to vypadá mnohem lépe.

Mohlo by Vás zajímat

4

koooperativnírecenzestrategická

Recenze: Zombicide Toxic City Mall – nemrtví na nákupech

To ovšem nemění nic na skutečnosti, že hráči vlastně nemají žádnou šanci, jak hru ovlivnit. Jedinou jejich volbou je výběr kostek a jejich odkládání. Ale jak víme z jiných her, tak tato činnost není zrovna centrem všech taktických myšlenek. Později už to je pouze o volbě pořadí akcí, ale všechno ostatní už je předem dané právě ikonami z kostek. Hráči tak nemají příliš pocit, že by měli nad něčím kontrolu.

Díky těmto parametrům hra směřuje svůj zájem především na rodinné hraní, ale ani tady nemá tak dobré šance na úspěch. Na hře se nám nejvíce líbí nutnost stavět stany jako záchytné body, protože šplhání je hlavním předpokladem zisku bodů. Bez vyšších pater není šance získat vysoké hodnoty za stopy nebo dosažené žetony vrcholu. A bez nich není ani šance na vítězství.

S kostkami je jisté, že hra bud variabilní. Tomu dopomáhají také destičky počasí, které do hry přidávají ale také další nepředvídatelný prvek.

Pochopitelnou, a trochu očekávatelnou, výhodou hry by měla být délka. Jenže házení kostek ani neskončí včas. Partie budou trvat daleko přes půl hodiny a často dosáhnou i čtyřiceti minut, to především ve čtyřech či maximálních pěti. Tady už je čekání na tah dlouhé.

Yeti je bohužel hra, která ničím nevynikne nad jiné, podobné. K tomu všemu ještě přidáme, že vlastně hráči nemají prakticky žádnou šanci ovlivňovat svoje možnosti, ale musí jen slepě následovat kostky. V tu chvíli je jasné, že tato hra zaujme spíš nenáročné rodiny. Ovšem i ty by udělaly lépe, kdyby se porozhlédly jinde. Dobře si rozmyslete, jestli budete tentokrát věřit na existenci Yetiho.

Recenze: Yeti – sněhová příšera a vy

Yeti je pro nás zklamáním, nebudeme to zastírat. Hra vypadá velmi lákavě, ale zpracování je pouze prvním krokem k úspěchu. A hratelnost vstříc hráčům nejde zdaleka tak agresivně. Hra je kostková od začátku do konce a štěstí je naprosto zásadní pro úspěch. Přes svoji jednoduchost ale partie trvají delší dobu, protože manipulace s kostkami je opravdu hodně. A hráči nemají příliš možností, jak hrát sami za sebe. Yeti je hra, která se hraje tak trochu sama a hráči tu jsou pouze do počtu.

Klady:

+ prostorové zpracování
+ stany jako záchytné body
+ variabilita díky počasí

Zápory:

- čistě náhodná hra
- delší než by bylo třeba
- žádný vyloženě originální prvek
- žádné volby
- chybí jakýkoliv konflikt

2.5