Mlsat je jednoduché. Stačí natáhnout ruku a zobat čokoládu, bonbóny nebo chipsy. Každá taková lahoda je ale na úkor zdraví, zvlášť pokud jí není s mírou. Oproti tomu jíst zdravě vyžaduje odhodlání, pevnou vůli a hlavně vědomí, co je správné.
Děti ale takové důvody nechápou. Zdravý životní styl je dnes velkým tématem, obzvlášť s ohledem na pohodlné způsoby zábavy, které většina dětí volí pro svůj čas doma. Před monitorem nebo obrazovkou telefonu, je to jedno. A právě proto přichází kreslená postavička Kvído, který se pokusí dětem alespoň trochu vysvětlit, co jíst a co ne. Rodinná hra Zdravouš a Mlsanda je dílem Andrey Löflerové a Karolíny Novákové. Hra vznikla i s ilustracemi Michaely Bergmannové v rámci projektu Zdraví do škol a vydává ji firma Albi.
Celá zábava se ukrývá ve fialové krabičce, která má magneticky zavřené a odklápěcí víko. Právě tato část boxu funguje současně jako herní plán, který představuje mapu města Zdravíkov. Vidíme i názvy jeho ulic, včetně Tukové i Vitamínové. Přes dvojitou bránu ale cesta pokračuje i do dna krabice, do Semtamovic, království zlé Mlsandy.
Před samotnou partií a její přípravou by si měli noví hráči přečíst příběh, který dětem představí řadu postav a vysvětlí, proč a jak musí vyrazit Zdravouš na záchranu Zdravěnky a pokusit se porazit Mlsandu. Hráči si mezi sebe rozdělí roli dobra a zla tak, že Mlsanda je jen jedna, zatímco všichni ostatní se budou snažit o záchranu. Figurku Zdravěnky postaví do hradu v Semtamovicích, zatímco studánku položí do středu vlastní zdravé vesnice a nahází do ní několik odpadků. Na plán rozmístí hráči žetony klíčů, poblíž položí losovací zařízení se šipkou a karty rozdělí na dvě hromádky.
Obě strany závodí ve sprintu. Jednoduše hodí kostkou a posunou svoji figurku kupředu. Pokud skončí jejich pohyb na prázdném místě, pak je tah u konce. Jestliže je ale na puntíku symbol nějakého úkolu, pak nastává čas na prověření znalostí i šikovnosti. Hráči totiž nejenže plní fyzické úkoly, ale odpovídají na otázky nebo vytahují pinzetou odpadky ze studánky.
Kromě toho potřebují ale také nezbytné štěstí. Jiná políčka totiž hráčům přiřknou klíče, donutí je zpomalit nebo naopak umožní hráči za Mlsandu jeden z klíčů ukrást. Cílem je závěrečné políčko, na kterém se cesty obou stran setkávají. Tým hrající za Zdravouše potřebuje u sebe v tuto chvíli mít tři klíče a mít vyčištěnou studánku ve své vesnici. Pokud jsou tyto podmínky splněny, může odemknout bránu a zachránit Zdravěnku. Pokud jim některá z podmínek schází nebo Mlsanda dorazí do cíle jako první, pak vyhrává hráč v roli zla.
Zdravouš a Mlsanda je hra, která se ani názvem nesnaží zastřít svoji myšlenku. Předat ideu zdravého životního stylu dětem zábavnou formou a tím jim alespoň trochu vštípit lepší návyky, než které jsou dnes obvyklé.
Jenže za tou první, víceméně naučnou částí, se ukrývá ještě jedna důležitá vlastnost. Hra samotná totiž děti zvedne ze židle a rozpohybuje. V žáru soupeření je ani nenapadne, že ve skutečnosti dělají právě něco pro sebe a svoje zdraví. Úkoly si vždy hráči vytočí na kolečku se šipkou, takže se na ně nemohou připravit. Hráči se tak budou pohybovat kolem stolu, skákat nebo dělat různé postoje. Tedy alespoň ti v roli zdraví.
Mlsanda si bude zívat, polehávat a jinak ukazovat nezdravost svého způsobu stravování. Právě to je také důvod, proč se role milovnice sladkostí hodí nejlépe pro rodiče, který navíc tak může strávit zábavný čas s dětmi.
To karty, ty dělají přesně to, co bychom čekali. Snaží se přenést myšlenku zdravého jídla a opakují ji zase a stále dokola. Jenže tohle je právě ta hlavní cesta ke klíčům, které Zdravouš získává. Není tedy vyhnutí a děti se musí otázky naučit. Čte jim je vždy někdo jiný, protože přímo na kartě je vytištěná také odpověď.
Hráči a jejich úspěch je pochopitelně z velké části řízený náhodou. Především z hlediska případného zdržování, ale také úspěchů Mlsandy. Porovnání rychlostí obou týmů je napínavé, protože obvykle do poslední chvíle není jasné, kdo uspěje a bude rychlejší. Stačí jeden dobrý hod a vše může být jinak.
Zdravouš a Mlsanda je jasná agitka zdravé výživy. To jí ale naštěstí nemůže zabránit, aby byla současně i solidní hrou. Staví proti sobě dva týmy, z nichž jedna strana je vhodná pro menší děti a ta druhá zase pro starší (nebo rodiče). Hra má potenciál opravdu výrazně zlepšit vnímání zdravé výživy u dětí, ale jejich způsob stravování nevyřeší. To už je na rodičích. Ale Zdravouš a Mlsanda můžou být určitě jedním z pozitivních prvních kroků.
+ zapojení krabice do hry
+ fyzické úkoly
+ hra pro dva týmy
+ vyrovnané souboje
- karty otázek jsou vlastně taková agitka
- velkou část rozhoduje náhoda
